Bonsaj pt. 1

21. července 2014 v 18:30 | JW |  Povídky od JW
Ahoj :) Konečně vám sem přidávám povídku Bonsaj. Doufám, že to čekání aspoň stálo za to :) Protože je tato povídka dost dlouhá, tak jsem se rozhodla, že ji rozdělím na šest dílů. Jelikož v následujících dnech nebudu mít přístup k počítači, tak sem další díly přidá SH. Také bych chtěla SH velmi poděkovat za skvělý beta reading, který mi dělala :)

V této povídce se Sherlock vyrovnává s post traumatickým stresem a John stále doufá, že začne mluvit.



John přiběhl vždycky, když Sherlock křičel. Pokaždé.

Pořád si pamatoval ten den, Sherlocka, jeho krvavé roztrhané a rozedrané tělo, Moriartyho, místnost, bití, mučení a křičení na úplném konci, které se mu nezapomenutelně vrylo do paměti.

Pokud uděláš nějaký zvuk, řekneš jediné slovo, Sherlocku.

Uslyšel křik.

Tak ho zastřelím.


Omotal ruce pevně kolem Sherlockových ramen a houpal ho jemně tam a zpět, přitom šeptal, že je v pořádku, že je tady a že jsou naživu. Sherlock se začal pomalu uklidňovat, třásl se a lapal po dechu, téměř vzlykal, rukama svíral Johnova záda a látku jeho pyžama. Prostěradlo měl stále omotané kolem prstů, jež byly těsně zabalené do bílého materiálu.

Pokaždé, když se tohle stalo, John přísahal, že Sherlockovi sežene pomoc, ale pak si ráno uvědomil, jak nemožný by to byl nápad mít tu cizince, osobu vyškolenou na to vypořádat se s traumatem v jeho mozku.

Mimoto, Sherlockův výraz tváře, když mu to bylo poprvé navrhnuto, úplně stačil k tomu, aby Johnovi téměř zlomil srdce.

"Jsi v pořádku?" zašeptal. Sherlock, teď už vzhůru, přikývl a roztřeseně se posadil na postel. Jeho ruce se začaly rychle pohybovat sem a tam, ale ve tmě byly příliš rozmazané.

"Počkej," řekl John a zavrtěl hlavou. "Nech mě, abych rozsvítil světlo."

Udělal tak a celá místnost se zaplavila bledým žlutým světlem, které vycházelo pouze z noční lampičky. Šest samostatných pohybů, všechny rychlé a zběsilé, ale John je okamžitě rozpoznal.

D, Ě, K, U ... oh.

"Nemáš zač, Sherlocku. To je v pořádku." Alespoň že už nemusí používat ty stupidní laminované karty, ty, na nichž byly všechny symboly znakové řeči, i když teď se bude muset začít učit další slova, pokud budou pokračovat v této komunikaci. Sherlockova zásoba se zvyšovala každým dnem, zatímco John stále zápasil na kurzu pro znakovou řeč, do nějž se zapsal před několika týdny, a dvakrát týdně jej navštěvoval.

Nebylo to tak, že Sherlock nemohl mluvit - on prostě nebude.

John to akceptoval. Ale přesto stále doufal, že jednoho dne Sherlock otevře ústa a začne chrlit jednu dedukci za druhou, přesně tak, jak to kdysi dělával. Teď všechno píše na papír, což mu trvá mnohem déle, a jeho rukopis není vždy čitelný.

John políbil Sherlocka krátce na rty. "Chceš, abych tu zůstal?"

Sherlock zavrtěl hlavou, ale John přesto zůstal, protože dokázal poznat, co Sherlock opravdu chce.

***
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se vám naše povídky?

Ano 96.4% (588)
Ne 3.6% (22)

Komentáře

1 Helena Helena | E-mail | 21. července 2014 v 19:02 | Reagovat

Upřímný dík za první část a samozřejmě i za to, že budou další. (Já bych teda bez internetu chcípla)
Přeju krásné prázdniny, příznivé počasí, šťastný návrat a bohatou inspiraci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama