Bonsaj pt. 3

23. července 2014 v 12:42 | JW |  Povídky od JW
Když se John vrátil druhý den z ordinace domů, našel byt v naprostém tichu. Ve skutečnosti mu to nedělalo starosti - jenom proto, že Sherlock nehraje na housle to nic neznamená... že ne?"

Moriarty je mrtvý, uklidňoval se. Viděl jsi ho zastřeleného.

Možná šel Sherlock jenom ven...

Ne. Sherlock tyto dny nikdy nechodil ven sám. John nevěděl proč - ten muž býval vždy tak nezávislý. Neměl žádný problém s případy, a když pronásledovali zločince, Sherlock byl naprosto spokojený, když se oddělil od Johna, ale když žádný případ neměli, tak nebyl. John se ho na to neptal.

Prošel skrz obývák do kuchyně a vydechl úlevou - světlo bylo rozsvícené a Sherlock byl tam, pohrávajíc si s něčím v dřezu. John sledoval, jak z něho vytáhl bonsaj, ze které kapala voda, postavil ji na stůl a upřeně se na ni díval. Svými dlouhými bledými prsty zvědavě čistil listy, testoval rostlinu a zkoumal... no, cokoliv, co Sherlock uznal zajímavým.


John nemohl potlačit malý triumfální úsměv, ale nenechal se odhalit. Místo toho šel do obýváku, rozsvítil světlo a natáhl se po notebooku. Sherlock vkráčel do obýváku, jako by se nic nestalo, a začal pohybovat rukama.

John se soustředil, jak jen mohl, a cítil, jak se mu čelo koncentrací mírně zvrásnilo.

"Došlo nám..." Mléko? Vypadalo to, že je to znak pro mléko.

"Zítra dojdu pro mléko." Zmínění toho slova ve větě bylo jako ptaní se, jestli to pochopil správně, aniž by doopravdy přiznal, jaký je tupec na rozpoznávání některých znaků. Sherlock ho za to nepokáral, tak předpokládal, že si to domyslel správně.

"Experiment."

John si povzdechl - tohle slovo bylo moderní, ale Sherlock se postaral o to, aby se ho ve svých prvních lekcích naučil co nejdřív.

"Nemůže to počkat do zítřka?"

Sherlock našpulil rty a zavrtěl hlavou. John si rukou prohrábl vlasy a na vteřinu zavřel oči.

"Dobře, zajdu pro mléko, pokud dnes večer budeš cvičit." Moriarty mu zlomil zápěstí tím nejhorším možným způsobem - jen protože byl tak lstivý, bastard - a lékař mu doporučil nějaké jednoduché cviky, které dopomohou uzdravení. Sherlock jeale vždycky zapomínal dělat.

"Dohodnuto."

John přikývl a přehodil si kabát přes bundu. To bylo typické - on se musí trmácet celou cestu do obchodů a jediné, co Sherlock za celý den udělá, je, že párkrát zvedne svoji váhu nahoru a dolů.
Někdo by mohl říct, že John toho musí snést víc, ale Sherlock vždy přijde a políbí jej na rty ještě před tím, než odejde. Pak se zdá, že na tom vlastně tak špatně není.

Sherlock málokdy dělával první krok, pokud šlo o věci, jako je tahle. John nad tím přemýšlel a opatrně scházel po schodech dolů. Bylo to pochopitelné - ten muž se do společnosti nehodil a pro většinu lidí byl zcela bez emocí. John však věděl, že to nebyl tento případ, samozřejmě, ale vyskytovaly se tu jisté... komplikace.

Moriarty posledně Sherlocka efektivně znásilnil. Ta slova byla tvrdá, vířila mu myslí a ozývala se pořád dokola, až ho přiměla se zachvět. On to neudělal osobně - najal někoho jiného, samozřejmě - ale ani tak to nebylo o nic lepší.

Když se ho na to John zeptal, Sherlock mu řekl, že už byl znásilněn i předtím.

To je příšerné, pomyslel si John a otřásl se. On si to ani nedokázal představit. Kdokoli jiný, kdokoli jiný by byl traumatizovaný až k nevíře, ale Sherlock... nebyl. Alespoň ne kvůli tomu. Vypadalo to, že jednoduše uzavřel tuto část jeho mysli, napůl ji smazal a odhodil pryč od sebe - samozřejmě, že ho to trápilo, ale nedovolí, aby ho to zruinovalo.

To byl důvod, proč nemluvil, ale nebyl jediný.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám naše povídky?

Ano 96.3% (578)
Ne 3.7% (22)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama