Prosinec 2013

Wholock 2

26. prosince 2013 v 20:19 | JM |  Povídky od JM
Tady je pokračování mého Wholocku, tento díl je opět docela krátký, asi neumím psát po dlouhých kapitolách. Takhle to bude asi na 10 částí :D No co už, doufám, že se Vám bude líbit i druhý díl. ;)

"Claro?"
Doctor otevřel oči. Byl připojený k různým přístrojům a cítil dezinfekci.
Byl v nemocnici.
Strhnul ze sebe všechny hadičky, na Pána Času lidské léky stejně neměly žádný účinek, a rychle vyskočil z postele. Zamotala se mu hlava, asi ještě nebyl úplně v pořádku. Ale co se vlastně stalo? Pamatoval si jenom, že cestoval s Clarou v TARDIS do Londýna, aby mohla být na Vánoce s rodinou… Od této chvíle už si nic nepamatoval. Doufal, že se Clara už probrala, možná bude vědět víc.
Když obcházel svoji postel, všiml EKG. Takže lékaři už ví, že není normální člověk. Ale tím se teď nemohl zabývat. Šel probudit Claru.
Když se Clara probudila, všechno jí vysvětlil a zjistil, že si také nic nepamatuje. Oba se shodli na tom, že z nemocnice musí co nejdříve zmizet.
Vtom ale někdo otevřel dveře. Dovnitř vešel nějaký doktor, a když zjistil, že jsou oba vzhůru, tak se na chvilku zarazil, ale potom se jich zeptal, jak se cítí. Doctor odpověděl, že jsou v pořádku. Lékař si ho zvědavě prohlížel.

Vánoce

24. prosince 2013 v 9:08 | SH |  Povídky od SH
Ahoj,
tak jsou tu Vánoce a k těm patří vánoční povídky. Takže jsem se rozhodla, že napíšu 221b povídku (221 slov a poslední začíná na B). Z naprostého nedostatku nápadů jsem požádala JW, aby mi dala slovo, podle kterého budu psát, a ona mi dala slovo kyselina. Proto se tato povídka neřadí mezi nejkvalitnější, ale přesto přeji VESELÉ VÁNOCE!

Slavit Vánoce se Sherlockem většinou nebylo nic příjmného. Na to už jsem si zvykl. Dokonce jsem si zvykl i na to, že jsem od něj nikdy nedostal nic, z čeho bych měl radost, nebo co by se mi líbilo. Já jsem se vždycky snažil koupit mu něco, co by nezkritizoval. Vím, že jediné, co by uvítal, je případ. Nejlépe ten, kde je spousta mrtvých, nebo sériový vrah. Ale to jsem zařídit nemohl, takže bylo jedno, co mu koupím. Dárky stejně nerozbaloval.

Tentokrát se Sherlock překonal. Dal mi dárek. Lépe řečeno - pod stromkem leželo něco s mým jménem úhledně napsaným na jmenovce. Možná, že se ve mně probudila i špetka očekávání, že mi Sherlock něco koupil. Bohužel, tato trocha naděje se ihned vypařila. Roztrhl jsem balící papír a ještě před tím, než jsem dárek stihl rozbalit, Sherlock ke mně přistoupil. "Potřeboval jsem záminku, proč to koupit." zašeptal.

V ruce jsem držel lahvičku naplňenou nažloutlou tekutinou. Všiml jsem si, že Molly se otočila zády k nám a vyprskla smíchy. Zřejmě jí přišlo vtipné, že mi Sherlock dal... Kyselinu?

"Potom mi to polož do kuchyně k mikroskopu. Nerozbij to - bylo to drahé."
Nezbývalo mi nic jiného, než se začít smát. Postupně se přidala i paní Hudsonová a Lestrade. Sherlock mi věnoval zmatený pohled, nechápal, proč se všichni smějí.


"Sherlocku, ty jsi blázen."

Wholock 1

17. prosince 2013 v 20:36 | JM |  Povídky od JM
Ahoj, jsem tady nová a moje přezdívka je JM. Jsem Wholockian a protože většína Sherlockianů sleduje i Doctora, tak tady je pro začátek první díl mého Wholock příběhu. Je hodně krátký, spíš takový prolog. :) The game is on! Geronimo! :D


Papírování. John nesnášel papírování. Jenomže jako vedoucí oddělení se tomu nemohl vyhnout. Ale svou práci měl rád. Konečně něco pořádného, co dokázalo uživit ho i Sherlocka.

Najednou jeho přemýšlení vyrušilo zaklepání na dveře. "Dále, je odemčeno." Nikdo nevstoupil. John se s povzdechem zvedl ze židle a šel otevřít dveře. Za dveřmi stála sestra. "Promiňte, že vyrušuji, doktore Watsone." řekla.
"Co potřebujete, Mels?" zeptal se.
"Ten muž a žena z jedenáctky…"
"Už jsme je stabilizovali a teď spí. Je s nimi snad nějaký problém?"
"No…"
"Co se děje?"
"Asi byste měl jít se mnou."

John byl docela rozrušený, ale následoval sestru. Když vešel do místnosti, uviděl, že v první posteli leží mladá žena střední postavy s tmavými vlasy a v druhé muž, který vypadal docela dětsky a podivínsky. Oba je sem včera přivezli, našli je studenti Westminsterské univerzity. Prostě jen tak leželi v bezvědomí na ulici. Ze začátku to vypadalo vážně, ale poté, co je přivezli do nemocnice, se ukázalo, že mají jen pár popálenin.
Když se probrali, muž pořád trval na tom, že musí odejít a nechtěl se uklidnit, tak mu museli dát nějaké léky na uklidnění. Žena se probudila chvíli po něm, ale téměř ihned usnula. Nenašli u nich žádné doklady, takže nevěděli, kdo a odkud jsou a nemohli ani dát vědět jejich příbuzným.

