Výkřik pt. 2

5. června 2014 v 19:10 | JW |  Povídky od JW
Čau! :) Tak sem přidávám další díl povídky Výkřik. Jak už jsem včera psala - pokud byste chtěli vědět, jak to bude pokračovat, napište mi komentář a já možná přeložím i další část s názvem Bonsai. Když jsem tak nad tím uvažovala, napadlo mě, že pokud byste někdy narazili na dobrou povídku a chtěli ji přeložit, tak mi na ni dejte odkaz do komentářů a já bych ji možná přeložila. Nemělo by to být ale nic dlouhého, nejvíc tak 3 kapitoly. Ale nemůžu vám nic najisto slíbit a záležolo by to taky na tom, jaká je to povídka. Vím, že moje angličtina není nejlepší, ale docela mě teď začalo bavit překládání (hlavně když je zkouškové období a já mám aspoň výmluvu na to, proč se neučím :D ), tak je dost možné, že v budoudnu ještě něco přeložím.
Avšak naskytl se jeden problém. Původně jsem sem chtěla přidat zbytek povídky, ale text bohužel přesáhl povolený počet znaků, tak jsem se rozhodla, že tuto povídku rozdělím na 3 kapitoly. Takže zítra přidám poslední (3.) díl a budu se snažit, aby se to tu objevilo co nejdřív.
No, nebudu vás už déle napínat - dejte se do čtení ;) Schválně jsem sem přidala poslední část z 1. dílu, abyste se dostali do atmosféry a připomněli si, co se tam právě stalo.



Sherlock vypadal sotva při vědomí když do místnosti vstoupil další člověk, svalnatýmuž se zrzavými vlasy.

Tento člověk používal nože. A biče.

Za méně než pět minut se ze Sherlocka lila krev, hlavu měl svěšenou, avšak oči otevřené a neustále upřené na Johna. Pořád byl potichu; John přemýšlel, jak to dělal.

Vidět Sherlocka v takovém stavu opravdu bylo jako pálení srdce. Nemohl pochopit, proč to Sherlock prostě nevzdal, jak by to normální člověk udělal.

Jenže Sherlock nebyl nikdy normální.

Číňanka se znovu vrátila a kopala Sherlocka o něco víc, než předtím. Poté se přesunula mezi jeho nohy, cožv yvolalo cuknutí, a jeho ústa se otevřela. John přesto že nechtěl, zakřičel, ale výkřik byl tichý.

Další lidé přicházeli a odcházeli, někteří z nich se vraceli, a všichni měli své vlastní metody, avšak Sherlock to nevzdával.

Takže bylo jasné, že Moriarty měnil metody.

***

Jeden muž házel na Sherlocka nože se zavázanýma očima, ale i přesto Sherlock neucuknul a nevydal žádný zvuk. Moriarty ho ještě nebude chtít zabít, protože chce zjistit, co všechno bude schopen snést.

Další žena mu před obličejem držela sklenici vody, nabízejíc mu, aby jen řekl, že ji chce, a pak ji dostane. Test byl těžký, protože ho pálilo hrdlo a třes jeho končetin naznačoval dehydrataci, ale Sherlock už vydržel i celé dny bez jediného doušku vody, když pracoval na případu. Namísto toho spolkl krev, kterou měl v ústech, předstírajíc, že ho to osvěžilo.

Poslední muž ho znásilnil. Brutálně.

***

John během této části zavřel oči. Nejdříve si myslel, že to pro Sherlocka bude úleva, když muž, svalnatý a opálený, vešel do místnosti, uvolnil ho z jeho pout a přiměl ho lehnout si na zem, tak, že ho nohou zatlačil do zad, ačkoliv by mu teď jakýkoliv pohyb mohl zlomit páteř.

Když to začalo, tak Sherlock nevypadal překvapeně - nejspíš to vydedukoval ze vzoru na ponožkách muže, nebo něčeho jiného. Oči upřel na Johna a napínal svou čelist.

John byl díky zavřeným očím v absolutní temnotě - nic neviděl, pouze poslouchal. Z místnosti se ozývalo vzdychání a stenání - od druhého muže - ale ze Sherlockovy strany neslyšel kromě těžkého dýchání a posunování po podlaze vůbec nic.

Když John uslyšel, že se přestali hýbat, otevřel nejdřív jedno oko, a potom i druhé. Muž se postavil a odešel. Sherlock ležel pořád na podlaze, oči vytřeštěné. Po nohách mu stékala krev. Nehty měl popraskané a podlaha byla celá poškrábaná od místa, kde se držel za dlaždice.

John zavrtěl hlavou a chtěl Sherlockovi říct, že je idiot. Ale on není.

***

John ho prosil očima, aby to vzdal, jenže Sherlock věděl, že to musí vydržet.

