Bonsaj pt. 6

26. července 2014 v 16:08 | JW |  Povídky od JW
Poslední část překladu povídky Bonsaj od skvělé StoneWingedAngel. Doufám, že se vám překlad líbil, budu moc ráda, když napíšete komentář :)

Případ byl lehký - Sherlock nemohl pochopit, jak na to ti lidi nemohli přijít. Rychlá prohlídka těla a bytu, jediný laboratorní test a bylo jasné, kdo je vrahem, verdikt napsal na kousek papíru a před tím, než odešli, ho podal Lestradovi. Jednoduché - Anderson s Donovanovou tam tentokrát nebyli, aby ho obtěžovali.

John byl při cestě zpátky tichý, pravděpodobně unavený a hladový, ani v bytě toho moc nenamluvil, až na to, že se Sherlocka zeptal, co by chtěl jíst. Objednali čínu a s chutí se do ní pustili, zatímco v televizi sledovali bezduchý pořad. Bylo to pěkné, on a John seděli vedle sebe na pohovce a vyměňovali si navzájem kousky jídla, které jim nechutnaly. Vlastně to nebylo o moc jiné, než před tím, až na to, že John měl ruku omotanou kolem Sherlockova pasu a Sherlock ho občas políbil na ucho, když cítil, že se mu to líbilo.


John šel dnes spát pozdě a Sherlock věděl, že toho bude litovat, až bude ráno vstávat. Sherlock hledal na internetu nějaký zajímavý případ, ale nic nenašel. Od Moriartyho smrti zločiny rapidně klesly.

Ale teď byla ideální doba na cvičení.

Chtěl to udělat dřív, potom, co se John vrátil z práce, jenže pak jim zavolal Lestrade a museli odejít. Také si všiml nového stromku a na první pohled vydedukoval všechno o předchozím majiteli, ale teď se rozhodl jít blíže a pořádně si ho prohlédnout.

Zdálo se, že ho borovice pozorovala a Sherlock se ohlédl opatrně zpátky. Všude byla tma a tma mu poskytovala jakýsi pocit bezpečí - bylo ticho a nikdo ho neviděl. Cítil, že dokáže udělat cokoliv.

Rozhodl se, že to udělá. Otevřel ústa, díval se přímo na strom a snažil se přinutit svůj hlas proniknout skrze rty. Ale k jeho zklamání všechno, co vyšlo, byl pouze dutý skřehot a v Sherlockovi začala narůstat obrovská panika. Otočil se a utíkal pryč od stromu, vyděšený, že se Johnovi zastavilo ve spánku srdce a že bude v bytě navždy sám.

Rozrazil dveře a John se okamžitě s trhnutím posadil. To bylo něco, co mu zůstalo z armády, schopnost se tak rychle probudit, ale najednou se ocitl v Johnově náruči, držel ho, přitiskl tvář k jeho krku a třásl se jako idiot, neschopný se zastavit.

"Sherlocku?" zamumlal John a pevně ho objal. "Sherlocku, co se stalo? Jsi v pořádku?"

Zhluboka se nadechl, přikývl a pevně sevřel Johna ve svém náručí. John ho chvíli držel a potom se natáhl po vypínači a rozsvítil světlo, které zaplavilo celou místnost nažloutlým světlem. Sherlock se teď cítil hloupě, když viděl, že je John naprosto v pořádku - vůbec ho nemusel probudit.

"Měl jsi další zlý sen?" Sherlock zavrtěl hlavou a svými vlasy polechtal Johna po tváři.

John ho zatlačil zpět a podíval se mu zpříma do očí, znepokojený a nešťastný. "Co se stalo? Můžeš mi to říct Sherlocku, slibuju."

Sherlock chvíli váhal, ale potom se rozhodl - musí říct Johnovi pravdu. Bylo to těžké s omezenou slovní zásobou, která byla u obou na odlišné úrovni, a nejdůležitější slova, která John nevěděl, vyhláskoval po jednotlivých písmenech.

"Chtěl jsem zkusit mluvit. Řekl jsi mi, abych mluvit ke stromům a já jsem se o to pokusil, ale pak jsem dostal obrovský strach, že tě Moriarty skutečně zabil, když jsem tak udělal."

John se mu nesmál. Vzal ho za ruku a přejížděl mu prsty jemně po kloubech. "Je mrtvý. Jsem v bezpečí."

"Já vím. Omlouvám se."

"Neomlouvej se, Sherlocku, počkej..." Sherlock se zastavil uprostřed odtahování se od Johna a otočil se. "Můžeme... můžeme to zkusit společně, jestli chceš."

Sherlock naklonil hlavu na stranu, zmatený z toho, co má John na mysli. John ho vzal za ruku a vedl ho do kuchyně, a Sherlock se nechal vést, i když to obvykle neměl rád. John ho zavedl do kuchyně, rozsvítil světlo a ukázal na jeden ze stromů, na ten ve žlutém květináči.

"Do toho. Zkus to. Budu stát přímo tady a bude tě držet za ruku. Tak budeš vědět, že jsem v pořádku."

Sherlock věděl, že ho John uklidňoval, dělal, co bylo v jeho silách, a Sherlock opravdu, vážně chtěl, aby byl John šťastný, a pokud ho mluvení udělá šťastným, pak to zkusí.

Podíval se na rostlinu, zpátky na Johna a potom znovu na rostlinu. Její větve byly jako stovky drobných žil a korunu tvořily tisíce drobných bílých květů. John ho držel pevně za ruku, Sherlock ho stiskl zpět a znovu otevřel ústa.

Bylo to jako skočit ze skokanského můstku - uděláte to a pak se divíte, co jste to proboha vlastně provedli.

Bylo to slovo, jediné slovo, které Sherlocka napadlo jako první, a jakmile ho vypustil z úst, tak zpanikařil a okamžitě se podíval na Johna, napůl očekával, že bude krvácet, ale nic se mu nestalo. John se usmíval. Pustil Sherlockovu ruku a posunul se dopředu, ovinul paže kolem Sherlockova pasu a položil si hlavu na jeho hruď.

"Výborně."

Sherlock se ušklíbl, zabořil svůj nos do Johnových vlasů a zhluboka dýchal. Opakoval to slovo pořád znovu a znovu; teď to bylo tak snadné, když věděl, že se nic nestane.

"Johne."

"Ano. Jsem tady."

"Miluju tě, Johne."

To bylo poprvé, co to řekl nahlas, ale jistě to nebylo naposled.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se vám naše povídky?

Ano 96.3% (578)
Ne 3.7% (22)

Komentáře

1 Maya Maya | Web | 26. července 2014 v 16:53 | Reagovat

Jezis, to je bozi :3 vase preklady a povidky jsou tak strasne dobry, mohla bych je cist porad:)

2 SH SH | 26. července 2014 v 21:45 | Reagovat

Děkujeme! Každý takový komentář nám přidává chuť do psaní :)

3 BŠH BŠH | 26. července 2014 v 23:29 | Reagovat

moc krásný překlad, to stejné platí i o prequel Vykřik. Opravdu zajímavý nápad o Sherlockovi přímající výprask:D, aby zachránil Johna.
Jan tak dál:DD

4 Helena Helena | E-mail | 27. července 2014 v 0:17 | Reagovat

Miluju šťastné konce, takže i když to začalo dost brutálně, ten závěr to napravil. Díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama