Leden 2014

Wholock 3

25. ledna 2014 v 22:36 | JM |  Povídky od JM
Ahoj! Takže je tu 3. díl mé povídky Wholock. Tentokrát jsem se snažila, aby nebyl tak krátký, a myslím si, že už je to trochu lepší. Ještě bude jeden nebo dva díly, nevím, jak se mi to povede napsat dlouhé či krátké, ale nebude to 10 částí, jak jsem si původně myslela, a to je úspěch!


Poté, co ti dva odešli, se John rozhodl, že už taky půjde domů. Na tu SMSku skoro dočista zapomněl. Stejně mu určitě Sherlock zase psal, ať koupí mléko nebo něco podobného. Zavolal si taxi, auto neměl a metrem nejezdil. Díval se z okna, projížděli kolem parků, nákupních center, telefoních budek... zdálo se mu, že záhledl jednu, která byla modrá. Asi byl přepracovaný. Naštěstí už je pátek.

Když dorazil na 221B Baker Street a otevřel dveře, v chodbě stála paní Hudsonová.

"Dobrý den Johne, Sherlock má zrovna návštěvu."

Johna to docela překvapilo. Tohle nečekal. Oplatil paní Hudsonové pozdrav a vyšel po schodech nahoru. Když stál u dveří od jejich bytu, slyšel dva hlasy. Jeden patřil Sherlockovi a ten druhý byl hluboký, ne nepodobný tomu Sherlockovu. Před tím, než vešel, zaklepal, sice to byl také jeho byt, ale přece jenom měl Sherlock návštěvu. Nečekal na odpověď a hned vstoupil.

Na jednom křesle seděl Sherlock. Vypadal jako obvykle, nad něčím přemýšlel a vypadalo to, že nevnímá svět kolem sebe. Přesto ale bez mrknutí oka pronesl: "Ahoj Johne, sedni si za námi. Chci ti někoho představit."

Ještě před tím, než se posadil, si John rychle prohlédl jejich hosta. Na první pohled neměli se Sherlockem nic společného, ale všiml si, že má stejnou postavu jako Sherlock a má také tak výrazné lícní kosti. Vlastně si byli docela podobní.

Konečně se posadil. Nevěděl, co má říct, ale Sherlock promluvil dřív. "Johne, náš host u nás pravděpodobně pobyde delší dobu, a proto jsem vás chtěl seznámit. Toto je Sherlock Holmes. Pane Holmesi, toto je můj spolubydlící John Watson. Aby nevznikala žádná nedorozumění, tak mně můžeš říkat Sherlock a jemu pan Holmes."

Johnovi se zdála tato shoda jmen nepravděpodobná. Příjmení "Holmes" sice nebylo úplně běžné, ale ne úplně ojedinělé. Ale "Sherlock"? Jeho spolubydlící byl jediný člověk s takovým jménem, o kterém kdy slyšel. Ne, určitě to nebyla náhoda.

"Tam, odkud pocházím, jsem měl také přítele jménem John Watson.", zamumlal ten druhý Sherlock - pan Holmes, ale nikdo si ho nevšímal.
"Sherlocku, nechceš mi to vysvětlit?", řekl John.
"Co konkrétně?", zeptal se jeho spolubydlící.
"To je jedno. Hlavně mi někdo řekněte, co se tady děje."
"Obávám se, že to není v našich silách", řekl pan Holmes.

Najednou do místnosti vstoupila paní Hudsonová.
"Máte návštěvu!"
"Jestli to je další Sherlock, tak se stěhuju.", řekl John a rozvalil se na křeslo.
"Na jméno jsem se neptala, ale vypadají docela příjemně." odvětila.
"Tak je pozvěte dál, ať přijdou sem. Stejně to bude další primitivní případ.", řekl Sherlock.

Poslední šance, část 1.

24. ledna 2014 v 22:00 | SH |  Povídky od SH
Ahoj!
Vracím se sem, cítím se provinile a... Omlouvám se. Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, i když jsem slibovala, že něco brzy napíšu. Ale znáte to. O Vánocích si chcete odpočinout, potom přijde 3. série a vy nemyslíte na nic jiného a nakonec je tu pololetí a to znamená, že nemám čas plnit k životu potřebné věci, natož si sednout k počítači a napsat povídku. Ale musela jsem, protože 1) pocit, že nemáte co číst, je nesnesitelný a 2) JW na mě tlačila čím dál víc, až to dopadlo tak, že jsem musela. Původně byla na plánu jednorázová povídka, ale světe div se, prý má otevřený konec. No a tak se z jednorázovky pomalu stává povídka na dvě kapitoly. Dávám sem tu první a na druhé se pracuje.
Dámy a pánové, připravila jsem si pro Vás balletlock. (Co jsem to sakra napsala, když o baletu nic nevím? Respektujte to. Musela jsem, to téma se mi neskutečně moc líbí.)