Všiml si, že další tři zaměstnanci oddělení stojí u postele, ve které spal muž.
"Děje se něco?" všichni vypadali rozrušeně.
"Podívejte se na jeho EKG." řekla jedna ze sester.
Podíval se na dvě klikatící se sinusoidy. "Přístroj asi bude pokažený." odvětil.
"Ne pane, je v naprostém pořádku."
Ještě jednou zkontroloval, jestli je všechno správně připojené.
"To není možné." zašeptal. Ale bylo to jediné možné vysvětlení, a tak řekl nahlas to, co všichni už nějakou dobu tušili, ale nemohli tomu uvěřit.
"Ten muž má dvě srdce."

Parentlock pt. 4

11. prosince 2013 v 14:56 | SH |  Povídky od SH
Ahoj!
Je to tu, čtvrtý a zároveň poslední díl mého historicky prvního Parentlocku! :D Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, ale nebyl čas psát. Moc děkuju za krásné komentáře a doufám, že se vám bude líbit i tento díl :)


"Já už s ním nechci..." Slyšel jsem svůj hlas, jak se zlomil v polovině věty. "Já nemůžu, Mycrofte."

Pocit beznaděje. Jediná věc, kterou jsem v tu chvíli cítil.

Mycroft se na mě díval nečitelným pohledem. Nemohl jsem od něj čekat žádnou podporu, zvlášť ne v oblasti emocí.

"Nejde tu jen o tebe. Nezapomeň, že Hamish je i jeho syn." Vypadalo to, že Mycroft se chystá pokračovat, ale přerušil jsem ho. "Vysvětli mi jednu jedinou věc. Proč nepřišel on? Proč poslal tebe?" Snažil jsem se zachovat klidný tón hlasu. Hamishe jsem pro jistotu poslal do jeho pokoje a teď jsem za to byl rád. Nemusel slyšet to, o čem se s Mycroftem bavíme.

"To je celkem jednoduché, Johne. Kvůli tobě." Mycroft se mi nedíval do očí. Zjevně mu nebylo příjemné o tom mluvit. Nadzvednul jsem obočí. "Kvůli mě?"

Mycroft z kapsy vytáhl mobil a podal mi ho. Podíval jsem se na obrazovku. Byla tu dlouhá konverzace se Sherlockem.

Alone On The Water pt. 4

2. prosince 2013 v 17:47 | JW |  Povídky od JW
Ahoj! :) Tak vám sem přidávám čtvrtou a poslední kapitolu Alone On The Water ;) Doufám, že se vám bude líbit a budu moc ráda, když mi zanecháte nějaký komentář :)
Asi už tušíte, o čem bude tento díl. Dnes je ten den. Sherlockův poslední den...




Byt je tichý. Zajdeme navštívit paní Hudsonovou. Snaží se, aby se nerozplakala. Znovu obejme Sherlocka, potom i mě.

Vrátíme se nahoru. Zabouchnu za námi dveře. Padla noc a já jsem bezradný. Nevím, co dělat, nebo jestli je nějaký plán. Sherlock sedí ve svém křesle. Já naproti němu. Podívá se na mě.

"Doneseš tabletky, Johne?"

Srdce se mi změní v led a sevře se mi žaludek. "Teď? Ale… teď?"

Jeho hlas je jemný. "Jaký má smysl to oddalovat?"

Alone On The Water pt. 3

1. prosince 2013 v 18:17 | JW |  Povídky od JW
Ahoj :) Nejdříve bych vám chtěla poděkovat za krásné komentáře u předchozího dílu této povídky. Ani nevíte, jakou nám to vždy se SH udělá radost :) Doufám, že se vám bude tato část líbit a budu moc ráda, když mi zanecháte nějaký komentář :)
Zítra sem přidám čtvrtý (a zároveň poslední) díl ;) Být vámi si přichystám balíček kapesníků, protože to bude hodně smutné... :D



Mycrofta očekáváme v deset. Sarah přijde v devět třicet. Jsem dost překvapený, že ji vidím. "Ty jsi o tom nevěděl?" Zeptá se mě. "Napsal mi. Chtěl, abych přišla."

Jsem zmatený. Ona a Sherlock spolu nikdy moc dobře nevycházeli. Občas jsem si připadal jako vlajka uvázaná na laně při soutěži v přetahování. Pár mých známých na mě bylo naštvaných, protože Sherlock v této pomyslné hře pokaždé vyhrál. Nechápali to. Sherlock vždycky vyhraje.

Sarah se mnou vyjde nahoru. Sherlockovi se rozzáří tvář, když ji uvidí, a požádá ji, aby si k němu přisedla. Významně se na mě podívá. "Johne, uděláš mi prosím čaj?"

Přikývnu. Chce s ní mluvit o samotě.

Zdržím se v kuchyni a po očku je tajně sleduji. Moc dlouho si ale nepovídají. Vstane a vidím, jak mu stiskne ruku. Podám Sherlockovi jeho čaj a doprovodím Sarah ke dveřím.

Když se na mě otočí, tak si všimnu, že má oči plné slz. Silně mě obejme. "Co chtěl?" Zeptám se jí.