Prosinec 2015

Den 24.

24. prosince 2015 v 7:20 | Deštníček |  Deštníček
Ahoj! ;)

Je tu poslední den adventního kalendáře a já musím říct, že jsem si to s vámi opravdu užila.

Všechny komentáře i hodnocení mi udělaly neskutečnou radost a já doufám, ž ei vám se to líbilo :)

Přeji vám ty nejkrásnější Vánoce a doufám, že si je pořádně užijete :)

A na závěr prosím, abyste mi řekli, jak se vám nápad s adventním kalendářem líbil a zda ho mám příští rok opakovat... Děkuji a těším se na komentáře, drazí přátelé ;)


Dneska to bude jen taková malá jednohubka ze života Sherlocka a Johna, ale snad potěší :) ;)

Jo a opět musím poděkovat kamarádce, se kterou jsem tuto FF psala. Díky moc! ;)


Neužitečný?! JW


Johne, nevíš náhodou, kde máme schovaný křemičitan vápenatý??? SH

Ehm...co?? JW

Křemičitam. Oh, já zapomněl, že někdo je prostě idiot a nevyzná se ani v základech... Kašli na to. Ale nějakou kyselinu máme, ne??? SH

Kyselejší než tvůj výraz, když máš dojít pro mlíko, stejně nebude :P. JW

Vážně vtipné, Johne. Zase zakrýváš humorem nedostatek inteligence?! SH
Jo a mohl bys mi dát pokoj se smajlíky?! Už jsme se o tom bavili snad milionkrát! SH

Jojo, určitě :D. A jak mám ksakru vědět, kde máme kyseliny? JW

Nevím... Nepoužíváš je??? SH
A přestaň s těmi smajlíky! Jsem na Baker Street a ty nejsi doma, takže jsou tvé svetry bez dozoru, na to nezapomínej. Pamatuješ, jak to skončilo minule?! SH

Sherlocku, ty jeden nezbedníku! Šel jsem pro to mlíko, když jsi ho nemohl sehnat ty. Měls na to celý týden! JW

Nezbedníku?! Pořídil sis slovník archaických výrazů a snažíš se vypadat chytře?! Musím tě upozornit, že se ti to nedaří... SH
Jo a nehodlám plýtvat svým intelektem a časem na tak hloupé věci jako je dojít pro mléko, když se vždy najde někdo neužitečný, kdo to může udělat za mě... SH

Neužitečný?! JW
A to jako nemůžeš přemýšlet zatímco jdeš? JW

Chceš snad tvrdit, že bys ty důležité věci vyřešil za mně??? Ne, proto nedůležitý, i když uznávám, že jako nosič mléka jsi celkem dobrý. Blahopřeji, Johne. SH
A ano, samozřejmě, že mohu, ale nechce se mi. SH

Co? To je jako důvod??? JW

Ano a řekl bych že celkem dobrý. Víš co, raději se vrať k očumování náhodných kolemjdoucích ženského pohlaví a nech mě pracovat. Musím najít tu kyselinu, jinak hrozí výbuch. Doufej, že paní Hudsonová nějakou má... SH
A nezapomeň na to mlíko, Johne. Ať si nezkazíš zatím neposkvrněnou pověst zajišťovatele mléčných produktů ;) SH
Ne, pořád nechápu smajlíky. Zcela zbytečné a trapné. Zapomeň, že se to kdy stalo. SH

To by se ti líbilo, co??? :DDD

Den 23.

23. prosince 2015 v 9:56 | Deštníček |  Deštníček
Ahoj!

Dnesk budu opět stručná :)

Užijte si druhou a poslední kapitolu této povídky a hluboce se vám omlouvám... :/

Jo a zítra jsou vánoce, lidi! Tak se na ně připravte a hlavně doufám, že si je užijete! ;)



Část II. - Před dvěma dny

Před dvěma dny:

John

Moriarty se mě pokusil zabít. Zase.

Sherlock pochybuje o tom, že by to vážně udělal. Že byto udělal takhle...

Upřímně ani já v tom nevidím jeho rukopis.

Ale Moriarty udělal ještě něco.

Poslal Sherlockovi zprávu.

Dva dny, Zlato. Dva dny...

Teď společně sedíme u stolu. Nemluvíme spolu. Téměř vůbec nemluvíme.

Nad námi se vznáší tíha situace a čas od času mám pocit, že mě rozdrtí ještě dřív, než mě vůbec stihne zabít Moriarty.

Těžko říct, čemu bych dal přednost...

Sherlock je ustaraný a jeho bezmocnost ho přivádí k šílenství. )

Nejí, nespí a jen přemýšlí. Téměř nevychází ze svého paláce a působí jako duch.

Je zvláštní vědět, že se vás někdo za dva dny pokusí zabít. Zároveň vás to nabíhí určitou a zvláštní jistotou. Začínám mít pocit, že smrt bude lepší, než tohle věčné utrpení...

***

Den 22.

21. prosince 2015 v 21:32 | Deštníček |  Deštníček
Přidávám tuto povídku a doufám, že mě nikdo neukamenuje... (ano, Hel, myslím hlavně tebe, ale... klid... :/)

Mimochodem, vím, že jsem vás lákala na povídku Anděl Strážný, ale... omlouvám se, po diskuzi s kamarádem se tato povídka neobjeví tady, ale na AO3... Omlouvám se, čtenáři, ale... Dám sem alespoň odkaz, až povídku přidáme ;)

Doufám, že tato povídka... vás nezabije... *muhahaha* :DDD (ne, vážně, omlouvám se... :/)

Prosím, užijte si FF a prosím o komentáře a kudos ;) :) :D



Retrospektiva

Část I. - O měsíc dříve

"Prosím, Johne... Prosím..." šeptal Sherlock a zkrápěl Johnovo tělo slzami.

"Nemůžeš. Prostě ne. Ne tahle..." prosil ho.

Někdy jsou chvíle, kdy vám dojde, že s tím, co se děje nic nezmůžete... Ale jsou i chvíle, které vás nutí to zkusit, i přesto, že víte, že nic nezmůžete...

Tohle byla ta chvíle.

Sherlock svíral Johnovo tělo v náručí a jeho tělem trhal nápor slz a bolesti.

Bolest však nesouvisela ani s prostřeleným ramenem, ani zraněnou nohou.

Tohle byla bolest ze ztráty. Ze ztráty jediného člověka, na kterém mu kdy záleželo.

"Nemůžeš. Prostě ne..." zašeptal Sherlock.

Věděl, že odpovědi se již nedočká, ale musel to zkoušet. Dokud ho někdo od Johna neodtrhne a nezabrání mu v tom, bude se ho pokoušet přivést k životu.

Vždycky. Vždy se o to bude dnažit, dokud bude nějaká naděje. I kdyby byla opravdu, opravdu vzdálená...

***

Den 21.

21. prosince 2015 v 21:19 | Deštníček |  Deštníček
Hoj ;)

Dneska udělám takový malý podvůdek a zveřejním rovnou i článek na 22. den, jelikož zítra máme takovou malou oslavu a pochybuju, že bych byla schopná něco přidávat, takže mi odpusťte toto "provinění" ;)

Dnešní povídka je zde ;)


Věříš ve mne?


"Ahoj, můžu přisednout?" usmál se na Sherlocka cizí modrooký bloďák.

"Nevím, zda je to dobrý nápad..."
"Proč by nebyl?" zeptal se koketně mladík, který byl očividně již přiopilý.
"Protože bych ti mohl ublížit."
"Jak?" zeptal se mladík celkem se zájmem.
"Nevím... třeba jsem upír... Mohl bych tě vysát... To bys přeci neriskoval, ne???"
"Nevím, proč ne... Nevěřím na upíry."
"Možná bys mohl začít..."
"Tak mě přesvěč."

"Nebojíš se?" zeptal se Sherlock s mírným úsměvem.

"Ne." zavrtěl blonďák hlavou a vlasy se mu zhouply kolem hlavy.

Den 20.

20. prosince 2015 v 20:47 | Deštníček |  Deštníček
Poslední kapitola této povídky! ;)

Děkuji za podporu, vážení čtenáři :) ;)

Užijte si ji a hezkou adventní neděli přeji :)



Část V. - Po vystoupení


Bylo po vystoupení.

Sherlock s Johnem zářili.

Sklidili jednoznačně největší potlesak ze všech a do zákulisí jim stále někdo nosil květiny.

Oba se zvládali jen usmívat a nervózně přešlapovat.

Když jim všichni poblahopřáli, všichni kromě jich dvou se odebrali do restaurace - oslavovat.

Takže tu zůstali pouze oni dva.

"Byl jsi úžasný..." usmál se John.

"Mám skvělého učitele..." vrátil mu s úsměvem Sherlock.

"Víš, až se převlečeme - nechceš jít taky někam oslavit náš úspěch?"

"Moc rád..."

"Fajn. Domluveno."

Oba se dali do převlékání, ale Johnovi se zasekl zip, takže Sherlock byl během chvíle ve svých normálních kalhotech, kdežto Johna stále věznil jeho kostým.

"Ehm... Johne?... Nechceš pomoct?" zeptal se Sherlock.

"Zasekl se mi zip... Nejde... to... rozepnout!" rozčiloval se, zatímco se snažil zip násilím rozhýbat.

"Ukaž..." řekl Sherlock a pouze v kalhotech došel k Johnovi a lehce vzal zip jeho kostýmu mezi prsty.

"Je to zaháknuté... Kouslo se to do látky..." řekl Sherlock na vysvětlenou a ještě než stačil začít rozepínat Johnův kostým, John ho k sobě přitiskl a políbil ho.

Když si John vlastně uvědomil, co dělá, tak se rychle odtáhl.

"Promiň... Omlouvám se..." řekl John vyděšeně.

"Jo, měl by ses omluvit..."

...začal Sherlock a obmotal kolem Johna svou paži...

"...žes to neudělal už dřív..." dokončil a políbil Johna on.

