Únor 2014

Poslední šance, část 2.

17. února 2014 v 15:37 | SH |  Povídky od SH
Ahoj,

vracím se s pokračováním balletlocku, které mi dalo pořádně zabrat :D Taky úplnou náhodou vzniklo cosi divného, čemu se asi říká Mollstrade, ale nikdy jsem o tom neslyšela :D Nakonec jedna dobrá zpráva - nekončí to otevřeně, což je u mých povídek spíš zázrak. Budu ráda za každý komentář :)
Díky, SH


Ležím v nemocnici, nevím kolik je hodin, jaký je den, pořádně si ani nepamatuju, co se stalo. Bolí mě hlava, nemůžu se posadit, ale levou rukou dosáhnu na noční stolek, ze kterého si podám skleničku s vodou a napiju se.
Do pokoje vejde sestřička.
"Jak se cítíte?" zeptá se.
Chvíli mi trvá, než se zmůžu na odpověď. "Bolí mě hlava." Je to jediná věc, kterou jsem schopen říct.
"Máte otřes mozku," odpoví sestřička klidným hlasem, jako by to bylo naprosto normální a posadí se vedle mé postele. "Pamatujete si, co se stalo?"
Chvíli přemýšlím. Sherlock Holmes. "Sh... Nemůžu si vzpomenout," řeknu a při tom sebou cuknu. Proč jsem to neřekl? Vždyť mě skoro zabil!
"Jestli si vzpomenete, hned mi dejte vědět, ano?" zeptá se setra, ale já se nedokážu soustředit na to, co říká. Připadám si, jako bych byl opilý nebo sjetý, nepamatuji si, co se stalo před několika minutami.
Přikývnu a únavou se mi zavírají oči. Klidně oddechuji a slyším vedle sebe slabé pípaní přístrojů. Nakonec se všechny zvuky smíchají a já usínám.
Když se probudím, u postele sedí Molly. Drží mě za ruku a podle jejího pohledu usuzuji, že musím vypadat opravdu dost špatně. Není divu, v sádře mám levou nohu, pravou ruku a po celém těle modřiny. Nechápu, jak se podařilo jednomu člověku dostat mě do takového stavu.
Podívám se na Molly a usměju se.
"Ahoj," řeknu.
Molly potlačí slzy a úsměv mi oplatí.
"Jak ti je?" řekne a chytí mě za ruku.
"Už je mi líp," zalžu a doufám, že to znělo věrohodně. Po pravdě je mi mnohem hůř. "Jak se máš ty?"
"Dobře. Všichni o tebe mají starost." Molly svraští obočí a vypadá ještě smutněji, než by bylo potřeba.
Mám chuť se zeptat na Holmese, ale i když je Molly jediná, které jsem to řekl, nechci se o něm bavit. Ne tady. Místo toho se tedy zeptám, jak se Molly má.
"Docela dobře. Znáš to, období, kdy se nic neděje. Včera večer jsem byla s Gregem v kině..." Molly pokračuje v popisování včerejšího večera s jejím přítelem a asi si myslí, že ji ještě poslouchám. Místo toho zavírám oči a po chvilce usnu. Asi to vůči Molly moc taktní nebylo, ale aspoň jsem unikl poslouchání vyprávění o jejím milostném životě.

Hra začína

1. února 2014 v 21:05 | Kage |  Povídky od fanoušků
Tak nám Kage poslala další skvělou povídku! Moc děkujeme a doufáme, že obdržíme nějaký příběh i od dalších fanoušků :) Pokud byste měli zájem, posílejte na johnlockcollective@gmail.com

Poviedka je kombináciou...kidlock? Ah, už ani neviem ako sa tomu hovorí. Proste! Poviedka sa odohráva v detstve Johna a Sherlocka, no dovolím si tvrdiť, že sú tam obsiahnuté aj ... také úplne miliprvky Johnlocka :D (žiadne detské porno, nebojte sa :D). Poviedka nesie názov Hra začína. Dúfam, že sa bude páčiť a za prípadné gramatické chyby sa vrúcne ospravedlňujem :)

John Watson kráčal po chodníku s dvoma lízankami v neveľkých detských dlaniach. Na to, že býval v Londýne bol tento deň nezvyčajne teplý a slnečný.
Spomalil pozrel sa hore na nebo. Tvár mu mierne olizol vietor, John privrel oči. Užíval si to. Po pár sekundách opäť zvesil hlavu a pokračoval rýchlejším krokom smerom k parku, kde ho mal čakať jeho najlepší kamarát.
Urobil krok na trávnik a mašíroval k stromu pod ktorým sedel neobyčajne dlhý chlapec s tmavohnedými brčkavými, trocha strapatými vlasmi a prenikavými modro-zelenými očami. John sa usmial a prisadol si k nemu. ,,Sherlock! Mám to!" Vzrušene mu ukázal červené lízatká. Sherlock sa bez štipky záujmu pozrel na sladkosti a zavrel oči. ,,Nemám rád červené." Poznamenal akoby mimochodom. John zvraštil obočie. ,,Ešte pred pár hodinami, si vravel, že si mám pýtať červené! Vraj sú najlepšie!" Sherlock pootvoril oči a uprel ich do zaslzených očí svojho očividne urazeného kamaráta. ,,Hmm, zunovali sa mi..." Opäť ich bezstarostne zavrel. ,,Ale Sherlock!" Tmavovlasý chlapec prudko vstal. ,,Nefňukaj John! Je to otravné! Daj sem." Povedal a natiahol ruku k tej Johnovej. Podal mu jednu z lízaniek. Sherlock si ju prezrel skúmavým pohľadom. Vložil si ju do úst. Zamyslne ju chvílku cucal, potom si ju vytiahol z úst. ,,Nabudúce si pýtaj žlté." Povedal. John vstal a oprášil si zadok. ,,Iste, iste..." Utrel si rukávom zaslzené oči a spýtavo sa pozrel na svojho spoločníka. ,,Teraz si ty na rade." Usmial sa na Sherlocka triumfálne. Sherlock zvreštil obočie a prešiel si dlaňou po vlasoch. ,,Prečo zas ja? Vždy hru vyberám ja! Vieš, že v tom nie som dobrý!" Náhle prestal hovoriť a uprel pohľad ďaleko za Johna. Prevrátil oči a zvozil sa na trávu. Sadol si a zamyslene sa pozeral, lízanku pustil do trávy. John sa otočil. Naprázdno preglgol a pomkol sa bližšie k Sherlockovi. Lízatko pustil do trávy.