Květen 2014

Hlavně nenápadně

13. května 2014 v 20:53 | SH |  Povídky od SH
Ahoj, tentokrát je tu povídka ode mě, je jen krátká, 221b. (Nějak se mi poslední dobou zalíbily :D) Je tak trochu k aktuálnímu tématu, musela jsem na to něco napsat. I když jen krátkou ani ne povídku pro pobavení :)

Probuzení

12. května 2014 v 17:48 | JW |  Povídky od JW
Ahoj! :) Po dlouhé době přidávám novou povídku. Chtěla bych se omluvit, že tak často nepřidávám, ale znáte to - škola, další povinnosti atd; a než něco napíšu, tak to taky chvíli trvá a hlavně mi poslední dobou chybí to nejdůležitější - nálada na psaní :D Doufám, že se mi co nejrychleji vrátí a já budu psát častěji. Také bych vám chtěla moc poděkovat, že přece jen každý den zavítáte na náš blog, z čehož máme velkou radost. Návštěvnost nám už překročila 3000 a to je něco! :) A teď k povídce:

Tuto povídku jsem napsala asi před měsícem. Plánuji ji napsat na víc dílů (proč já se jen vždycky pouštím do kapitolovek? :D), ale zatím nevím na kolik. Nejdřív jsem chtěla počkat, až napíšu víc kapitol, a potom bych ji sem dala, jenže kdo ví kdy by to bylo? Už dlouho se snažím dokopat, abych napsala další díl, jenže mi to poslední dobou moc nejde, ale jakmile mě zase popadne "psací nálada" tak se do toho pustím :D Také jsem začala překládat jednu povídku, která by se tady mohla v nejbližší době objevit, tak se můžete těšit ;)

Tato povídka, s názvem Probuzení, je napsána ze Sherlockova pohledu. Sherlock se probouzí po těžké nehodě v nemocnici a nic si nepamatuje.

Doufám, že se vám bude líbit a budu ráda za každý komentář :)


Sherlockův POV


Tupá bolest. Ostré světlo. Pípání přístrojů.

První tři věci, které jsem dokázal vnímat. Hlavou mi pulzovala ostrá bolest a pravá paže mě pálila tak, jako by mi někdo strkal do čerstvě otevřené rány rozžhavené železo. Ruku jsem měl pevně svázanou v obvazu, což mi znemožňovalo s ní jakkoli hýbat. Zhluboka jsem se nadechl a do nosu mi udeřil ostrý zápach dezinfekce. Něco ale bylo špatně. Ten nádech - znovu jsem se nadechl a v nose mě zašimraly hadičky. Bylo to velmi nepohodlné a nepříjemné. Snažil jsem se otravný předmět vypudit z nosu ven, ale ať jsem se snažil, jak jsem chtěl, nepodařilo se mi to.

Opatrně jsem si protáhl ztuhlé tělo, na co mi okamžitě odpovědělo bolestivou odezvou, kterou jsem se snažil nevšímat, a pomalu jsem otevřel oči. V mžiku mě oslepilo ostré světlo, v důsledku čehož mi hlavou projelo milion jehliček, bolestivě útočících na každé nervové zakončení v mém mozku. Párkrát jsem zamrkal, abych si přivykl na jasné denní světlo, a pokusil jsem se zaostřit. Všechno bylo rozmazané. Ten pokoj byl cizí. Neznámý. Nevím, kde jsem, ani jak jsem se tady ocitl.