Červenec 2015

Bezchybně logické - kapitola 48. - část I.,II., III.

31. července 2015 v 23:05 | Deštníček |  Deštníček
Ahoj ;)
Omlouvám se, že přidávám další část až takhle večer, ale dříve nebyl čas :/
Každopádně - děkuji všem moc a moc za komentáře, pozdravuje Vás Adámek (a tobě konkrétně jsem měla vyřídit srdečné pozdravy, synu :DDD) a přejeme Vám příjemné čtení ;) :) :D
A užijte si víkend :DDD
Příjemný kulturní zážitek ;)



Kapitola 48. - Oběd s překvapením


Tahle kapitola je psaná pomocí stručných zápisků -z důvodu zjednodušení děje této kapitoly. (a taky jsem to tak prostě chtěla - nazvěme to "umělecký záměr..." ;))

Část I. - Asi je to idiot...

14:31
Moriarty prohlašuje, že je to nejlepší jídlo, které kdy jedl a Sherlock s ním souhlasí. John přemýšlí nad tím, jestli Sherlock bude s Moriartym souhlasit až do konce života. Protože zatím to tak vypadá...

14:35
Všichni už dojedli, ale prázdné talíře zůstaly stále ležet na stole. Servírka byla někde pryč... I Johnovi se začínala zdát situace podezřelá.

14:42
Sherlock s Moriartym vážnivě diskutují ne témata, kterým Alex ani John nerozumí. John přemýšlí, že by Sherlock a Jim byli dokonalý pár - kdyby nechtěli jeden druhého zabít...

14:55
Moriarty se vyžívá v popisu starověkých mučících nástrojů, což je pro Johna silně znepokojující a traumatizující. Alexander se zdál být ze všeho nejvíc rozrušený. Těkal očima sem a tam. Možná to byla částečně Johnova vina - zíral na něj bez ustání již hodinu. Johna vyrušilo od pozorování Sherlockova bývalého přítele to, že se Sherlock zapojil do Moriartyho oblíbeného téma. John s hrůzou zjišťuje, že se v mučení Sherlock vyzná. To ho znepokojí ještě víc.

15:15
Prázdného nádobí si již nikdo nevšímá. Moriarty se Sherlockem stále konverzují a John civí do zdi. Alex se dívá na Sherlocka a do stolu vyťukává nějakou otravnou melodii.

15:26
John zjišťuje, že Sherlock a Jim ostatní ignorují - jsou příliš zaměstnaní. Jeho dalším objevem je to, že James na svého přítele přenesl známky svého hudebného vkusu. Alexander si začíná pobroukávat.

15:32
John přemýšlí o možnosti vyskočit z okna - Alexander si začíná potichu prozpěvovat.

15:44
John na Alexe zařve, aby už toho zpěvu konečně nechal. Sherlock ani Jim to nezaznamenají. Zrovna se dostali ve svém dialogu k jedům - diskuze se neblíží ke konci.

15:49
Alexander se pokouší s Johnem zapříst rozhovor. John ztrácí schopnost ho ignorovat a dávají se od hovoru. John došel po pár minutách k závěru - Alexander je idiot!

15:50
Alex si o Johnovi začíná myslet, že je psychicky labilní. Asi je to blázen... pomyslí si a oba znovu ztichnou.

15:53
John v hlavě prochází všechna místa, kde by byl raději - na seznamu se objevil i Afgánistán a márnice. Uvažoval i o tom, že by se klidně nechal Mycroftem dobrovolně unést na další večeři s Holmesovými - znovu začíná mít sebevražedné sklony.

15:59
Alexander na něj znovu promluví. Sebevražedné sklony se mění na vražedné.

16:02
John přemýšlí, jak dlouho tu už sedí. Zjistil, že jeho původní odhad - 123 let - se od skutečnosti trošku liší, ale i tak by už nejraději vypadnul.
Jim ukazuje Sherlockovi fotky z míst činu. Neustále ale prohlašuje, že - zrovna s těmito - nemá nic společného.
John mu nevěří, ale dál sedí a mlčí.

16:05
Johnovi se povedlo z podložek pod sklenice postavit model Big Benu. Alexander textuje a Sherlock dál nadšeně poslouchá Jima.

16:10
Johnův Big Ben se zřítil a Johna přepadl smutek - napodobuje Alexe a vytahuje telefon.

16:14
Sherlockovi zazvoní mobil. Zpráva byla od Johna a obsahovala jen pár slov.
Prosím, prosím, prosím, pojďme domů...nebo kamkoli jinam... Znáš otevírací dobu pekla? JW
Sherlock zprávu ignoruje a zamračí se na Johna.

16:16
Jim si uvědomí, že tu je i Alexander, když mu dá přečíst jednu ze zpráv. Moriarty se zamračí a vzdychne. Sherlock je nešťastný, že se zatím nedozvěděl, který je Moriartyho nejoblíbenější meč. Zřejmě by se stejně shodli na samurajském...

16:18
Moriartymu zazvoní mobil. Po přečtění zprávy se spěšně zvedá a táhne Alexe s sebou, dál od Johna a Sherlocka.
John mezitím Sherlockovi vyčítá, že ho celou dobu ignoruje. Sherlock prohlašuje, že se John chová jako "Stará hysterická ženská" a tím jejich rozhovor končí.



Část II. - Hrozná nehoda...

16:20
Moriarty se vrací ke stolu, ale najednou vytahuje zbraň.
Sherlock pouze konstatuje, že si zkazil možnost být jeho "nejoblíbenějším úhlavním nepřítelem" a Alexander míří na Johna.
John přemýšlí, proč Alexe z toho okna nevyhodil, když měl příležitost.

16:25
Do restaurantu se z kuchyně vřítí Moriartyho muži.
Sherlock konstatuje, že to předpokládal a John se snaží nezačít na Sherlocka ječet, jaký je to idiot.
Jim prohlašuje, že si to užil, dává spoutanému Sherlockovi pusu na tvář a s MP3 přehrávačem v uších odchází.
Johna také přivázali k židli, ale v jiné místnosti. Na starosti ho dostal Alex - John se snaží vzpomenout si na Moriartyho přednášku o mučení a doufá, že se v nouzových situacích nedá využít kuchyňské vybavení.

16:27
John zjiš'ťuje, že si Alexander vystačí se svýma pěstma. Je to sice idiot, ale ránu má pořádnou...

16:30
Sherlock vyčkává na pravou příležitost a hrdinský útěk - nenachází ji...

16:31
Johnovi se povedlo vyprostit si z provazu jednu ruku, aniž by si toho Alexander všiml.
Jelikož se z vedlejší místnosti neozývá hluk, usoudí, že Sherlocka nemlátí - tak jako jeho - a to ho uklidní. A taky dost naštve.

16:33
Sherlock našel správnou příležitost, ale naneštěstí se kolem ochomítá muž, kterého odhadl na skvělého střelce podle uzlu, který měl uvázaný na kravatě. Nakonec tu ale zůstal jenom on - jeden na jednoho je celkem výhodný kurz - kdyby nebyl svázaný.

16:40
John se vyprostil z provazů a v Alexově nepřipravenosti ho začal škrtit.

16:41
Sherlock podrazil muži nohy a ten se svalil na podlahu takl nešikovně, že se praštil do hlavy a omdlel. Sherlock se vyprostil ze zbytku provazů a svázal jimi muže. Na čelo mu napsal fixou, která ležela na pultu u baru vzkaz pro Moriartyho.
Nezaměstnávej neschopné idioty, Jime. SH
John ztrácí původní převahu v boji muž proti muži.

16:42
Sherlock hledá svůj notýsek, který mu v průběhu odpoledne vypadl z kapsy. Přemýšlí nad možností jít pomoci Johnovi, ale poté usoudí, že si John dokáže poradit sám.
John nevypadá, že by si zasluhoval tolik Sherlockovo důvěry.

16:43
Alex popadne nůž a začne s ním šermovat. Sekne Johna do ramene, ale John mu nůž vytrhne a zranění mu oplatí.
Sherlock si všiml, že si tu Jim zapomněl mobil - no, zapomněl - zřejmě obsahuje další stopy. Chytrý tah.

16:44
John již poněkolikáté praští Alexe, který se pomalu přestává bránit a jen kolem sebe dezorientovaně mává rukama. Johnovi to chvíli připadá komické, ale po té se vzpamatuje, když málem prolétne oknem - Alexander chytil druhý dech.

16:45
Sherlock si upravuje šálu a přemýšlí, jak je možné, že to Johnovi tak trvá.
John obrací pozice a tlačí Alexandera ven z okna.

16:46
Alexander padá z okna.

16:47
Sherlock volá sanitku.
Johne nechápe, proč...

16:49
Sherlock s Johnem postávají opodál místa, kam Alex dopadl.
Dávají se do řeči s kolemjdoucími a všichni společně smutně konstatují, že nehody se stávají.
Nakonec mizí v davu.

16:58
Sherlockovi přijde SMSka.
Dobrá práce, Sherlocku. Někdy si to musíme zopakovat. JM :*

16:59
Sherlock odesílá zprávu.
Co nejdřív. SH

17:00
John je totálně znatený a jeho mozek odmítá pracovat. Doufá, že si to nezopakují - nikdy! Ale zároveň si uvědomuje, že má jen velmi malé šance.


Část III. - "První" polibek

17:38
Sherlock donutil Johna vypravit se v rekordním čase. Zvládl to hlavně z toho důvodu, že mu vzal napůl snězené jídlo a neustále klepal na dveře koupelny, když byl John uvnitř.
Sherlock opět chytil taxi, jako by nic a Johna donutil nastoupit. Až neuvěřitelně moc chvátal.

17:53
Sherlock a John dorazili k Angelovi o několik minut dříve. Kdyby ho Sherlock tak nehonil, mohl by si John v klidu i umýt vlasy, což měl v plánu, kdyby nebyl násilím vyvlečen z koupelny. Teď vypadá jako idiot...

17:54
Greg je přivítal v dobré náladě. Sherlock se také usmíval, ale John stále přemýšlel nad Alexem. Sanitka ho odvezla rychle - určitě bude brzy v pořádku... Nemohl si dovolit poštvat na sebe Jima ještě víc. Ale šlo to vůbec? Aby to bylo ještě horší?!

17:56
Celé oddělení se baví.
Lestrade pouštěl na velké obrazovce video, které nazval "Š'ťastný páreček Sherlock a John".
Anderson se usmíval na Sally a ta se mračila na Sherlocka. Sherlock se zpočátku usmíval, ale pak už jen zíral na obrazovku s kamennou tváří a vykřikoval, že to není pravda, že to bylo jinak, že se všichni mýlí atd. Neoponoval jim však v tom, že by chodil s Johnem, ale v tom, jak dlouho mu trvalo vyřešit případy. Nikdy mu to prý netrvalo déle než dvacet sekund a všichni z oddělení se smáli ještě víc. John se smál do doby, kdy zjistil, že některé fotky by se daly označit za nevhodné, pak se jenom červenal. A přemýšlel, proč se i jemu zdá, že se Shelrockem chodí. A kdy sakra stáli takhle blízko?!

18:01
Video sklízí úspěch u všech, kromě Sherlocka a Johna. Mycroft, který se tam také objevil, se jen usmíval. Sherlock vydedukoval, že většina fotek pochází právě od něj. John se červenal ještě víc.

18:02
Barva v Johnově obličeji by se dala přirovnat k barvě rudé růže. (omlouvám se za debilní přirovnání... nenapdalo mě lepší :/)
Sherlock se začíná za Johna stydět - i přesto, že ví, že to bylo v kolonkách, co se ve vztahu nesmí.

18:03
Sherlock uvažuje, jak by se dala Johnova přeměna v rajče zastavit.

18:04
Na řadu přichází Mycroftovo oblíbené video - dovolil si ho nazvat "Sherlockova první líbačka" - bylo to video ze "schůzky" s Alexanderem.
Lestrade se dusí smíchy.
Mycroft se ležérně usmívá.
Sherlock slibuje všem božstvům, o kterých kdy slyšel, že už nikdy Mycroftovi s žádným případem nepomůže.
John má pocit, že dostal infarkt. Jen neví proč. Přece by nežárlil... spíš překvapení, jo, to bude ono...

18:05
Video končí, ale všichni požadují, aby ho nechali na obrazovce běžet ve smyčce.

18:10
John pije již třetího panáka. Sherlock počítá množství alkoholu v jeho krvi. Ostatní usedají ke stolu a připíjí na zdraví snoubenců. Sherlock to ignoruje, dokud si neuvědomí, že on je jedním ze snoubenců. John je stále při smyslech, ale snaží se okolí ignorovat.

18:12
Mycroft začíná vyprávět historky ze Sherlockova dětství. Sherlock ho v pravidelných intervalech urážel, ale John se ho snažil držet na uzdě. Sherlock usmlouval, že ho John bude držet za ruku, aby to působilo věrohodně - alespoň něco, když mu John zakázal dělat si poznámky...

18:15
Sherlock se snažil měřit Johnovi tep, při různých situacích. Všechny věci, o kterých se nechtěl bavit - označil je pojmem "příloha tři" - mu tep zvyšovala. Vlastně - podle lékařského posudku - by už měl dostat infarkt.

18:20
Gregovi přijde SMS. Rychle ji přelétne očima a potom se zajímá, zda nemají John se Sherlockem něco společného s tou "nehodou" v obchodním domě. Sherlock nenuceně pokrčí rameny a John to rovnou rezolutně zamítne.

18:23
Sherlock se snaží Johna přesvědčit, aby o něm řekl něco hezkého, jenže Johna nic nenapadá.
Sherlock se začíná tvářit uraženě a trucuje.

18:24
Sherlock stále trucuje.
Johnovi je to jedno.

18:25
Sherlock se snaží Johna přesvědčit, že mu není jedno, když s ním Sherlock nemluví.
John se jen usmívá a užívá si, že se i on chvilku cítí trapně, jelikož Mycroft se opravdu rozpovídal.

18:27
Sherlockovi dochází trpělivost.
Chce odejít, ale John, který ho stále drží za ruku mu v tom brání - tuhle historku si užívá.

18:30
Sherlock se rozhodl oplatit svému bratrovi zesměšnění a tak začal vyprávět historku z dětství - konkrétně z doby, kdy bylo Mycroftovi 15 let. Představitel celé britské vlády tam jen stál a zíral na svého bratra.

18:31
Mycroft vypadá, že Sherlockovi jednu vrazí.

18:32
Sherlock se začíná skvěle bavit. Historku doplňuje vtipnými gesty a mimikou.
John přemýšlí, kde se naučil chovat jako normální člověk. Rozhoduje se, že musí prohlédnout historii na svém počítači.

18:33
Mycroft rudne vzteky.

18:34
Sherlock podezřívá Mycrofta, že se na něj vrhne.

18:35
Sherlock zjišťuje, že jeho podezření bylo správné.

18:39
Sherlock má přeražený nos a John se snaží i pod vlivem alkoholu vybavit si základy lékařského umění.

18:40
Sherlock donutil Mycrofta, aby se mu přede všemi omluvil.
John dostává strach - za tohle se mu Mycroft pomstí.

18:41
John měl sakra pravdu. Mycroft si vychutnává jejich mučení.

18:42
John přemýšlí, jestli by raději neměli zavolat Moriartymu a zajít třeba na večeři...

18:45
Mycroft prohlašuje, že by rád měl fotku Sherlocka a Johna z jejich zásnub.

18:46
John dostal záchvat paniky - hledá únikový východ.
Mycroft trvá na tom, že si je vyfotí a vyndavá z kapsy mobilní telefon.

18:47
Sherlock se tváří naprosto přirozeně. John mezitím dál panikaří.

18:48
Mycroft je povzbuzuje, aby si sedli blíž k sobě.

18:49
Všichni je povzbuzují, aby se k sobě ještě víc přiblížili.

18:50
John naštvaně poznamenává, že si už nemůže k Sherlockovi sednout blíž - pokud by mu tedy neměl sedět na klíně.

18:51
Mycroft konstatuje, že té fotce něco chybí...

18:42
My tvrdí, že by to mohl vylepšit polibek.

18:43
John má za dnešní den již asi padesátou srdeční příhodu.

18:44
Všichni skupinově skandují "Polibek"

18:45
John políbí Sherlocka váhavě na tvář.

18:46
Mycroft i všichni ostatní trvají na tom, že tohle - tohle prostě nebyl pořádný polibek!

18:47
John se snaží vymyslet způsob, jak odsud utéct.

18:48
Johna něco vyruší.
O pár vteřin později si uvědomí, že ho Sherlock líbá. Jemně, ale... ale... hezky...

18:49
John si uvědomí, že Sherlocka pořád líbá. A nechce se mu přestávat...

18:50
John omotá Sherlockovi ruce kolem ramen a přitáhne si ho blíž.
Poté si řekne, co to kurva dělá a ihned se odtáhne.

18:51
John se Sherlockem - oba překvapeni chováním toho druhého - zírají na překvapené tváře představitelů Yardu a hlavně na Mycrofta.
Alespoň jedno Johnovo přání se splnilo - Mycroft se přestal debilně usmívat...

18:52
Všichni stále zírají.

18:53
Představitelé Yardu se vzpamatovali a Mycroft také. Všichni se roztleskali a Sherlock se na ně usmíval. John stále překvapeně zíral do zdi.

Šlehačka

30. července 2015 v 17:16 | Deštníček |  Deštníček
Ahojky ;)
Přidávám další povídku, tak si ji užijte a dejte mi vědět, která z mých narozeninových povídek se Vám líbila nejvíc. Všem Vám děkuji za krásná přání k narozeninám. Jo a rozepsala jsem se, takže spoléhám na další zadání od Vás ;) Tak s chutí do čtení a vymýšlení slov pro povídku ;) :) :D
Děkuji za podporu a přeji krásný zbytek dne ;)


Šlehačka


"Sebby, zlato... Máš už tu zmrzlinu???" zeptala se Molly.

Sebastian zíral do poloprázdného mrazáku.

"Bohužel, Molly, ale zmrzlina došla..." řekl opatrně. "Ale neboj, Jimmy šel nakoupit a za chvíli se vrátí i se zmrzlinou..." ujistil ji Seb.

"Skvěle..." poznamenala Molly.

"Potřebuješ ještě něco???" ujišťoval se Sebastian, přestože věděl, že tahle otázka je to samé jako jednosměrka do pekla.

"No... Ocenila bych masáž nohou... A ráda bych se s tebou dívala na televizi. Dávají další díl mé oblíbené telenovely..." řekla.

Sebastian si povzdychl.

Už zase - do kohopak se Esmeralda, či jak se ta ženská z televize jmenuje, zamiluje dnes?!

"Moc rád..." řekl Sebastian a rychle do sebe hodil panáka.

Poté si přisedl k Molly a začal jí jemně masírovat nohy, zatímco se díval na seriál, ve kterém si za půl hodiny dokázal hlavní hrdina maximálně tak vybrat druh čaje, který si dá k snídani.

Sebastian si musel neustále opakovat, že musí být na Molly hodný a to hned z několika důvodů:
1) To dítě je na padesát procent jeho
2) Začala by brečet a on ani Jim ještě nepřišli na to, jak to zastavit...
3) Molly se pro ně obětuje - odnosí Sebovo/Jimovo dítě...
(Abyste rozuměli, Jim si usmyslel, že Sebastian hrozně touží po dětech - to jen z toho důvodu, aby Jim nevypadal jako slaboch, který chce mít potomky... - a tak se jal hledat někoho, kdo by jim pomohl... A Molly... Byla pro... Ani jeden z nich nechtěl vědět, čí z nich dítě bude, takže je padesáti procentní šance, že se jim narodí silný a odvážný syn, jako je Seb, nebo padesát procent na mírně psychopatického syna, který by byl po Jimovi... A ano, víceméně jediné, co věděli bylo to, že se jim narodí syn. Syn, o kterého se budou starat. Společně s jeho milou tetičkou Molly - pravdu mu neřeknou, to by se blbě vysvětlovalo...)

Sebastiana už bolely ruce od toho, jak Molly masíroval. A také cítil, jak mu odumírají mozkové buňky, při sledování toho seriálu...

"Sebby, Molly, jsem doma!" zavolal vesele Jim.

"Ah, skvěle, lásko..." usmál se Sebastian a vstal z gauče.

"Máš všechno???" zeptal se Seb.

"Jasně. Musel jsem do tří obchodů, ale mám všechno..."

"Vážně??? Zmrzlinu???"

"Mám."

"Brambůrky???"

"Druhá taška."

"Okurky?"

"Už v polici."

"Marmeláda?"

"Musel jsem jí šlohnout Watsonovi, ale mám ji... Počítej ale s výhružnými SMS od Sherlocka..."

"To nějak přežiju. Lepší, než rozzuřená Molly." usmál se Seb, Jim souhlasně přikývl.

"Není nic horšího než ona, když se rozzuří." dodal Jim.

"Jo. Pravda. Jo a Jime, kde máš šlehačku???" zeptal se Sebastian.

"Šlehačku?! Nebyla na seznamu!"

"Ale jo! Byla!" hádal se Sebastian.

"Ne!" trval Jim na svém.

"Chlapci!" ozvalo se z obýváku.

"Ano, Molly?" zavolal Seb opatrně.

Přiznejme si to, měli z ní oba strach... neviděli jste ji, když se rozzuří... Posledních pár dní kolem ní chodili po špičkách, jako by procházeli kolem obrovské kočkovité šelmy...

"Mohli byste mi přinést tu zmrzlinu a šlehačku???" zeptala se Molly.

Sebastian se podíval na Jima. Jim měl v očích hrůzu.

Nakonec se oba dali na rychlý ústup bez oznámení. (prostě zdrhli, abychom si rozuměli...)

Molly zůstala sama.

"Chlapci?!" zavolala.

Nikdo neodpovídal.

"Už zase..." povzdychla si.

Vzala do ruky mobil a vytočila číslo ze seznamu.

"Ah, ahoj Johne... Mohl bys mi, prosím, něco přinést???" zeptala se mile.

"Bez problémů..." řekl John přívětivě.

To ještě nevěděl, do čeho se dobrovolně pouští...

Slash...?!

30. července 2015 v 11:11 Povídky od fanoušků
Varování! Tahle povídka... Prostě je to slash. Pro ty, co nevědí, co to znamená, najděte si to, pro ty, co takové povídky nemají rádi - nečtěte ji...



Konec trpělivosti

John seděl ve svém křesle a pozoroval svého přítele, jak připravuje snídani.
Abychom si to vysvětlili - Sherlock kolem Johna posledních čtrnáct dní chodil po špičkách. John byl totiž zraněný a Sherlock si to kladl na vinu.
John po pár dnech vzdal pokus o to, aby ho Sherlock nechal samostatně fungovat a nechal se obskakobat.
Ano, na tom by nebylo nic špatného - dokonce by se to možnmá Johnovi i líbilo, kdyby to Sherlock se svou péčí zas tolik nepřeháněl.
John stále bez hnutí seděl a díval se na svou nohu. Nebyla ani zlomená, proboha! A Sherlock mu přesto nedovolil vstát, aniž by o tom věděl, pomohl mu a odvedl ho tam, kam potřebocal.
Johna tahle situace začínala vytáčet. A to nejenom proto, že Sherlock dělá všechno, co normálně dělá John a on si tak přijde hrozně nevyužitý, ale i proto, že Sherlock Johnovi zakázal veškerou legraci.
Nemohl s ním chodit na místa činu, nemohl mu pomáhat řešit případy, nemohl ani vařit (což ho poslední dobou začalo celkem bavit - možná hlavně proto, že se Sherlockem našli celkem zajímavý způsob, jak jíst... no, o tom raději až jindy...) a nakonec... mu Sherlock zakázal i s ním spát. Chápete to?! Jak mohl?!
John si po čtrnácti dnech, kdy se ho Sherlock dotkl maximálně, když ho podpíral, byl jako na trní. Tohle už nebylo možné... Vždyť ho ani pořádně nepolíbil! Od kdy s líbáním nějak souvisí noha?!
John už začínal mít podezření, že o něj Sherlock nestojí, jelikož se mu zdálo, že Sherlock neměl jediný problém procházet jen tak kolem Johna a téměř si ho nevšímat, kdežto John strávil téměř celou dobu fantazírováním. Dokonce se podezíral, že vymyslel pozice, na které je krátká i Kámásutra.
A teď, když tam Sherlock jen tak stál, John z něm nemohl spustit oči. Možná, že kdyby nebyl tak hezký, šlo by to, ale takhle?! Zíral by na něj do skonání světa...
Tak jo, už toho je dost.
Přesně tohle si John pomyslel, než se zvedl z křesla a zamířil k Sherlockovi.
"Měl by sis sednout, Johne, ať si něco neuděláš s..."
John neměl v úmyslu ustupovat, nebo ho snad nechat, aby to dořekl. Věděl co chce a šel si za tím. Jako lovec za svou kořistí...
Sherlock se nechal líbat a vypadalo to, že se jen tvářil, že mu Johnova blízkost nechybí, jelikož ho k sobě tiskl ocelovým stiskem a druhou rukou mu vjel do vlasů.
John naklonil hlavu, aby se jejich polibek prohloubil a snažil se Sherlockovi sundat košili. Opravdu - tohle byl zákon schválnosti! Většinou se tu prochází jen v prostěradle, ale zrovna dneska se musel oblékat!
John už byl s rozepínáním téměř hotový, když ho Sherlock jemně odstrčil.
"Jsi zraněný, Johne..." zamumlal.
"Ty budeš taky, jestli mi budeš odporovat v sexu s tebou." zavrčel John výhružně.
"Nech toho, Johne... Máš něco s nohou..."
"Jo, ale jiné části těla fungují celkem dbře..." usmál se John a Sherlock by mohl přísahat, že se mu zalesklo v očích.
"Nemyslím si, že by to byl dobrý..."
Přesně v tuhle chvíli došla Johnovi i ta poslední trpělivost, kterou měl.
Celkem silně přirazil Sherlocka ke kuchyňskému stolu a znova ho začal líbat.
Shelrock zasténal a nádobí na stole zacinkalo otřesem.
John opatrně přejel Sherlockovi po rtu jazykem. Žádal o pozvání. Sherlock mu ho dal rychle a pootevřel ústa.
Jejich jazyky chvíli bojovali o dominanci, ale pak to Sherlock vzdal. V tuhle chvíli si zkuste odporovat Johnovi...
Líbali se divoce, vášnivě a přesto tam byla i něha. Opatrnost. Láska...
John se opřel svým klínem o Sherlockův a oba do polibku vzdychli.
John dokončil rozepínání košile a odhodil ji stranou, na kuchyňskou podlahu.
Sherlock přetáhl Johnovi svetr přes hlavu a podíval se mu do tváře.
"Seš si jistý, že..."
Sherlock znovu nedokončil. John mu odpověděl vášnivým polibkem.
John se opíral o Sherlocka a čas od času ho natlačil ještě více na stůl.
Sherlock sténal a pochopil, že Johnovi je v tomhle zbytečné bránit. Navíc... On také těch čtrnáct dní nemyslel na nic jiného...
John se přesunul od líbání těch sladkých rtů až k jeho krku. Sherlock vzdychal a opíral se o stůl, aby ustál náhlé nápory touhy a vzrušení.
John si vychutnával Sherlockovu pokožku a rukama ho přidržoval za boky.
Sherlock jemně přejel přes bouli na Johnových kalhotách a John zasténal a prudce vydechl.
Sherlock i John rozepínali poklopec toho druhého. Bylo to těžké, když stáli tak blízko, ale ani jedne nehodlal ustoupit ani o milimetr zpět.
John mu klouzal rukama po těle a věnoval se polibkům.
Sem tam ho kousl, jen jemně, sál jeho rty a Sherlock jeho něžnosti ochotně přijímal. Nechal Johna vést.
Pak polibek na okamžik přerušili, jen proto, aby ze sebe mohli ztrhat ostatní přebytečné oblečení.
John už byl vysvlečený, kdežto Sherlock stále zápasil se svým páskem.
John se zasmál a jemně odstranil Sherlockovi ruce, aby se mohl o neposlušný pásek postarat sám.
Pak stáhl Sherlockovi kalhoty i se spodkami ke kotníkům a vrátil se k jeho rtům.
Sherlock si přebytečné oblečení sundal z kotníků a odkopl je stranou.
John si přitáhl Sherlocka za boky k sobě a otřel se svým klínem a Sherlocvkův. Sherlock zastánal a zvlátil hlavu dozadu, čímž usnadnil Johnovi přístup k jeho krku.
John líbal celé jeho rozpálené tělo a vdechoval jeho vůni.
Sherlock jezdil Johnovi psrty ve vlasech a nechal se líbat.
Třeli se o svá těla a oba vzdychali rozkoší.
John se kochal pohledem na svého přítele, kterého měl momentálně ve své moci.
Jak rozkošně vypadal, když byl zbrocený potem a vzrušený na maximum.
Jak krásně znělo, když šeptal Johnovo jméno...
John vklínil svou ruku do té téměř neznatelné mezery mezi těly a uchopil s ní oba penisy naráz. Sherlock zavřel oči a opřel se čelem o Johnovo rameno. Vzdychal a snažil se najít záchytný bod, aby se nezřítil k zemi.
John pevně pohyboval rukou. Cítil, jak se pod ním Sherlock napíná. Věděl, že už déle nevydrží.
Během několika vteřin Sherlock vyvrcholil a dlouze vydechl.
John ho brzy následoval.
Oba zrychleně dýchali, natisknuti jeden na druhého.
John mu zabořil tvář do krku. Sherlock Johna políbil do vlasů.
John zapomněl na nějakou bolest. Všeho nepříjemného se zbavil. Teď tu pro něj byl jen Sherlock. Středobod vesmíru...
Sherlock cítil, jak John pomalu usíná. Vzal ho do náruče a odnesl ho do jejich ložnice. Přikryl ho dekou a přilehl si k němu.
John ho objal rukama a položil mu hlavu na hruď.
"Dobou noc, Johne..." zašeptal Sherlock.
John se zavrtěl a něco zamumlal.
Usínal s příjemným pocitem, že tohle kolo vyhrál.
Cítil Sherlockův dech a uklidňující kolísání jeho hrudi.
Ať se příště zkusí nějaké zranění postavit mezi něj a Sherlocka... Jen ať si to zkusí, jelikož tyhle dva, ty nemůže nic rozdělit...

Dovolená

30. července 2015 v 10:52 | Deštníček |  Deštníček
Tak jo - je tady povídka na zadání - dovolená, štěně, trenýrky, pláž a uplakaný. Krásné to zadání ;) Děkuji Nikyhobbit, že ho vymyslela. Přála si ship Johnlock, tak tady to je ;) Ten konec už moc nesouvisí se zadáním, ale potřebovala jsem to nějak ukončit :DDD
Takže - tohle berte jako mou první narozeninovou povídku. Ano, tzn., že jich bude víc - zatím to vidím na dvě, ale kdo ví :)
Děkuji za vaši podporu a za krásná přání k narozeninám. Vážím si toho ;) :) :D
Takže si užijte čtení ;)


Dovolená

John táhl Sherlocka z letiště. Tohle byla hrůza... Tahle dovolená, to byl nejhorší týden jeho života... Ať si to chce Shelrock přiznat, nebo ne...

Abyste rozuměli, Sherlock trucoval již v letadle. Tam mu totiž John řekl, že se mu ta dovolená nelíbila... Jo, jak by se mu asi mohla líbit?! Shelrock mu slíbil týden ležení na pláži, sledování vln na moři, procházky a hodně, ale opravdu hodně něžností. A dostal něco z toho?! Samozřejmě, že ne! Jen se honili za nějakým šíleným psychopatem, který Johna druhý den unesl a tři dny ho držel v nějakém zatraceném sklepě, kde byla akorát tak plíseň.

A co řekl Johnovi Sherlock, když ho našel?! Řekl mu snad: "Oh, jsi v pořádku, zlato? Neudělal ti ten zlý, zlý chlápek s pistolí něco???" nebo třeba: "Lásko, už bude všechno v pořádku, přišel jsem si pro tebe..." Ne! Nic takového!

Vřítil se tam, podíval se na Johna, který byl svázaný a pak uslyšel kroky. Kroky, za kterými se vydal! A John tam seděl, téměř dvě hodiny, byl vystrašený k smrti a bál se, že už Shelrocka neuvidí.

Pak se tam ale Sherlock objevil.

Rozvázal Johna a ten ho samozřejmě štěstím hned objal.

"Ah, Shelrocku... Jsi v pořádku???" zeptal se a začal hledat nějaká zranění.

"Samozřejmě, že jsem." odpověděl Shelrock chladně a odstrčil ho.

"Fajn... Proč jsi mě nerozvázal předtím?! Mohl jsem pomoct..."

"Pletl by ses pod nohy... Neber si to špatně, ale už stárneš..." řekl Shelrock chladně.

"Fajn... fajn... žes to nikdy předtím neřekl... Já nevím, ale když jsme v posteli, tak si nikdy nestěžuješ..."

"Ale no tak, Johne... Přestaň se chovat jako uplakaná holka a nech toho... Víš, že jsem to tak nemyslel... Nejseš starej, jen... pomalý, nešikovný, ne moc... Kam jdeš?!"

"Někam, kde si mě budou lidé vážit..."

"Ale no tak... Vždyť já to tak nemyslel..."

"Tak jak jsi to myslel???"

A takhle to začalo... Zbytek dovolené se jen hádali. Na pláži byli jednou a byla jim neskutečná kosa. Sherlock se ani nesnažil nic napravit, jen si z Johna dělal legraci...

A tak se prohádali až k době odletu.

Když byli zpět v Londýně, Sherlock trucoval, že je na něj John naštvaný a odmítal opustit letadlo. Proto ho John musel z letadla vyvést násilím... Jo a aby toho nebylo málo, vrátili se bez zavazadel, jelikož je někdo (jménem Sherlock...) naložil do jiného letadla. Ale vážně! Jak se tohle mohlo stát?!

John Sherlocka podezříval z toho, že tam ty tašky nechal úmyslně, jelikož měl náhodou u sebe nejdůležitější věci. Ale samozřejmě jen své nejdůležitější věci...

Takže John byl nastvaný ještě víc. Vlastně, když dorazili na Baker Street, prohlásil, že už se Sherlockem nikdy nepromluví.

Sherlocka to štvalo. Teda, prvních pár dní ne, to si ani nevšiml, že s ním John nemluví, ale pak... mu začala Johnova přítomnost chybět. Hlavně... John se vrátil do své staré ložnice... A Sherlock nevěděl, jak to do té své dostat zpátky...

Mycroft i Greg mu radili, aby si zkusil Johna udobřit. Něčím, co má rád...

Tak se Sherlock snažil.

Přinesl Johnovi květiny. John na ně byl alergický... A naštval se na Shelrocka ještě víc, jelikož to nevěděl...

Sherlock koupil Johnovi něco sladkého... John ho odbil s tím, že to už odmala nesnáší...

Sherlock mu navrhl, že se s ním bude dívat na televizi. John se naštval, jelikož měl Sherlock neustálé poznámky k inteligenci producentů a scénáristů.

Sherlock si na sebe vzal něco jako halloweenský kostým (bylo to něco typu policista-striptér) a chtěl Johna překvapit v jeho ložnici. To zapomněl, že si ten den má John přivést rodiče... Kteří měli být v jeho ložnici ubytovaní...

Sherlock ho zkoušel svést. Procházel se po bytě jen v trenýrkách. V červených trenýrkách! A John nic. Jen si dál četl noviny. Tak se Sherlock začal procházet nahý. A pořád nic, zatraceně!

Tak to zkoušel přes dárky. Dokonce mu koupil i štěně! Teda... ukázalo se, že John je na psy alergický, tak mu Sherlock sehnal kočku... Jak měl vědět, že z nich má hrůzu?!

A pak... pak to Sherlock vzdal.

Přemýšlel dlouho do noci o tom, jak si Johna získat, ale už ho nic jiného nenapadalo...

Tak zhruba někdy o půlnoci vstal, sebral se a namířil si to do Johnova pokoje. Rozrazil dveře a jen zamotaný v prostěradle si přisedl na Johnovu postel.

"Mám toho dost! Zkusil jsem všechno! Opravdu! Úplně všechno, jen kvůli tomu, abys mi odpustil! Lhal jsem ti! Nejsi starý si ten nejhezčí, nejrozkošnější, nejstatečnější a zkrátka nejdokonalejší člověk, kterého jsem kdy poznal... Tak proč?! Proč mi prostě nemůžeš odpustit?! Nic jiného nechci, Johne... Omlouvám se ti... prosím... odpusť..." dál se Sherlock nedostal. S něčím jazykem téměř až v krku se mluví těžko...

"To ti to trvalo tak dlouho, aby ses mi omluvil?!" zeptal se John a usmál se.

"Omluva?! O to tady celou dobu šlo?! Omluva?!"

"Zlamaný???" usmál se John.

"Vlastně..."

"Co?!"

"Mohl jsi to říct rovnou! Příště by sis tyhle trapný morální poučení mohl odpustit..."

"Tak jo, Sherlocku... Padej zpět do svý ložnice!" nařídil John.

"Ale já myslel, že..."

"Padej!" řekl John a hodil po Sherlockovi polštář.

"Fajn, ale až budeš chtít v noci zahřívat, tak mě nevolej!" zakřičel Sherlock a práskl za sebou dveřmi.

Pak už s malou odbočkou zamířil až do své ložnice.

Venku byla zima, takže se Sherlock přikryl až k bradě.

Za nedlouho se otevřely dveře a k Sherlockovi se někdo natiskl.

"Máš studené nohy, Johne..." poznamenal Sherlock v klidu.

"To bude tím, že je tu hrozná kosa... A nemysli si, že ti odpouštím, žádný podrazy, jasný?! Jen tu lež a zahřívej mě..."

"No, porušuji tím své přesvědčení, ale že jsi to ty..." usmál se Shelrock a podíval se na svého krásného milence, který se k němu tiskl. Na ty jeho nádherné vlasy... Cítil jeho dech na zátylku. Příjemně to šimralo...

A pak se zahleděl na topení... To byl zase jednou dobrý nápad... I když... možná ho mohl jen vypnou, ne rozbíjet... Zítra by měl nechat Johna, aby ho spravil... Nechce tady zmrznout... I když... nějaká ta chřipka za to, mít Johna u sebe, rozhodně stojí...

Bezchybně logické - kapitola 45, 46, 47

29. července 2015 v 10:59 | Deštníček |  Deštníček
Ahojky ;)
Je tu další pokračování povídky ;) :) :D
Máte hlad??? Protože za chvíli se ocitnete v restauraci. Se skvělou společností...
Jo a mimochodem... Zítra mám narozeniny, takže nejspíše očekávejte nějakou speciální povídku... Pokud ji tedy stihnu napsat... :/ Nějaké zadání slov by nezaškodilo, lidi...
Takže - užijte si čtení a koukejte mi napsat nějaký pěkný komentář, ano??? Vážím si vaší zpětné reakce a podpory ;)
Já i Adámek Vám přejeme krásný den a děkujeme za Vaše pozdravy ;) :) :DD




Kapitola 45. - Nezkoušej na mně balící metody!

"Tak - Jim by měl dorazit asi za dvacet minut - dáš si zatím kávu?" zeptal se Sherlock. "Já... no... asi..." vykoktal John. "Dobře - beru to jako "ano"." řekl Sherlock a objednal dvě kávy.

***

"Dnes je venku krásně - večer bych tě chtěl vzít na jedno místo... bude to překvapení." řekl Sherlock Johnovi nad hrnkem kávy. "Sherlocku - kromě toho, že se snažíš chovat jako můj přítel, mě zaráží ještě spousta dalších věcí, ale na ty teď není čas - ovšem neodpustím si poznámku, že když chceš někoho překvapit, tak mu to předem neoznámíš." řekl John. "Jasně. To je chytré." poznamenal Sherlocka a vytáhl z kabátu notýsek.

"Ty si děláš poznámky?!" zeptal se John překvapeně. "Jo - nechci zbytečně zatěžovat svůj mozek, ale večer to musím všechno sepsat, aby to bylo přehledné." řekl Sherlock. "Jasně." řekl John a upil kávy. Byla silná - hodně silná. Kdyby teď dostal infarkt, možná by umřel a vyhnul by se Moriartyho mučení... přemýšlel John.

Zranění

28. července 2015 v 18:45 | Deštníček |  Deštníček
Ahojky ;)
Jsem tu zase :DD - minule jsem Vás žádala o zadání tří slov, podle kterých bych napsala povídku. Jsem ráda, že mi DarkPony poskytl zadání - přál si povídku na ship Mystrade (se kterým zatím nemám moc zkušeností, takže mě omluvte, prosím... :/) a slova byla: náplast, kýbl a... ah, ano, hysterický. (teda, doufám, že tohle byla ta slova... Pokud se něco ztratilo v překladu, nebo tak, omlouvám se ://)
Takže - tady je krátká povídka, tak si ji užijte.
Já, Adámek Vás zravíme a přejeme příjemný, ničím nerušený, kulturní zážitek ;)

Ještě jednou Ti děkujeme za zadání povídky, synu ;) :) :D

Jo a nabídka na povídku dle vašeho zadání, ta stále platí - jo a klidně přihoďte i počet slov, který by měla povídka mít... ;)



Zranění


Greg zběsile otevíral postupně všechny zásuvky v kuchyni.

Byl v Mycroftově bytě a upřímně se tu zatím moc nevyznal, ale někde přece ta náplat být musí!

Pootevíral dalších pár skříní a pak je našel. Malou krabičku náplatí. Sice na ní byly malé královské koruny - zřejmě dárek od Sherlocka... - ale pro účel stačila.

Když se Greg vrátil do obýváku, našel svého přítele, jak sedí na zemi a drží se za loket, vydávajícího zvuky, jako by umíral.

"V pořádku, Mycu... Nech mě ti pomoct..." řekl Greg naléhavě a chytil ho opatrně za ruku.
"Ne... Nech mě v klidu umřít, nemusíš se na to dívat..."
"Drahý, ty ale neumíráš... Jen sis rozbil loket... To bude v pořádku... Tvůj oblíbený přítel se o to postará..." usmál se Greg.

Mycroft se na něj nedůvěřivě podíval.

"Stejně to byla tvá vina!"
"Ale nech toho! Začínáš se chovat jako Sherlock! Nemohl jsem za to!"
"Nechal jsi tam položený ten kýbl uprostřed místnosti! Na mokré podlaze!"
"To bude tím, že jsem vytíral! Někdo to udělat musí!"
"Někoho bych na to najal!"
"Nemám rád v našem bytě cizí lidi..."
"V našem???"
"No..." Greg se snažil něco vymyslet. Tohle asi říkat neměl... ale co, připadá si tu jako doma...

Od přemýšlení ho vyrušilo příjemné rozptýlení.

Mycroft. Mycroft a jeho úžasná líbací schopnost, když byl v dobrém rozpoložení...

"To bylo... úžasné, drahý..." usmál se Greg.

Mycroft nasadil svůj potěšený výraz a chtěl si svého milence znovu přitáhnout k sobě, ale to už ho Greg držel za ruku a lepil mu na zraněný loket náplast.

Mycroft sykl bolestí, když se Greg rány dotkl, ale pak byl zticha.

"Copak... To je všechno??? Žádná hysterická scéna?!" řekl Greg překvapeně.
"Ne." zavrtěl Mycroft hlavou.
"Škoda... Myslel jsem, že bych tě pak mohl vzít do tv... naší... ložnice a... poskytnout ti... něco jako útěchu, když tě to bolí, ale... Pokud už jsi v pořádku..."

Mycroft se zarazil.

"Vlastně, drahý... Mě ten loket začal opravdu bolet..."
"Že jsem si to hned nemyslel..." usmál se Greg a přitáhl Mycrofta blíže k sobě.

Nemusím snad ani dodávat, že se ani jeden z nich tu noc moc nevyspali...

Bezchybně logické - kapitola 41. - část III, kapitola 42, 43, 44

27. července 2015 v 19:53 | Deštníček |  Deštníček
Zdravím, přátelé ;)
Je tu pokračování mé (mám pocit, že nekonečné...) povídky. Děkuji Vám za komentáře, které mě vždy potěší a zlepší den a také za krásné hodnocení ;) :) :D
Vypisuji nabídku - kdokoli mi zadá tři libovolná slova a ship, na který by chtěl něco napsat, napíšu to, i kdybych se měla přetrhnout ;) :DD
Takže se těším na Vaše přání a nápady a přeji příjemné čtení.
Tentokrát se Sherlock s Johnem vydají na nákupy - a Sherlock se ukáže být celkem žárlivý... No a co teprv, když v obchodě narazí na svého drahého kamaráda???
Já i Adámek přejeme příjemný kulturní zážitek a posíláme Vám své pozdravy. (klídek, nejsme Lannisterové... ;))


Část II. - Měli bychom jít nakupovat...

"Měli bychom asi jít nakoupit - lednička vypadá jako po invazi." řekl John po vzevrubném prozkoumání lednice.

Jeho bystrému oku se nevyhnul ani mrazák, který až na pár k jídlu nevhodných věcí byl také zcela prázdný.

"Jo - klidně tam dojdu - součást naší dohody." hlásil se dobrovolně Sherlock. "Musíme jít oba - já potřebuju něco na sebe." řekl John. "Nechci do konce života chodit ve tvém náhradním oblečení." dodal. "Samozřejmě - musíme ti najít něco hezkého na sebe." řekl Shelrock.

Bezchybně logické - kapitola 40. - část III.,IV., kapitola 41. - část I.,

24. července 2015 v 23:34 | Deštníček |  Deštníček
Dámy a pánové... Je to tady... Já a má povídka jsme zpět a s námi přijde... Doufám, že alespoň troška legrace... ;)
Jsem ráda, že mou povídku čtete a dáváte jí kladné ohlasy ;) :) :D Takže - mé velké díky Vám ;)
V této části se dozvíte, co pro nově zasnoubený pár přichystal Scotland Yard a že Hamish je krásné jméno... :)
Užijte si čtení a já jdu (ne)trpělivě čekat na váš názor ;) :) :D
Ano a málem bych zapomněla - pozdravuje Vás Adámek ;) Krásný den, přeji, vážení čtenáři :)


Část III. - My si na vás sázeli už dávno!

"Pánové - jste v pořádku?" zeptal se Greg. "Samozřejmě, Gavine..." řekl Sherlock. "Já jsem Greg. Jmenuji se Greg. Mé jméno je Greg." řekl Lestrade a změřil si oba dva přísným pohledem.

"Co jste tu vy dva prováděli? Rozlučka se svobodou vám přerostla přes hlavu?" zeptal se s úsměvem.

"Připomeňte mi, abych zabil Mycrofta." řekl Sherlock. "Mám to brát jako přiznání?" zeptal se Lestrade. "Měl bych si to zapsat - budete mít motiv." řekl Greg. "Ano - klidně si to zapiš, ale motiv "zabil-jsem-Mycrofta-protože-je-to-ten-nejotravnější-člověk-na-celé-planetě"má každý." řekl Sherlock. "Jo - není jedinej, u koho by se dal tenhle motiv použít - na tebe by taky seděl." řekl John.

"Ale - čerstvě zasnoubení a už se hádají? Nechte si to po svatbě." řekl Lestrade.

Dárek pro DarkPonyho

23. července 2015 v 17:08 | Deštníček |  Deštníček
Ahojky ;)
Dnes poněkud neobvykle přidávám povídku. Jsou to tedy dvě povídky - jeden Drabble a jedna 221B povídka.
Upozornění: Nikdy předtím jsem nic takového nepsala... :/
Jak jste nejspíše pochopili z názvu, tohle je dárek pro jednoho ze čtenářů - již včera jsem kvůli němu přidala o jednu kapitolu navíc, ale jelikož mi jeho komentáře dělají takovou radost, přidávám ještě tyto dvě krátké povídky. (jednu ode mě a jednu jako dárek od Adámka ;))
Takže - užijte si čtení a pro tebe, DakrPony - Všechno nej a hodně zzdraví a štěstí a tak... ;) :) :D
Budu ráda za komentáře ;) :) :D


Drabble - MorMor

Zapomeň na námitky


"Ah, Sebastian Moran..." usmál se Moriarty.

Sebastian by zajisté také něco řekl, nemyslete si, že není slušně vychovaný, jenže byl svázaný a pusu přelepenou izolepou.

Jim si ho krátce prohlížel a pak se zářivě usmál.

"Jo... tohle by šlo... Vítej v mých službách, Tygře. Ode dneška pro mě pracuješ. Budeš mi k ruce 24 hodin denně a nikdy si nebudeš stěžovat, jasný?!" usmál se Jim.

Sebastian se zavrtěl na židli.

"Mlčení beru jako ano." zašklebil se Jim.

"Teď ti sundám roubík, ale ty zůstaneš tiše, ano?"

"Grrvr..." dostal ze sebe Sebby, než ho Jim políbil a on na námitky zapomněl...




221B povídka - MorMor

Karty

"Ani náhodou!"

"No tak, Sebby..." začal Jim žadonit.

"Ne. Nehodlám znova unést Johna Watsona..."

"Proč ne?! Vždyť tě to dříve bavilo..."

"Jo - to jsem ho nemusel unášet třikrát do týdne..."

"Není to zas tak často..."

"Ale jo, je! Navíc vždycky, když jsi nemocný, začneš mít chuť zase provokovat Holmese. Nejdu do toho."

"Nejsem nemocný!"

"Máš horečku!"

"To není horečka... Jen člověk nemůže zůstat chladný, když se dívá na někoho tak dokonalého, jako jsi ty..."

"Hezkej pokus - ale stejně ho neunesu..."

"Proč ne?! Co by ti to udělalo?!"

"Spíš co by Holmes pak udělal tobě... Víš jak jsou ti dva na sobě závislí... Minule tě praštil..."

"Jo - a tys mu pak vrazil takovou, že skončil v nemocnici..."

"Zasloužil si to..."

"Bezpochyby."

"Nikoho unášet nebudu."

"Prosím..."

"Ne - zahraj si karty s někým jiným..."

"Ne. John hraje dobře. Chci hrát s ním!"

"Nebudu někoho unášet jen proto, že si chceš zahrát karty..."

"Ach jo... Začíná s tebou být nuda..."

"Zabav se jinak..." řekl Sebastian.

Jim k němu vzhlédl se štěněčím pohledem.

"Vždyť já mám práci!" namítl Sebastian.

"Počká..." řekl Jim přitáhl si ho k polibku.

Sebastian se nebránil - věděl, že takhle to stejně dopadne vždycky, když nemá Jim sílu vylézt z postele... Zatáhne tam Sebbyho taky... Ale Sebbymu to bylo jedno... jediná myšlenka, kterou dokázal udržet bylo:
"Ach, Bože..."

Bezchybně logické - kapitola 39. - část III.,IV., kapitola 40. - část I., II.

22. července 2015 v 22:27 | Deštníček |  Deštníček
Ahojky ;)
V pozdních hodinách přidávám další část povídky - na vaše přání budu přidávat v pondělí čtyři kapitoly(nebo části) a ve středu a v pátek tři. Spokojení, přátelé?! ;) :) :D
V této části se ukáže, jak prohnaná je britská vláda a jak se na Baker Street zachází s návštěvou... ;)
Tentokrát přidávám čtyři části - a to proto a jelikož... DarkPony má zítra narozeniny, takže tohle je pro něj předčasný dárek ;) Tak si užij čtení a budu se těšit na další komentáře od tebe ;) Všechno nej k... x-tým narozeninám!!! ;) :DD
Užijte si čtení, vážení a dejte vědět, co na povídku říkáte ;) :) :D
S obvyklým pozdravem od Pepy a Adámka přeji příjemný den :D


Část III. - Svatební oznámení překvapení

"Přinesl jsem noviny, Johne!" zakřičel Mycroft, který vpadl bez dovolení do koupelny.

"Bylo by slušné alespoň zaklepat!" řekl naštvaně John, ale naštěstí už měl na sobě všechno oblečení.

"Omlouvám se vám, Johne, ale přinesl jsem překvapení." pronesl s úsměvem a zamířil do jídelny, kde hodil noviny na stůl - přímo před Sherlocka.

Ten je líně zvedl a na tváři se mu rozlil překvapený výraz.

"Co se děje?" zeptal se John. "Právě jsme ukazoval svému bratříčkovi narozeninový dárek. Poslal jsem do novin vaši fotku..." řekl Mycroft a John vytrhl Sherlockovi noviny z ruky. "Svatební oznámení?!" zeptal se John, když zíral na velký článek v novinách.

Sherlock Holmes a John Watson

Včera se konečně zasnoubili naši drazí detektivové John Watson a Sherlock Holmes.
Jejich vztah byl dlouho utajovaným, ale dnes se konečně rozhodli o svém vztahu otevřeně promluvit, když se rozhodli uveřejnit své svatební oznámení.
Přesný termín svatby si přejí uchovat v tajnosti, ale my všichni jim srdečně přejeme vše nejlepší a prosperitu v jejich vztahu.