Pravá. Levá. Skok. Pirueta. Dva kroky.

Ještě třikrát.

Potlesk.

Uklonit se.

Úsměv.

Mozek mi dává povely ve správnou chvíli, nohy i ruce dělají přesně to, co chci. Je to poslední šance všem ukázat, že jsem dobrý. Nejlepší.

A zřejmě se mi to podařilo. Publikum tleská, někteří lidé dokonce vykřikují "Bravo!", zatímco se držím za ruce s hostující baletkou a svým konkurentem. Společně se ukláníme, opona se pomalu zatahuje a nemůžu se dočkat, až to skončí, na obličeji nebudu mít světlý pudr a místo legín si obleču volné kalhoty.

Odcházíme do zákulisí, rozcházíme se do šaten.

"Byl jsi skvělý, Johne!" Zavolá na mě moje kamarádka Molly. Usměji se na ni a pokračuji v cestě do šatny. Kulhám, pravděpodobně mám něco s kotníkem, ale díky adrenalinu, který mi ješte pořad koluje v krvi, bolest skoro nevnímám.
Vcházím do šatny, je tu několik tanečníků, ale nikdo se nebaví. Všechno probíhá v dusné atmosféře, navzájem si všichni závidí role. A to je přesně ten důvod, proč se bojím. Dostal jsem hlavní roli a teď jsem zatančil jak nejlépe to dokážu. Vím, jak to tu chodí. Pokud je někdo dobrý a dostane hlavní roli, ostatní se ho pokusí zneškodnit. Neměl bych takový strach, kdyby mě nečekalo střetnutí se Sherlockem Holmesem - tanečníkem, který je možná ještě lepší než já a je jeden z těch, kteří závidí.

Z šatny odcházím s výrazným kulháním, daleko výraznějším, než před tím. Při pomyšlení, že zítra mě čeká generálka a potom vystoupení, se mi dělá špatně. Na chodbě mi poblahopřeje ještě několik přátel a já se konečně blížím ke dveřím.
Když vyjdu ven, zatají se mi dech. Holmes stojí s cigaretou u vchodu a pozoruje mě. Mám strach, i když tady mi nic udělat nemůže. Snažím se ho nevnímat a jdu dál.

"Výborně."

Otočím se. Sherlock vydechuje kouř a sleduje mě.

"Díky." Odpovím, ale dál pokračuji v cestě. Snažím se ignorovat kroky, které slyším za sebou a nepochybně patří jemu. Nevím, jestli se mě rozhodl sledovat, ale pokouším se nedat najevo strach. Podvědomě zrychluji, i když mě nesnesitelně bolí noha. Zabočím do vedlejší ulice a Sherlock pokračuje pořád rovně. Díky bohu.

Domů dokulhám s neskutečnou úlevou, že už je všechno za mnou. Premiéra snad nejtěžšího představení v mém životě. Vím, že mě s Holmesem zítra čeká vystoupení, že musím znovu prokázat, že jsem dobrý, ale to mi teď starosti nedělá.
Před spaním si ještě ovážu kotník, který mezi tím značně otekl. Nedokážu si představit, jak budu zítra chodit, natož tančit.


The empty hearse

2. ledna 2014 v 23:04 | SH |  Svět Sherlocka
Ahoj :)

Tak jsme se dočkali. Včera na BBC a dnes už i s českýma titulkama jsme se mohli podívat na první díl třetí série Sherlocka s názvem The empty hearse. Nebudu spoilerovat, protože chápu, že někteří si ještě nenašli čas, aby se podívali, ale musím říct, že to bylo SKVĚLÉ, NEJLEPŠÍ a pánové Moffat a Gatiss opět nezapomněli pořádně trollit. Musím říct, že dnes, když jsem se podívala na celou epizodu po druhé (respektive asi po 10000té, díky gifům na tumblru :D), je to ještě lepší, než jsem si myslela. A Mary? Ta, na kterou jsem se netěšila? Řekla bych, že se zařadila mezi mé nejoblíbenější postavy :D Ano, i takové věci se dějí. Budu ráda, když se o svůj názor na epizodu podělíte do komentářů! :)

P.S. I přes to, že jsou Vánoce, snažím se neodpočívat a psát menší experiment. Snad už se tu brzy objeví :)