Je lepší být zraněný a živý než zraněný a mrtvý.

Moriarty se vrátil zpět a vypadal naštvaně.

Podcenil ho, pomyslel si Sherlock potěšeně. Pořád ležel nahý na podlaze a celé tělo měl od krve od všeho toho mlácení.

Kousal si jazyk tak silně, že už ani nic víc nedokázal cítit - to bylo opravdu nebezpečné v případě, že by selhal. Moriarty vypadal jako rozzuřený medvěd. Jako kdyby mu právě někdo ukradl mládě a on ho chtěl zpět. Vražedný.

Protože on do svých plánů nezahrnul fakt, že se Sherlock jen tak snadno zlomit nenechá. A Moriarty nesnášel, když věci nešly podle jeho plánu.

Moriarty popadl Sherlockovu horní část těla a vrhl ho proti zdi, vrčel a křičel, fackoval ho a vyhrožoval mu, že pokud nezačne mluvit, tak toho bude litovat. Sherlock se na něj podíval pohledem, který jasně říkal "co mi ještě můžeš udělat?".

Udělal to celé špatně. Pokud by Sherlockovi řekl, že ublížil Johnovi, mezitím, co by Sherlock mluvil, byla by to potom otázka jen několika minut. Jenže on už mu Johnem vyhrožoval a teď mu nezůstalo nic, co by mohl Sherlockovi udělat, aby to ještě zhoršil.

***

John byl ten, kdo se zlomil, namísto Sherlocka. Ten, co začal křičet a prosit o milost. A ne pro sebe.

Moriartyho oči potemněly a začal se Sherlockem opakovaně narážet proti zdi. Uchopil pramen jeho černých vlasů do ruky a udeřil jeho hlavou do betonu, jednou, dvakrát, třikrát. Sherlockovi se začala z nosu řinout krev a se zbytky strupů stékala v potůčcích po jeho krku až na holá záda.

John tahat za řetězy a křičel.

"Přestaň, pro Kristovy rány prostě přestaň!" Cítil, jak mu po tváři stékaly slzy, ale bylo mu to jedno. Viděl v Sherlockových očích přesně ten pohled, který už viděl i předtím.

Je to pohled umírajícího člověka. Byl potichu, ale přesto umíral; jeho mozek, jeho brilantní mozek, začal rachotit v jeho lebce.

Moriarty vzal Sherlockovo zápěstí a začal s ním kroutit, dokud neuslyšel křupnutí. Sherlock zasyčel, ale nevypadal, že by mohl tvořit slova, i kdyby chtěl. Zvuk jeho hlavy bušící do stěny rezonoval Johnovi v uších, buch, buch, buch.

Jeho krev vystříkla na zeď víc než kdy předtím a opřenou dlaní ji rozmazal do šmouh. John to mohl jen stěží sledovat.

Přenesl váhu na levé rameno, cítíc staré zranění od kulky, které ho píchalo, a přál si, aby se řetězy přetrhly.

"Přestaň!" zakřičel. "PŘESTAŇ PŘESTAŇ PŘESTAŇ!!!"

A pak to uslyšel. Výstřel.

Moriarty byl příliš zaneprázdněný, aby si něčeho všiml, a Sherlockův pohled se začal vytrácet, ale John to slyšel. A pak další a další. Podíval se dolů a uviděl, jak červená tečka sklouzla z jeho hrudníku kamsi na zem, kde zůstala nehybně
svítit.

Pak se rozrazily dveře a do místnosti vtrhlo několik lidí, lidé se zbraněmi, střílejíc na Moriartyho, který ještě naposled bouchl Sherlockovou hlavou proti zdi. Moriarty sebou trhl a začal padat, jeho krev vystříkla na Sherlockův trup a pokrývala místa, která ještě nebyla karmínově rudá.

Další výstřel zasáhl řetězy, které se vytrhly ze stěny. John se rozeběhl dopředu, plazící se napůl po podlaze, k místu, kde Sherlock sklouzl k zemi, a spojil jejich čela k sobě.

***

Skrz mlhu, jež ho obklopovala, uslyšel hlas, zastřený a chraplavý, který něco říkal.

"Mluv se mnou Sherlocku, řekni něco ..."

Je to jen trik. Jen trik.

"Prosím tě, to jsem já, John. Řekni mi jen, že to nevzdáš."

Trik. Moriarty je chytrý, použil Johna, aby se ze mě pokusil něco dostat.

On nebude mluvit.

Nebude mluvit.

Nebude.

***

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se vám naše povídky?

Ano 96.3% (578)
Ne 3.7% (22)

Komentáře

1 Elle Elle | 6. června 2014 v 0:02 | Reagovat

Jsem hrozně zvědavá, jak to dopadne. Za přeložení pokračování bych byla moc ráda:) Jo a prokrastinace během zkouškového, to znám:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama