Září 2015

Bezchybně logické - kapitola 77., 78., 79., 80.

25. září 2015 v 21:04 | Deštníček |  Deštníček
Ahoj...

No... Omlouvám se. Omlouvám se Vám všem, kteří jste tak hodní a mé výmysly čtete... Omlouvám se, že přidávám další část až teď... Má to na svědomí krátká psychická a existenční krize, zahlcení testy a momentálně chřipka, či co to je... Poslední dva dny jsem se téměř nehnula z místa a už ani nenakreslím rovnou čáru, natož, abych se přiměla k tomu, napsat něco normálního... Přesto doufám, že se Vám bude pokračování líbit... (složitý styl psaní a skoky v čase berte třeba jako... já nevím, cvičení mozku... Jo, bude se Vám to určitě hodit! Snažte se proboha alespoň trochu trénovat, ať Vás Sherlock nemusí mít za idioty... Nechcete snad být jako Anderson, že ne... Hm... Hm??? Omlouvám se... asi.. nějaký zkrat...)

Jinak... Za to, že jste se konečně dočkali další kapitoly, za to poděkujte jednak Mary Hamish Sparklez, jelikož její komentář jsem četla snad každý den, co jsem se snažila něco vymyslet a vyzrát na svou psychiku a nemoci a... ostatní... a také samozřejmě DarkPonymu, jelikož mi jeho komentář zvedl náladu, donutil mě vyhrabat mou flashku a znovu začít psát... Díky synu! (a hodně štěstí při studiu! ;))

Takže... Je pátek, že ano??? Takže asi přidávám i včas! Jej!

Můj mozek už jede na mód: "abdchakbkahcjbnjckzhjkkwhkjbmn", takže raději končím...

Užijte si čtení a prosím o nějaké zpětné komentáře ;) (a o odpuštění... :()

Tak zase brzy na... počtenou??? (ještě na tom zapracuju...)




Kapitola 77. - Sériové výbuchy = sériové problémy

A zase zpátky v realitě

16:45

Greg se Sherlockem dorazili do New Scotland Yardu a hned dostali práci. Londýnem před pár minutami otřásla série výbuchů. Bylo zraněno přes 30 lidí a 1 člověk dokonce zemřel.

Všichni se báli, že se bude útok opakovat - k čemuž je dováděl i fakt, že se na prahu Gregovi kanceláře objevil Mycroft Holmes.

Tango

19. září 2015 v 19:32 | JW |  Povídky od JW
Ahojky :) Na dnešní večer jsem si pro vás připravila překlad oddechové povídky Tango od standbygo. Jedná se o "první setkání" a jak už z názvu vyplývá - bude se tančit!
Přeji příjemné čtení a těším se na Vaše komentáře :)


***

Nuda. Nuda, nuda, nuda. Nudanudanudanuda.

John Watson mohl vyjmenovat několik set věcí, které by dělal raději než tohle. Většina z nich zahrnovala válení se na pohovce a sledování telky. Ale Harry na tom trvala. "Musíš se dostat někdy z domu ven, Johnny, není to zdravé." A když už se sem dotrmácel - ne že by chtěl, ale v tuto chvíli neměl moc na výběr - nemohl odejít a přitom nevypadat jako nevděčný bratr. To byl důvod proč teď trčel tady.

Jenže teď se Harry s Clarou vytratily někde v obrovské hale a on zůstal sedět sám u stolu, popíjel pivo a pohrával si se svou holí, zatímco sledoval dav tanečníků. Jeho stůl byl zapadlý v rohu a stínu a dosud za ním nikdo nepřišel pokusit se s ním prohodit slovo. I kdyby to někdo dělal, říkal si, že hudba byla dostatečně nahlas, aby předstíral hluchotu, což šlo velmi dobře ruku v ruce s holí.

Masa tanečníků byla podivně hypnotizující. Byl zvyklý na ohlušující rámus nočních klubů, kde se na sebe v opojení hudby tlačila a vrážela zmítající se těla, ale tohle, sledování spárovaných lidí pohybujících se v jednolitém obrazci a zároveň si zachovávajících svůj vlastní styl a rytmus bylo... neuvěřitelné.

Dopil pivo a počítal vzdálenost k baru pro další, když v tom se k němu přiřítila postava, která se zdála být samá ruka a noha a drahý oblek, a řekla: "Rychle!" a vytáhla ho na nohy do davu.

Bezchybně logické - kapitola 75. - část IV.,V.,, kapitola 76.

13. září 2015 v 15:04 | Deštníček |  Deštníček
Ahoj

Omlouvám se, jestli tahle část bude stát za nic a že jsem tak srabácky přeskočila víceméně nejdůležitější část, ale... jsem na dně, takže to dneska vážně nezvládám... pokusím se dodat další část povídky v termínu... snad to vyjde...

Díky Vám všem za komentáře... Jste úžasní...

Užijte si čtení, snad Vás to nezklame...

Tak snad zase ve středu...


Část IV. - Milý Deníčku... Jim Moriarty

Sebastian se celou večeři usmíval Jimovým vtipům - sice byl jeho humor tak černý, že by do kapsy strčil i černou díru, ale jelikož byli oba vlastně zločinci a vrazi, bylo to jen příjemné povídání...

Jim čas od času pronesl něco dvojsmyslného a Sebastian se jen usmíval. Večer si zkrátka užívali.

Sebastian nakonec sklidil nádobí a přinesl na stůl něco sladkého. Jim se na Sebastiana usmál ještě zářivěji.

"Co je?" zeptal se Sebastian - ne, že by se mu Jimův úsměv nelíbil, ale začínal vypadat celkem strašidelně...

"Nic - jen se mi tu líbí." řekl Jim.

"Mělo by - sám jsi ten byt vybral..."
"Nemyslím v našem bytě, myslím tady - s tebou, na večeři, při svíčkách... Četl jsi můj deníček?" zeptal se s další várkou úsměvů.

30 denní sázka

11. září 2015 v 19:16 | JW |  Povídky od JW
Zdravíčko! :)
Tentokrát je tu pro změnu něco ode mě. Doufám, že jste na mě ještě nezapomněli :D Každopádně, následující 4 víkendy se můžete těšit na večerní počteníčko mých nových kousků.
A teď k povídce: Jedná se o překlad The Thirty Day Wager od SoftPurpleSherlockian. Tuto povídku jsem si zamilovala hned od prvního okamžiku. John se vsadí se Sherlockem, že nedokáže každý den někomu věnovat kompliment a Sherlock se mu bude snažit dokázat opak. Čeká je 30 dní plných testování, hodnocení, zkoumání a zapisování, ale také pochopení a uvědomění si sebe sama. Tak se postupně stane, že to, co začalo jako věda, přeroste v něco mnohem hlubšího...

Přeju příjemné čtení a těším se na vaší odezvu :)
JW

30 denní sázka


John se sehnul právě včas, než ho letící Cluedo málem praštilo do hlavy. Místo toho vrazilo do zdi a všechny kousky a karty se rozletěly po celém obývacím pokoji. "Zatraceně, Sherlocku, skoro mi to srazilo hlavu!" Vykřikl podrážděně John na svého křenícího se spolubydlícího. "Nevím, proč jsem se nechal znovu ukecat k této hře! Jaký je příznak toho, že je člověk šílený? To, že udělá podruhé tu samou věc a čeká jiný výsledek?"

"To je citát od Einsteina, upřímně Johne, každý ho zná!"

"Ne, Sherlocku, všichni ho neznají! Já jsem to nevěděl!"

"No to proto, že jsi idiot!" Vyštěkl Sherlock, než se ponořil do svého trucování. V místnosti se rozhostilo nepříjemné ticho. Sherlock se otočil a spatřil Johna, který vypadal naprosto poraženě, jak se pustil do zvedání částí hry, rozházených po celém bytě. "Ale no tak, Johne, netvař se tak dotčeně. Víš, jak jsem to myslel."

"Jo," byla jediná odpověď, kterou Sherlock dostal od svého spolubydlícího.

Detektivní konzultant zřídka kdy cítil pocit viny, byla to emoce stejně nesmyslná, jako všechny ostatní, ale v tuto chvíli, jak sledoval svého zdrceného přítele, Sherlock ucítil bodnutí u srdce. "Johne," začal opatrně, než byl přerušen ostrým pohledem svého doktora.

"Ne, Sherlocku. Prostě...ne. Molly měla pravdu, vždycky říkáš tak strašné věci. Víš, co si myslím? Že bys klidně zemřel, než abys někomu složil kompliment. Místo toho se chováš tak... sherlockovsky!"

Bezchybně logické - kapitola 75. - podkapitola VII. - část I.,II., III.,

11. září 2015 v 18:40 | Deštníček |  Deštníček
Ahoj ;)

Podařilo se mi přežít hororový výlet, takže vám opět mohu dodat další dávku povídky... (doufám, že to oceníš, synu ;))
Děkuji vám všem za komentáře - jsou moc milé :) a za krásná hodnocení ;)

Přejeme příjemné čtení a hezký víkend :) ;)

Btw... Stojí někdo o to, aby měla další kapitola vyšší rating...???







