Květen 2017

Supernova

15. května 2017 v 13:37 | SH |  Povídky od SH

Toho dubnového nedělního rána jsem opravdu neočekával, že potkám někoho, jako byl Sherlock. Popraskané kamenné schody nebyly dostatečně poprášené pískem a já jsem se tak tak udržel na nohou. V myšlenkách jsem byl někde jinde, zhruba padesát mil dál, v Londýně, kde jsem zrovna chtěl být. Mnohem víc, než tady. Ve sluchátkách mi hrála hudba, která tvořila štít rozdělující moji křehkou myslí a svět kolem mě. John Lennon a jeho skupina mi zrovna říkali, že všechno, co potřebuji, je láska. Pfft, myslel jsem si. Všechno, co jsem v tu chvíli potřeboval, byl hrnek čaje z černého rybízu a čerstvě upečené koláčky v kavárně. Kavárna byla jen dvacet tři metrů ode mě, což by za normálních okolností nebyl problém, ale dnes byla cesta proměněná doslova v kluziště. Na balancování v mých Converskách, nekecám, jsem tak trochu jako Leonardo da Vinci v oboru noblesního umění "Balancování V Converskách." Někdo můj geniální výkon přerušil, zatímco jsem zrovna scházel schody. Téměř průhlednému člověku se povedlo mi narušit mou rovnováhu když mě míjel a jako velká hromada kostí, šál a návleků na nohy jsme se svezli na kluzkou cestu. Zastavila nás až zrezivělá lampa před místním Tescem. Onen dotyčný mi věnoval nevraživý pohled… zřejmě jsem i já pokazil jeho piruety.