***

Tak a to je konec...

Nebo vážně chcete vědět, jak to s nimi dopadlo??? Vážně??? No, tak, že jste to vy, tak vám to povím... Nebo vlastně... Raději se přijďte podívat na jedno z vystoupení manželů Watson-Holmes, ať se o konci příběhu přesvědčíte sami...

Den 19.

19. prosince 2015 v 20:34 | Deštníček |  Deštníček
Další kapitola! ;) :) :D

Prosím o krásné hodnocení a komentáře, pokud se vám povídky líbí ;) :) :D


Část III. - Talent

Další hodiny byly čím dál tím lepší.

Johna vyučování začalo i bavit - a jeho žačky se dokonce i zlepšovaly... no, v rámci možností...

Přesto je stále musel opravovat... Někdy mu dokonce přišlo, že chybují schválně...

Jediný, kdo mu šetřil jeho čas dokonalým tancem, byl Sherlock.

John se vždy jen kochal jeho tancem a občas měl strach, jestli třeba neslintá nad jeho uměním, protože tenhle kluk... to byl vážně talent...

Vlastně měl John pocit, že by se měli se Sherlockem prohodit... Staří byli skoro stejně, takže v tom by problém asi nebyl... Asi by si měl John začít dávat pozor na svou pozici.

***

Den 18.

18. prosince 2015 v 21:32 | Deštníček |  Deštníček
Je už pozdě a tohle byl pro mě náročný den, takže jen popřeju, ať si užijete i tuto kapitolu balletlocku ;)

Jo a zanechte komentáře, nebo Kudos, děkuji mnohokrát ;) :) :D



Část II. - Nový žák

"Tohle je Sherlock Holmes. Tuhle hodinu a možná i ty další bude tančit s námi." řekl stručně John.

Dívky si zase začali něco šeptat a John se Sherlockem opět protočili synchronizovaně oči.

"Tiše. A do pozic!" nařídil John. Učení baletu bylo opravdu celkem náročné.

Sherlock ze sebe schodil kabát. A John se musel ovládat, aby na něj nezíral s otevřenou pusou.

Měl na sobě baletní úbor, který mu neskutečně dobře padl a John by na něj dokázal zírat hodiny.

"E-e-e-eh.... do... do... do pozic..." zakoktal se John.

Měl by si napsat seznam, přičemž na prvním místě musí být:

Nezírat na své studenty!

Den 17.

17. prosince 2015 v 19:06 | Deštníček |  Deštníček
Ahojky ;)

Blahopřeji, pokud jste přežili naši nejhorší FF a za odměnu jsou tu zase FF normální. Tato je ale kapitolová, má čtyři kapitoly a jedná se o AU, kde John a Sherlock tančí balet.

Dovoluji si ho věnovat všem, kteří toto čtou, píší komentáře a dávají krásná hodnocení. Za všechno vám děkuji, přátelé a užijte si první kapitolu ;) :) :D



Baletní mistr

ČÁST I. - NOVÝ UČITEL

"Ah, konečně, Watsone... Už na vás čekáme..." usmál se baletní mistr na svého nejlepšího žáka, který se objevil a hodině s mírným zpožděním.

"Omlouvám se, ale zdržel jsem se... Nemohl jsem sehnat taxi..."

"Nic se neděje, zatím jsem našim žákům vše vysvětlil. Dámy, tohle je váš učitel..." ukázal mistr na Johna.
Mezi dívkami se zvedla vlna vzrušeného hovoru.

Den 16.

16. prosince 2015 v 19:50 | Deštníček |  Deštníček
Poslední část, nebojte ;)

Nebudu zdržovat, jen popřeji hezké čtení ;)


Část III. - Nová královna and Hip Hip... WHAT?!

Greg provedl všechno, co normální lidi dělají každý den a co je tak nudné, že to vynechám.

Poté se úlisně plížil k Mycroftovu domu.

Proplížil se jeho domem a zastavil se u jeho ložnice.

Přepudroval se a připravil se na dramatický vpád.

Nasadil mírně maniakální úsměv a seveřl v rukou zbraň, kterou ho chtěl usmrtit. Ano, byla to kuše! (no co, tak ho chtěl zabít kuší, no! mmusíte pořád mít nějaký kecy?!)

Když otevřel dveře, strnul.

Den 15.

15. prosince 2015 v 19:40 | Deštníček |  Deštníček
Je tu den 15. a s ním i druhý díl nejhorší FF ever. Těšíte se??? :D

Více zdržovat nebudu (máte štěstí, že padám únavou) a tady máte pokračování povídky ;) :) :D



Nic podezřelého!


Sherlock utíkal a utíkal tak dlouho, že už nemohl udělat byť jen jediný krok. Ohlédl se a.... nikdo za ním neběžel.

"Ah, ty kreténi mě nepronásledujou?! Co je to za útěk, když tam není dramatická honička?!" rozčiloval se.

Náhle uslyšel houkání sovy... teda parníku...

"Zvláštní..." pokrčil Sherlock rameny.