Říjen 2014

Emaily z války

22. října 2014 v 17:58 | JW |  Povídky od JW
Ahoj! :) Říkáte si asi, jak je možné, že se nic neděje. Jak to, že se na blogu neobjevují žádné nové povídky? No, pravda je taková, že se pořád něco děje, jen o tom nemáte ani tušení :D Momentálně překládám jednu z nejdelších a nejtěžších povídek, jakou jsem kdy viděla, a řeknu vám, že je to vážně fuška. Ale výsledek snad bude stát za to. Taky mám v zásobě ještě 1-2 povídky, které se chytám přeložit, a další vlastní povídku, kterou už mám vymyšlenou v hlavě, akorát mi ji zbývá napsat do počítače :D
Abych vám to dlouhé čekání zkrátila, přeložila jsem pro vás jednodílnou povídku s názvem Emaily z války od autorky trajektoria. A o co v ní jde? John se vrátil do Afghánistánu a slíbil Sherlockovi, že mu každý den napíše, ale...

Přeju vám příjemné čtení a doufám, že mě za ten konec neukamenujete :)
JW

***

Komu: john_watson@gmail.com
Předmět: Jsi idiot

Vím, že jsi nyní v letadle, zaneprázdněn tlacháním se svými válečnými kamarády a kdoví čím ještě, takže si tuto zprávu pravděpodobně nepřečteš, dokud se nedostaneš na základnu a zabydlíš se. Upřímně řečeno, je mi jedno, kdy si tuto zprávu přečteš, stejně se nic nezmění na tom, co si myslím o celém tomhle nesmyslu. Vážně, co tě to napadlo vrátit se do Afghánistánu? Copak nemáš dostatek vzrušení a adrenalinu tady v Londýně? A co si tu mám počít bez svého blogera a asistenta? Zločinci nebudou čekat, až se vrátíš domů. Ani si nedokážeš představit, jaké je to pracovat s Andersonem! V podstatě jsem zklamán tvým nedostatečným ohledem k mé práci. Nebuď překvapen, když spálím z pomsty všechny tvé svetry.
Napiš mi každý den, klidně i banality. Tak velmi se nudím, zvlášť když jsem teď v bytě sám, že každé rozptýlení je více než vítáno.
A nenech se postřelit. Znovu.
SH

Čaj

9. října 2014 v 7:00 Povídky od IA
Zdravíčko! Říká se o mně, že bych mohla být nová pomocná síla na tomto blogu. Čaj, tak se jmenuje moje první kratší povídka, kterou s vámi budu sdílet. Doufám, že se bude líbit.

John seděl na židli a listoval mezi články novin. Sherlock k němu přišel, ze zadu jej objal a četl mu přes rameno.
'Snůška keců!' rozčílil se, když narazili na stránku s nadpisem: HOLMES, slavný detektiv sedí doma. Watson radši rychle denní tisk vyhodil do krabice se sběrem.
'Oba víme, že to tak není. Klid.'
'Všichni čtou noviny, všichni si to budou myslet. Ale já nesedím jen doma..' odmlčel se, 'včera jsem byl koupit čaj a sušenky.. Nedáš si čaj?' změnil najednou téma rozhovoru.
'No, jo.. Ale ty si sedneš a já ho udělám. Kam si to schoval?'
'Nahoru do skříňky.'
'Tam nedosáhnu!'
'Aspoň víš, proč jsem to chtěl udělat já.' usmíval se.
John dal vařit vodu, podal hrníčky a donesl mléko. Sherlock nachystal sušenky a po zalití sáčků černého čaje to vše odnesl do obývacího pokoje. Bylo to ale moc horké, když si John bral hrnek, upustil jej na zem a rozbil ho.
'Oh, sakra.' naštval se na sebe Watson. Holmes mu pomohl posbírat kousky střepů. Jeden byl ale až příliš ostrý a John si zranil popálené prsty. Jeho spolubydlící pohotově reagoval a donesl náplasti.

'Děkuju, ale až pujdeš zase do obchodu, tak kup obyčejné náplasti a ne ty dětské..'