Kapitola 75. - Jmenuješ se Sebastian Moran a pracuješ pro mne! 7.

Podkapitola VII. - Zotavení

Část I. - Plavání se žraloky

"No tak, Sebby - bude legrace..."
"Ne, Jime. Ani náhodou." odporoval Sebastian Jimově hloupému nápadu.

"Bude to zábava!"
"Ani náhodou! Nepůjdu dobrovolně plavat se žraloky!"

"Proč? Máš přece rád nebezpečí, ne?"
"Jo - ale nejsem sebevrah."

"Ah - jsi hrozný suchar..."
"No dovol - nechceš zajít raději na večeři?" navrhl Sebastian.
"No to ti to trvalo! Nemůžeš mě někdy pozvat rovnou?" zeptal se Moriarty podrážděně.

"Ty jeden... Nemohl jsi říct rovnou, že tě mám pozvat na rande? Nebo ještě lépe - nemohl jsi pozvat ty mě?" zeptal se Sebastian - Moriartyho hry ho obvykle bavily, ale být ve vztahu s ním bylo obtížné...

Bezchybně logické - kapitola 73., 74. - podkapitola VI. - část I.,II., III.

9. září 2015 v 21:47 | Deštníček |  Deštníček

Ahojky ;)
Tentokrát jen rychle - je tu pokračování... Užijte si to, děkuji moc za komentáře a hodnocení a přeji příjemné čtení a hezký zbytek týdne ;)

A samozřejmě vás všechny zdraví Adam ;) (i já, samozřejmě... :))

Příjemné čtení ;)



Kapitola 73.- Vzkazy na ubrouscích

Zase zpátky v hospodě

"Musel jsi to dělat? Teď se na sebe budou mračit - budou naštvaní..." začal Lestrade, když se blížili k nové restauraci.
Z bowlingového baru je vyhodili - nejsou zřejmě zvyklí na několik zvaček do hodiny a na házení mobilem o stěnu.

"Jo - bylo to důležité - a hlavně - po hádce přichází usmíření - věř mi, já je ráno viděl - oba byli šťastní - byl to hezký pohled. Dojemný." řekl Moriarty zasněně. "Vy jste blázen." poznamenal Greg. "Jo - dobře, že sis to uvědomil už teď - ušetří nám to spoustu času." usmál se Jim.

***

Bezchybně logické - kapitola 71., kapitola 72. - podkapitola V. - část I. - X.

6. září 2015 v 16:11 | Deštníček |  Deštníček
Ahojky ;)

Takže - je sice neděle, ale v pondělí bohužel nebudu mít přístup k internetu - a to každý týden, takže bych si dovolila poupravit přidávání povídek na středa/pátek/neděle - děkuji za pochopení, vážení čtenáři ;)

Za druhé - tuto neděli přidávám opět hodně částí, jelikož po poslední povídce jsem dostala pár zděšených reakcí... takže jsem nechtěla, abyste byli napjatí tak dlouho... doufám, že si toho vážíte :D

To je ode mně vše a společně s Adámkem Vám přejeme příjemný kulturní zážitek a posíláme Vám své pozdravy ;)

(jo a za případné překlepy se omlouvám - málo času na opravu a prsty oblepené náplastmi - obě moje ruce jsou problém na tři náplasti! - ale za to mám doma vyrobeného Shelrocka! ha! takže prostě srry za chyby... ;))



Kapitola 71. - "Johne!" "Pusť mě, Sherlocku!"

Zpět v normálu

"Johne! Johne!" ječel na něj Sherlock.

"Johne! No tak - přestaň!" křičel dál a pokoušel se Johna od Jima odtrhnout.

"Johne Hamishi Watsone! Nech toho!" zakřičel ještě hlasitěji a konečně ho od Moriartyho odtrhl.

"Pusť mě! Sherlocku - pusť mě!" ječel na něj na oplátku John.

"Sherlocku - pusť ho! Já si to zasloužím." přiznal Moriarty. "Jo - to si teda piš, že jo." souhlasil s ním John.

Bezchybně logické - kapitola 70. - podkapitola IV. - část VII., VIII., IX., X., XI., XII., XIII., XIV., XV., XVI.

5. září 2015 v 13:12 | Deštníček |  Deštníček
Ahoj,
přidávám pokračování své povídky - ano, nezvykle v sobotu... za to může skutečnost, že jsem včera byla v pustině bez internetu... Ovšem jednodenní opoždění vám snad vynahradí skutečnost, že vám přidám najednou hned několik kapitol navíc... Jsme zase spolu v pohodě, vážení čtenáři??? :D

Děkuji za komentáře - na které jsem tentokrát neodpověděla... ale napravím se, slibuji!!!

Vážím si vaší podpory - takže si užijte pokračování flashbacku a přejeme s Adámkem hezký víkend ;) :) :D




Část VII. - Dej mi jméno a ukážu, jak dobrý jsem

Několik desítek minut Sebastian Moriartyho ošetřoval - musel mu vyndat z břicha kulku a poté ránu sám zašít - párkrát tohle už dělal, ale na bojišti - ne na bílém prostěradle v cizí ložnici! Neměl to správné vybavení a nechtěl to dělat! Měl strach! Proč měl strach?!

Nakonec to ale dopadlo dobře - kromě toho, že ho postřelili neměl jiná vážná zranění - vyhnul se vnitřnímu krvácení a zdálo se, že se mu vrací správný tep.

Sebastian našel ve stolku Moriartyho mobil - vytočil poslední volané číslo a stisknul tlačítko.

***

"Nazdar, Jamesi - jak dopadla akce?" zeptal se muž.

"Skvěle - jen mi tu umírá - chci jméno toho, za kým byl." řekl Sebastian. Nezajímalo ho, s kým mluví - jen chtěl vědět, kde najde toho, kdo ublížil Jimovi - tedy Moriartymu - teda jeho šéfovi.

"Páni - takže zřejmě mluvím se Sebastianem - Jim si tě chválí - musíš být dobrý v tom, co děláš." řekl pochvalně hlas.

"Díky - dej mi to jméno a do hodiny ti ukážu, jak dokonalý v zabíjení jsem." slíbil mu Sebastian.

Bezchybně logické - kapitola 70. - podkapitola IV. - část I.,II., III., IV., V., VI.,

2. září 2015 v 21:00 | Deštníček |  Deštníček
Ahojky ;)
Jsem tu zase...
Se mnou přichází... ha! ne, není to zákon, ale další díl mé povídky. Vážně - je nekonečná a všem, kteří ji čtou, těm moc děkuji... Já bych to se sebou asi nevydržela... :)
Píšu hlavně díky vaší podpoře, dámy a pánové - a myslím, že se i zlepšuji... (toho jste si možná ani nevšimli... :D)
Každopádně si uvědomuji, že tomuto blogu a hlavně jeho autorkám zřejmě hodně dlužím... Takže Vám všem posílám velké díky... ;)

Jo a ještě něco - budu moc ráda, kdybyste se se mnou podělili třeba i o vaše dílka... ať už jsou to fan arty, FF, nebo cokoli jiného... Jak mě znáte, ocením i zadání na povídku... ;) Takže budu moc ráda, když se se mnou podělíte o vaše nápady a dílka - a to buďto v komentářích, nebo mi napište mail - pokud byste měli zájem, pište na elisananovak@seznam.cz (doufám, že jsem napsala tu adresu správně.... :/)
Takže mě určitě kontaktujte ;)

Moc děkuji za vaše krásné komentáře a doufám, že i vy ostatní mě nějakým hezkým komentářem potěšíte - začala škola, budu to potřebovat... ://

Příjemné čtení ;)




Kapitola 70. - Jmenuješ se Sebastian Moran a pracuješ pro mě 4.

Kapitola ze vzpomínek Jima Moriartyho a Sebastiana Morana

Podkapitola IV. - Dva měsíce v práci

Část I. - Nejschopnější střelec

Moriarty se Sebastienem se v této restauraci scházeli po každé akci - tudíž každý den. Sebastian byl totiž nejschopnější z Moriartyho střelců - tudíž měl stále plné ruce práce. Byla nicméně celkem výdělečná...

A Moriartyho večerní pochůzky a jednání s nájemnými vrahy byly také vzrušující - Sebastian už si ani nevybavil den, kdy by po něm někdo nestřílel... A to bylo vlastně celkem fajn...

***

Jako každý den Sebastian vyfotil svou práci - své mistrovské dílo - samozřejmě opět vůbec nešlo o to, předvést se před Jimem - tedy, před Moriartym...

Nicméně udělal fotku a zamířil do restaurace - bylo to ale zklamání - jejich oblíbený stůl zel prázdnotou... Nebyl tu ani Moriarty, ani jídlo, které vždy již předem objednal... Co bylo jinak? Udělal snad něco?