Bezchybně logické - kapitola 20, 21

22. května 2015 v 18:25 | Deštníček |  Deštníček
Ahojky! :D Nejdřív bychom Vám chtěly poděkovat za komentáře, kterými podporujete Deštníčka. Je opravdu šikovná a zaslouží si pochvalu. Takže určitě pokračujte, protože to těší nejen ji, ale i nás :)
Teď k povídce: Po menší vzpomínkové kapitole se opět vracíme do reality. John musí zachránit Sherlocka dřív, než bude pozdě. K tomu ale bude potřebovat pomoc...


Kapitola 20. - Čekám na tebe, Mazlíku :*

Na sáčku byl připevěn vzkaz. Byl to žlutý lepící papírek, který svítil tak odporně výrazně, že z toho Johna bolela hlava. Vzkaz byl napsán úhledným rukopisem. Úhledným a zcela nečitelným.

Sherlock hledá Lestrada. číslo na mě máš v mobilu. Kdybys potřeboval pomoci, zavolej. -MH



Káva byla nechutně studená, ale i tak ji vypil. Nakonec se chopil svého mobilu který ležel hned vedle zbytků od snídaně. Jeho oblečení bylo poházeno po podlaze, ale jeho muži se samozřejmě neobtěžovali s tím aby mu sundali boty. Košili mu pečlivě rozsápali na kusy. Nezvládl by ji sešít ani kouzelník.

Bylo to absurdní. Na podlaze ležely i prázdné injekční stříkačky. Chvíli si četl léky, které mu podaly, ale pak s tím raději přestal, protože si připadal stále hůř a hůř. Po tomhle by měl být nejlépe mrtvý. Cítil se tak hrozně, že by možná chvilku pocit smrti, klidu a smíření uvítal.

Na ramenu měl modřiny od injekcí a celé tělo zdřevěnělé. Takhle fyzicky na dně se necítil už hodně dlouho.
Bylo 12:06. Chvíli zápasil s tím, aby vůbec pohnul rukou správným směrem, ale po několika neúspěšných pokusech se mu povedlo mobil nahmatat a stisknout tlačítko. Displej se rozsvítil a na něm blikaly nepřijaté zprávy.

Až se probudíš, ozvi se. MH
Sherlock bude mít strach, napiš aspoň jemu. MH
Jsi v pořádku? MH

Dál tu byly zprávy odeslané ze Sherlockova telefonu. Zaradoval se, že si na něj při vší té práci vzpomněl. Bylo to milé gesto od někoho, kdo byl... prostě od Sherlocka. Ovšem, když se začetl do zpráv, málem dostal infarkt. Počkat - málem, nebo úplně?

Dobré ránko...
Jsi v pořádku???...
Čekám na tebe...
Mazlíku...
48 hodin...
Přijď si pro Sherlocka...
Honem...
Čas ubývá...

***

"Pane Bože, Sherlocku..." vzdych John nahlas a rychle se oblékl do oblečení, které bylo poházeno kolem. Nasoukal se do svého kabátu a ze všech svých věcí musel strhat žluté, lepící lístečky, které mu tam zanechal Sherlocků bratr - tohle začínalo být opravdu zvláštní - Holmes, byl to Holmes, neměl být milý, neměl být tak laskavý a ochotný pomoct.
Možná se v něm Sherlock mýlil - třeba je Mycroft dobrý člověk.

Na každém lístečku bylo znovu připomenuto, že mu John může kdykoli zavolat - a opravdu - John měl chuť vytočit jeho číslo a zavolat mu o pomoc. Bylo to sice silné nutkání, ale přeci jen raději zavolal Sally.

Nevycházel s ní zrovna nejlépe - po jejich krátkém, neúspěšném románku, ještě než se dala dohromady s Andersonem - opět... Sherlock s ní nemluvil pro jistotu vůbec. Od doby, co se s Johnem rozešla, s ní sice vycházel lépe, ale stále žádná sláva.

Vytočil její číslo a když hovor přijala, nesměle pravil: "Ahoj, Sally, jeden milý muž potřebuje tvoji pomoc..." "Jestli tím myslíš sebe, tak máš až moc velké ego!" "Nemyslím sebe, myslím někoho, s kým si rozumíš ještě víc..." "Snad ne toho psychopata?!" "Není to psychopat.... je to vysoce funkční sociopat... a má jméno!"


Kapitola 21. - Nerad bych zemřel - chyběl bych si

"Tak co, jak se máme?" zeptal se Moriarty Sherlocka, který byl již obvěšen hromadou Semtexu. "Skvěle! Jak jinak, když jsem ve tvé ctěné přítomnosti?" zeptal se Sherlock s předstíraným úměvem. "Děkuji za uznání. Omlouvám se, ale už musím jít. Neboj, uvidíme se na tvém pohřbu - tedy, já tě uvidím. Ty už asi neuvidíš nic - škoda," řekl a zapálil si cigaretu. "Nedáš si taky?" zeptal se Sherlocka, který seděl na židli a snažil se nehýbat, aby se bomba nespustila. Měl by to být perfektní spouštěcí systém, ale pyrotechnikům se to mluví, když tu bombu nemají na sobě!

"Nikoli, nekouřím. Mám své náplasti," "A proč jsi přestal kouřit? Kvůli Johnovi?" "Ne - možná částečně. Nemá rád cigaretový kouř, ale je to také lepší pro mé zdraví..." "Nech mě hádat - to ti řekl tvůj doktor, že?" "Ano." "A není to taky náhodou John?" "Jo - nemám rád cizí lidi. Mohli by se z nich vyklubat tvoji spojenci," řekl upřímně. "Mrzí mě že jsem tě nutil žít ve strachu - budu teď naprosto upřímný a přiznám, že bych tě zítra nechtěl vidět umírat. Budu Johnovi fandit, aby tě našel. A abych já mohl dál sledovat váš pokus o přežití." "Jo - já bych se taky nerad viděl umírat. Chyběl bych si." Řekl s naprosto vážným výrazem a jeho oči se změnily na průzračně modré. Ta hypnotizující barva málem pohltila i bělmo kolem, ale Moriartyho by nerozhodilo zřejmě ani to, kdyby mu na hlavu dopadla pětitunová kovadlina. Měl moc práce s tím, vypadat záhadně a nebezpečně.

"Tak tedy můžeme oba doufat v Johnovy schopnosti. Doufám, žes byl ve svém životě k němu dost sdílný - musí projít celou trasu, aby došel až sem. Bude to pro něj trošku napínavé. Když to nezvládne, myslím, že by se mu mohla hodit zbraň. Asi nebude chtít dál žít bez tebe - jsi to jediné, co ještě má. Což je smutné samo o sobě. Být závislý na sociopatovi, který s ním nechce mít prakticky nic společného. Pořád je jenom náhrada za lebku? Mimochodem - nemáš zač. Byl to pěkný dárek, ne?" "Co? Jak víš, že to byl dárek?" "Já ho našel. Já ti ho dal. Tedy ne přímo, ale já ho doporučil Molly. Byli jsme přátelé už na škole." "Ale ona chodila do školy se mnou!" "Ano - já taky, jen jsem uměl být nenápadný - ovšem už tehdy jsem s tebou měl své plány. A měl jsem své lidi - asi si je pamatuješ - byli to ti, kteří tě mlátili. Bylo mi tě chvílemi vážně líto - celý život jsi byl součástí mého pokusu. Mého výzkumu - nebyl tu nikdo chytřejší než já. Ani ty nejsi! Já jsem byl tenkrát celkem cílevědomý a tys byl jedním z těch chudáků, kteří mi padli do oka - a to byla ta nejhorší věc, která se ti mohla přihodit. Tahle hra je jak vidíš daleko delší, než si čekal. A já o tobě vím vše. Kdežto ty o mně nevíš nic. Je to tak?" "To bych neřekl. Ale je to dobrý předpoklad, že bys měl mít lepší postavení. Jenže já mám přátele!" "Máš jednoho. Jedině John je kvůli tobě ochotný riskovat život. Což je hloupost!" zakřičel Moriarty, ale zmlkl ve chvíli, kdy mu zazvonil telefon.

"Ah, volá tvůj maz... John," opravil se a zvedl telefon. "Ahojky, jak se máš? Chyběl jsem ti, drahý???" zeptal se se smíchem a mrkl na Sherlocka, který jen obrátil oči vsloup a na chvíli se ponořil do svého paláce mysli.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se vám naše povídky?

Ano 96.3% (578)
Ne 3.7% (22)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama