Výkřik pt. 1

4. června 2014 v 15:48 | JW |  Povídky od JW
Ahoj! :) Tentokrát přicházím s překladem povídky, která se jmenuje Scream. Přemýšlela jsem na kolik dílů ji mám rozdělit, protože je dost dlouhá, a nakonec jsem se rozhodla, že na dva. Takže zítra se můžete těšit na další část ;)
K této povídce je také napsáno i pokračování s názvem Bonsai, takže pokud byste chtěli, tak mi napište komentář a já ji možná přeložím.

Varování: násilí, mučení, znásilnění, trauma




"Zahrajeme si hru, Sherlocku," řekl Moriarty velmi pomalu, přibližujíc se tváří k té Sherlockově. Sherlock se ušklíbl a potlačil nutkání odvrátit hlavu na stranu.

"To jsem vydedukoval z toho, že ještě pořád nejsem mrtvý a další skutečnosti, že jsem právě připoután ke zdi."

Moriarty se zasmál. "Jsi chytrý. Ale snadno předvídatelný."

Sherlock zatnul zuby, ale nechal Moriartyho mluvit.

"Podívej," řekl zpívavým dětským hláskem s irským přízvukem. "Mám pro tebe překvapení."


Stiskl tlačítko a část zdi se zasunula - takže to jsou dveře, žádná stěna; Sherlock svou nevšímavost přičítal velkému množství chloroformu v krvi - a spatřil další místnost, propojenou s tou, ve které právě byli s Moriartym.

V ní byl John. Připoutaný stejně jako Sherlock, avšak pouze za jeho zápěstí, ne těsně ke zdi se všemi čtyřmi končetinami zajištěnými. Vypadal napůl v bezvědomí, ale nezraněný. Sherlock se pokoušel dedukovat, jenže jeho mozek byl stále ještě příliš zmatený.

Všiml si červené tečky, která byla přímo na Johnově srdci, a další mezi jeho očima.

Sherlock ucítil, jak se mu rozbušilo srdce - kdy se to stalo? Musel se kousnout do jazyka, aby zastavil výkřik. Myslel si, že John unikl; John nebyl v bytě. Ale Moriarty se k němu dostal, dostal ho.

"Sherlocku?" John se posadil, škrábajíc nehty po podlaze. "Sherlocku, co se děje?"

"Zmlkni," zasyčel Moriarty. John se podíval na Sherlocka. Z jeho pohledu vyčetl, že jsou na něm zaměřené lasery.

"Konec konců stejně zemřeš. Avšak bylo by nerozumné, pokud bych tvé srdce nespálil jako první."

"Myslel jsem, že já jsem ten, jehož srdce ses chystal spálit," zamumlal Sherlock a snažil se, aby na jeho hlase nebyla poznat narůstající panika - kurva, kde je Lestrade?

"Původně jsem to tak měl v plánu, ale jsem tak proměnlivý! To, co se ti dnes chystám provést, je výstraha, abych se ujistil, že už se ke mně nikdy nepokusíš dostat tak blízko, a upřímně řečeno, tvůj mazlíček mě už také docela dlouhou dobu dráždí. Potřebuje dostat lekci.

John vypadal vyděšeně - opravdu, skutečně vyděšeně. Snažil se to skrýt, o čemž svědčí vráska mezi jeho očima, jak se soustředil na kontrolu výrazu své tváře, ale Sherlock to poznal.

"Takže, zahrajeme si hru. A tahle hra se jmenuje "Tichá hra". Budu dělat cokoliv se mi zlíbí s tvým malým křehkým tělíčkem a John se na to bude dívat. Ale pokud uděláš nějaký zvuk, řekneš jediné slovo, Sherlocku, pokud budeš křičet nebo prosit o milost, pak ho zastřelím."

Sherlock cítil, jak se jeho mozek odpoutal od těla, ještě víc, než obvykle. "A když neudělám?"

"Uděláš. Každý má zlomový bod."

Sherlock jen zíral před sebe a nechal ticho natáhnout se dostatečně dlouho na to, aby to bylo Moriartymu nepříjemné, a potom pověděl: "Ale co když opravdu neudělám?"

"Předpokládám, že ho potom budu muset nechat žít. To ovšem neznamená, že ho nechám jít."

***

Johnova noha ho bolela, bolest pulsovala v jeho mysli, ale on se soustředil na stlačování svého strachu někam pod žaludek, představoval si, jak ho tlačí dolů ke svým nohám.

Moriarty odešel, ale John věděl o kameře, která byla v rohu místnosti - Sherlocka by potěšilo, že si ji všiml - a není pochyb, že ho ten šílenec bude sledovat. Poslouchat.

Pokud Sherlock udělá nějaký zvuk, John zemře.

Ta myšlenka ho děsila víc kvůli Sherlockovi než kvůli sobě - už jednou se jeho tělo s kulkou setkalo, bylo to děsívé, ale míň než teď - Sherlock se většinou nechová jako člověk.

John věděl, že Sherlock nedopustí, aby zemřel, a rovněž tak i věděl, že Sherlock bude v opravdu příšerném stavu, až tohle všechno skončí.

Moriarty je stejně nakonec zabije oba. Nejdříve Johna, Sherlockovou rukou (nebo jazykem?), a potom Sherlocka jakoukoliv metodou si usmyslí.

John nemohl dělat nic jiného, než sledovat muže, který vstoupil do místnosti, v níž byl Sherlock. Byl na něho hrubý, pár úderů sem, pár úderů tam, zatím nic vážného. Sherlock samozřejmě držel ústa pevně zavřená.

Začalo to být horší. Tvrdší.

Muž kopal Sherlocka opakovaně do žeber, dokud se jedna z kostí nezlomila - John slyšel, jak mu rezonující praskající zvuk pronikal skrz uši až do mozku jako ledový rampouch, a do hrdla se mu nahrnula žluč.Sherlock vydechl hlasitěji, o něco málo hlasitěji, než kdy před tím. A na vteřinu se v místnosti všechno zastavilo, čekalo se.

Zdá se, že se Moriarty zatím nenudil, protože John ještě nebyl zastřelen a tlukot Sherlockova srdce pořád pokračoval.

***

Sherlock věděl, jak si udržet mozek odpoutaný od těla, stačilo nechat ho vznášet se v prostoru nad jeho hlavou, což otupovalo všechnu tu bolest.

Kromě toho, jeho rány byly zatím jenom povrchové, alespoň většina. Trpěl už i víc, mnohem víc, a věděl, že musí Johna ochránit.

Žebra ho nepředstavitelně bolela a z úst vypustil nepatrný výdech, ale zdálo se, že to Moriarty nepočítal. Sherlock začal dýchat víc zhluboka a ohýbal tělo, jak jen mohl, aby zmírnil rány, aniž by to bylo příliš nápadné.

John se na něj díval z vedlejší místnosti, vypadal zuboženě.

Ale Sherlock se nenechá jen tak snadno zlomit.

***

Muž po chvíli odešel a Sherlock zůstal bezvládně viset na zdi, těžce dýchal. Jeho levá strana tváře byla celá fialová a krev s potem mu stékaly přes rty na bradu, ze které skapávaly na zem. John zavrtěl hlavou, nenáviděl řetěz, kterým byla svázaná obě jeho zápěstí.

"Sherlocku? Jsi v pořádku?"

Sherlock pouze přikývl; rty tiskl k sobě tak pevně, až mu z toho zbělely. Je to blázen, ale upřímně - oba dva jsou.

Samozřejmě, že není v pořádku; právě z něho skoro vymlátili duši.

"Nemusíš to dělat. Myslím tím, stejně se to dřív či později stane. A pokud mám být upřímný, byl bych radši, kdyby to
bylo dřív."

Sherlock se na něho podíval pronikavým pohledem, který jasně říkal ne, a potom se dveře otevřely podruhé.

Byla to žena, číňanka, možná členka komunity Černý lotos, ale tím si John nebyl jistý. Zdálo se, že Sherlock vypadal o něco víc vyděšeně.

Ještě předtím, než stačil kdokoliv zareagovat, se žena otočila na podpatku a udělila Sherlockovi působivý, nesmírně bolestivý kop do jeho již popraskaných žeber.

Sherlock se vzepřel tak moc, jak jen mu to pouta umožňovala, a těžce sípal.John vykřikl.

Sherlock ne.

***

Sherlock musel přiznat, že tentokrát to bolelo. Bolest skoro narušila jeho metodu "odpoutat-se-od-těla" a málem se mu skrz rty prodral výkřik. Kousl se do jazyka tak silně, že se mu z něho okamžitě začala řinout krev, a z úst vypustil prudký výdech.

John začal křičet, ale Sherlock ho ignoroval. Byl příliš zaneprázdněn odpoutáváním mozku od těla, snažil se ho dostat co nejdál. Žena se falešně usmála, uklonila se a odešla. Dobře - jeden úder by mohl snést.

Tentokrát mu John nic neřekl, jen zavrtěl hlavou. Červená tečka byla pořád na jeho tváři, neuhýbala, avšak důkladně následovala jeho pohyby.

Sherlock se zaměřil na červený bod a zablokoval všechno ostatní, svět se pro něj stal tunelem s bodem červeného světla na jeho konci.

***

Sherlock vypadal sotva při vědomí když do místnosti vstoupil další člověk, svalnatýmuž se zrzavými vlasy.

Tento člověk používal nože. A biče.

Za méně než pět minut se ze Sherlocka lila krev, hlavu měl svěšenou, avšak oči otevřené a neustále upřené na Johna.

Pořád byl potichu; John přemýšlel, jak to dělal.

Vidět Sherlocka v takovém stavu opravdu bylo jako pálení srdce. Nemohl pochopit, proč to Sherlock prostě nevzdal, jak by to normální člověk udělal.

Jenže Sherlock nebyl nikdy normální.

Číňanka se znovu vrátila a kopala Sherlocka o něco víc, než předtím. Poté se přesunula mezi jeho nohy, což vyvolalo cuknutí, a jeho ústa se otevřela. John přesto že nechtěl, zakřičel, ale výkřik byl tichý.

Další lidé přicházeli a odcházeli, někteří z nich se vraceli, a všichni měli své vlastní metody. Avšak Sherlock to nevzdával.

Takže bylo jasné, že Moriarty měnil metody.

***

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se vám naše povídky?

Ano 96.3% (578)
Ne 3.7% (22)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama