Říjen 2015

Sherlocku? -JW

29. října 2015 v 14:34 | Deštníček |  Deštníček
Ahojky ;)

Jsem tu zase a tentokrát - tentokrát tu nejsem sama!

Jak jsem slibovala, přidávám FF, kterou jsme napsali já a Adam.

Tímto mu moc děkuji, že se zapojil a byl ochotný psát FF zrovna se mnou, takže díky ;) :) :* :D

Děkuji vám za krásné komentáře a hodnocení a doufám, že vás mé povídky stále baví a alespoň trošku vám zvednou náladu ;)

Poněvadž je toto překlad povídky, považuji za nutné říci, že její originál najdete na archivu (AO3) pod názvem "Sherlock? -JW" na dvou účtech - AmazingJimmyIsHipefullyNotOnFire a na Paper_Kid, takže pokud umíte anglicky, určitě se podívejte i tam ;) (jo a mám připsat, že prej pro tebe, DarkPony je povinný se tam podívat... tak... to udělej, prosím :) ;) :D)

Takže si užijte čtení a přeji Vám krásný den :)

(doufám, že jsem ten úvod nezvorala, jestli jo, rozhodně za to může tvůj vybitej mobil, Adame :DDD)

Sherlocku? -JW

Sherlocku? -JW
Děláš si ze mě sakra legraci?! -JW
(fotografie odeslána)

*foto kočky ležící v lednici*

Bezchybně logické - kapitola 93.

27. října 2015 v 19:40 | Deštníček |  Deštníček
Ahojky ;)

Tak a jsem tu zas... ;)

V první řadě moc děkuji všem za komentáře jak k Bezchybně logické tak k mému "překvapení", které chystám... (pokud jste tam nenašli odpověď ode mě předtím, teď už tam určitě je ;) :) :D)

Ve druhé řadě... V blízké době se tu objeví SMS povídka, která bude unikátní a doufám, že se bude líbit ;)

Jo a kdybyste někdo znal nějakou skvělou Johnlock povídku (popř. Hannigram, nebo tak...) tak dejte vědět, jelikož píšu a píšu a nečtu a nečtu, páč nemám co... Ale číct chci, chci, takže pošlete, pošlete... ;) (omlouvám se za zdvojená slovesa, můj přepracovaný mozek to zřejmě vyhodnotil jako dobrý nápad...)

Teď už nebudu zdržovat a přeji příjemné a ničím nerušené čtení a již netrpělivě očekávám další krásné komentáře ;) :) :D



Kapitola 93. - Nemůžeš jít k sobě?!

Sherlock s Johnem strnuli a pak se podívali jeden na druhého.

Když se konečně obrátili na člověka, jemuž hlas patřil, oba - což by samozřejmě nepřiznali - napadlo to samé - nemohli bychom se toho psychopata zbavit?!

Jim seděl na Sherlockově křesle a usmíval se.

Byl sice zabraný do své oblíbené reality show, ale to, co se dělo mezi Johnem a Sherlockem bylo samozřejmě daleko zábavnější...

(Ne zrovna) překvapení

22. října 2015 v 18:57 | Deštníček |  Deštníček
Ahoj! :)

Takže... Abych vás trošku nalákala na to, co chystám (a že je to něco!), tak jsem se rozhodla zveřejnit pár upoutávek...

Neberte to jako trápení a tak, že teď bude někde sedět a smát se vám, že musíte čekat do vánoc.... Věřte, na to nemám čas. Snažím se učit do školy, napsat seminárku a stíhat psát fanfiction a zároveň se nemůžu dočkat, až mi přijde knížka od Dana a Phila. (ale vážně, co jim trvá tak dlouho?! prostě to pošlu, ne?!)

Klid, klid... *nádech, výdech*

Tak jo, zpět k tématu...

Bezchybně logické - kapitola 91., 92.

22. října 2015 v 18:28 | Deštníček |  Deštníček
Ahojky ;)


Dneska trošku kratší část, ale snad si ji užijete ;)

Moc, moc a ještě jednou moc děkuji za krásné komentáře a hodnocení k minulým dílům, dělá mi to moc velkou radost, takže jen tak dál :)

Děkuji dobrovolníkům a mohu jen doufat, že se vám budou mé povídky líbit i dál... No, snad ano... :)

Jo a rozhodně si nezapomeňte přečíst i druhou věc, co za chvíli (s mou rychlostí zhruba hodina... :/) přidám! ;)
Dozvíte se tam pár informací, které vás snad potěší... :)


Kapitola 91. - S tím dárkem nemám nic společného...

00:30

Sherlock a John

"Johne!" přivítal Sherlock nadšeně svého přítele. "Sherlocku!" padl mu John do objetí. Sherlock tyto projevy... něčeho... nesnášel - ale Johnova blízkost mu nevadila. A objetí ochotně opětoval.

"Měl jsem o tebe strach. Už nikdy nejdeš nikam sám. Je ti to jasný?!" zakřičel na něj John. Sherlock se usmál. "Jistě, že ne, Johne..." řekl a políbil ho na tvář. Radil mu to Jim - tak to bylo správné, ne???

"No - mám pro tebe dárek, ale na rovinu - sháněl ho Jim - a mám trošku strach, co z toho bude..." varoval ho John. "Pochlubil se. Psal mi. Prý to nemáme otevírat na veřejnosti." řekl Sherlock. John se usmál.

Bezchybně logické - kapitola 85., 86., 87., 88., 89., 90.

10. října 2015 v 21:13 | Deštníček |  Deštníček
Ahojky ;)

Jsem tu zas! Yay!
Se mnou je tu i pokračování mé nekonečné povídky... A vážně - obdivuju vás, kteří to stále čtete... Já bych se už asi poslala do háje... (ne, to nedělějte... prosííím....)
Nicméně - díky za podporu a za krásné komentáře... (na které jsem možná někomu zapomněla odepsat... omlouvám se... jdu si na chvíli sednout do kouta... tak, jsem zpět a mám čistější svědomí... v rámci možností...)
Dovolím si vám dát jednu malou radu do života: Neprohlížejte si stránky s Johnlock fanarty, když se účastníte rodinné oslavy... Nebo si minimálně nazapomeňte mobil na stole... bez dozoru...
Každopádně jsem měla už až nad hlavu opravdových lidí, takže jsem si vzpomněla na vás... Ale vážně, můj život je v troskách... ale koho by to zajímalo, pokud můžu psát...

Jako další novinku prohlašuji, že se na mém "povídkovém adventním kalendáři" již pracuje... Jde to sice pomalu, ale za to může škola... (která je mimochodem úplně na houby...)
Jo a každou povídku bych ráda věnovala jednomu z vás... takže... najde se 24 dobrovolníků, které mám zmínit??? hmmm??? hmmm???

Už usínám a píšu nesmysly, takže tímto se raději již loučím a jdu se vrátit do svého nudného, lidského života... *crying*



Kapitola 85. - Když chceš, aby to tak bylo, je to tak...

18:00

"Takže - jdete večer se Sherlockem na večeři?" zeptal se Jim opět jen tak. "Jak to víš?" zeptal se John překvapeně.

"Protože se od té doby, co ti někdo psal pořád tlemíš jako idiot a pořád se koukáš na mobil, kolik je hodin..." řekl Moriarty.

"Jsi skoro jako Sherlock - musí být těžké s tebou vyjít. No - ale nenazval bych to večeří - dostaneme se ke schůzce tak ve dvě ráno..." řekl John.

O mazlení a dětech

3. října 2015 v 19:10 | JW |  Povídky od JW
Hallo meine Freunde! :) Říkáte si, proč Vás zdravím německy? Je to proto, že jsem poslední týden strávila v Německu, což byl důvod, proč jsem nemohla přidat další povídku. Proto dneska místo původně 2 částí přidám povídku celou. Tak Vám to snad vynahradím :)
Tentokrát jsem oprášila moje velmi oblíbené téma - parentlock. Jedná se o překlad vtipné a fluffy povídky Of Cuddled and Children od trajektorie. A o čem je? V každém životě dítěte nastane den, kdy svým rodičům položí velmi zapeklitou otázku. Jak se dělají děti? A co teprve, když tu samou otázku položí Hamish slavnému detektivovi? Najednou Sherlock stojí před největším problémem, kterému kdy čelil. Musí malého chlapce zasvětit do tajemství stvoření a sexu.
Jestli jste zvědaví, jak se Sherlock s tímto nelehkým úkolem vypořádá, určitě čtěte! ;)

Přeji příjemné čtení a těším se na Vaše komentáře :)
JW


O mazlení a dětech


V 221b Baker Street bylo další nudné odpoledne. John byl ještě v práci, kde zachraňoval pacienty ze zlých spárů chřipky, Sherlock se skláněl nad mikroskopem a mumlal pro sebe své poznatky, a malý Hamish seděl na gauči se svým výkresem, pastelkami rozházenými kolem sebe, a panem Včelkou sedícím věrně na jeho stehně. Jeho učitel výtvarné výchovy mu zadal velmi specifický domácí úkol - nakreslit obrázek své rodiny.

Byla to brnkačka. Hamish měl talent na malování po tátovi, který z nějakého důvodu svůj talent moc často neukazoval. Nejmladší Holmes byl umělecká duše, a tak se pustil do práce. Nejprve nakreslil doprostřed stránky sebe. Vypadal mnohem větší a sebevědomější, než jaký byl ve skutečnosti, ale koneckonců on byl tady umělec, a nikdo by neměl říkat umělci, jak dělat svou práci. Pak Hamish nakreslil tatínka. Byl jen o něco větší než jeho syn a měl na sobě béžový svetr, jeden z těch, o kterém táta často tvrdil, že je ošklivý. Hamish je měl naopak rád, protože byly měkoučké a heboučké. Tatínek měl na tváři široký úsměv, jaký obvykle míval. V jedné ruce držel stetoskop - byl lékař, samozřejmě, a učitel by pravděpodobně nepochopil, kdyby ho Hamish namaloval s pistolí - a druhou rukou držel svého syna kolem ramen. Hamish se citíl spokojený. Nyní nastal čas nakreslit tátu. On musel být rozhodně nejvyšší - jeho typická čepice, kterou nenáviděl, ale Hamishovi se zdála cool, ho dělala ještě větším. Měl na sobě kabát a šálu, jako vždy. Hamish chtěl mít stejné oblečení, až vyroste. Rozhodl se mu nakreslit do ruky telefon a druhou rukou držel svého syna rovněž kolem ramen. Už to skoro bylo hotové. Nakonec namaloval do rohu pana Včelku. On nebyl členem rodiny, jen kamarád, takže musel stát trochu stranou.

"Promiň, pane Včelko. Jsi velmi důležitý, ale víš, pravidla jsou pravidla," pokrčil Hamish omluvně rameny a pohladil plyšáka po hlavě.

Obrázek byl hotový. Hamish se dmul pýchou. Do pozadí rychle načrtl housle, mikroskop, tátův notebook a několik dalších věcí, jež byly typické pro život v 221b Baker Street. Pak mu najednou hlavou probleskla myšlenka. Prudce otočil hlavu směrem k tátovi, až mu tmavé kadeře spadly do čela. Po chvilce váhání chlapec sklouzl z pohovky a zamířil přes místnost ke svému otci. Popadl hrst látky jeho košile a jemně zatahal, aby upoutal jeho pozornost.

Bezchybně logické - kapitola 81., 82., 83., 84.,

2. října 2015 v 21:57 | Deštníček |  Deštníček
Ahojky ;)

Takže - opět přidávám po delší době, ale interval se alespoň zkracuje... Škola je hold náročná, ale snažím se... vážně...

Mám dvě zprávy...

Ta špatná je, že nebudu přidávat tak často tuto FF, nejspíše jednou týdně, ale na druhou stranu - ta druhá: Pracuji na vánočním překvapení! Ano, začala jsem už teď, jelikož s mým rozvrhem (+leností... ale to bych měla zapřít...) to bude na hodně dlouhou dobu... Plus ještě jedna dobrá zpráva, pokusím se co nejdříve přidat rozpracovanou jednorázovku... Yay! :D :) ;)

Jo a při čtení této části - ne, není to bezdůvodné deja-vú (nemám páru, jak se to píše... :/), jen je to pohled na situaci z více pohledů - na což si zvykněte, jelikož to tu teď bude asi vícekrát...

Tak dál - děkuji moooc všem za komentáře ;) Velmi mě potěšily :)

Heleně slibuji, že se pokusím napsat SMS povídku a Mary Hamish zase slibuji, že se pokusím hochy šetřit... ;)
Jo a děkuji za psychické posílání čaje s citronem ;) :) :D Hodně pomohl ;)

Přeji příjemné čtení a těším se na další krásné komentáře ;)

A o vánocích se (kromě speciálu Sherlocka, samozřejmě! :)) máte na co těšit, to slibuju ;) :) :D

Takže - připraveni na část s velkým životním rozhodnutím??? ;)



Kapitola 81. - Melodramatický příchod

16:15

Auto vyložilo Sebastiana před domem Sherlocka Holmese a doktora Johna Watsona.

Ten obratně otevřel zámek a vydal se po schodech nahoru - měl štěnici, takže nemohl Jimovi říct nic navíc, aby je neohrozil, ale naštěstí si domluvili předem signály. Ještě, když nebyli pod přísným dohledem...


16:20

Došel až před dveře a tiše je otevřel. Ani Jim Moriarty ani John Watson ho nespozorovali - Jim by na něj mohl být pyšný - tiché příchody Sebastianovi nikdy nešly...