Parentlock pt. 3

25. listopadu 2013 v 19:13 | SH |  Povídky od SH
Ahoj,
je dost možné, že už všichni na můj parentlock zapomněli, protože mi trvalo věčnost, než jsem napsala další část :D. Za to se omlouvám a konečně přidávám další díl a zdá se mi, že konec se blíží! Takže se těšte, jak to dopadne, protože já se těším taky! Kdo ví, co nakonec Mycroft Johnovi řekne, že? :D

I když jsem nechtěl, zvědavost mi nedala, vzal jsem mobil do ruky a podíval jsem se na číslo, které svítilo na obrazovce. Poslední trojčíslí mi bylo povědomé, ale předchozí čísla mi nic neříkaly. Zprávu jsem otevřel a Hamish se natáhl, aby se podíval taky. Za normálních okolností bych ho odstrčil, ale při čtení smsky jsem na Hamishe na chvíli úplně zapomněl.

Johne, zítra odpoledne se u tebe zastavím. Potřeboval bych s tebou mluvit a myslím, že Hamish by u toho měl být taky.
MH

Mycroft. Neozval se nejmíň půl roku a najednou se chystá přijít? Napadala mě spousta důvodů, proč by nás asi chtěl/potřeboval vidět. Ale ani jeden se mi nezdál být přijatelný.

Chystal jsem se odepsat, ale Hamish se mi pořád díval přes rameno. Otočil jsem se na něj s pozdviženým obočím a zhasnul jsem display.

"Počkej! Nestihl jsem si to přečíst!" Hamish natáhl ruku po mobilu, ale já jsem ho zastavil.

"To je dobře. Víš co? Možná, že bys mohl jít s něčím pomoct paní Hudsonové, když nemáš co dělat, ne?" Snažil jsem se Hamishe nějak dostat z ložnice, i když ještě před chvílí bych dal cokoliv za to, abychom tam spolu mohli být co nejdýl a jen tak si povídat. Hamish něco otráveně zamumlal, ale poslechnul a pomalu odešel.

Znovu jsem si celou zprávu přečetl. Napadlo mě, jestli by nebylo lepší Mycroftovi napsat, ať k nám vůbec nechodí. Ale co když potřeboval něco důležitého? Od Sherlockovy smrti jsme spolu neměli prakticky nic společného, několikrát jsme spolu byli v kavárně, několikrát jsem k němu vezl Hamishe, ale posledních pár měsíců jako by se po něm slehla zem. Začínal jsem být zvědavý, i když to nebylo zrovna na místě.

Budeme se těšit.
JW

Nic víc jsem nenapsal. Nevěděl jsem co, ale hlavně jsem nechtěl, aby moje zpráva vyzněla jako vyzvídání, co po mně Mycroft chce.

I když byl teprve podvečer a Mycroftova návštěva byla ještě daleko, nemohl jsem myslet na nic jiného. Zapnul jsem televizi, ale nic zajímavého jsem neobjevil. Nechal jsem zapnuté zprávy, které mi sloužily spíš jako zvuková kulisa, než že bych se mermo moci chtěl dozvědět, co je nového. Přesto jsem ale zachytil, že je spousta nevyřešených zločinů, vražed a krádeží. Přemýšlel jsem, jestli bych něco dokázal vyřešit, když jsem tak dlouho pracoval se Sherlockem. Určitě jsem od něj něco pochytil, ale nikdy jsem se nepokoušel dedukovat. Najednou mi to přišlo jako perfektní nápad. Přistoupil jsem k oknu a odhrnul závěsy. Podíval jsem se dolů na ulici, kde se procházela spousta lidí, někteří šli pomalu, jiní zase běželi... Zaměřil jsem se na ženu středního věku, která stála přímo pod oknem.

Měla na sobě tmavý kabát, světle hnědé kalhoty a elegantní boty. Chvíli jsem si ji prohlížel, ale nepodařilo se mi zachytit žádný detail. Snažil jsem se na něco přijít podle bot, ale kromě toho, že byly zablácené, jsem si ničeho nevšiml. Zaměřil jsem se na její tašku, kterou měla pověšenou přes rameno. Měla na ní připnutou spoustu malých barevných ozdob, vyšechny vypadaly, jako by je vyráběly děti. Na ruce měla jednoduchý zlatý prstýnek a neustále si s ním pohrávala. Po chvilce jej strčila do kapsy. K mému neštěstí nastoupila do taxíku. Takže jediné co se mi podařilo vydedukovat (a nebyl jsem si zdaleka jistý, jestli se nepletu) bylo, že žena šla někam v dešti, má dítě a je vdaná, ale zřejmě taxíkem nejela za svým manželem, ale za někým, kdo se neměl dozvědět o tom, že je vdaná. Při pohledu na hodinky jsem zjistil, že jsem na ženu z okna civěl pět minut. Od Sherlocka jsem se toho asi moc nenaučil.

***
Ráno bylo jako každé jiné. Připravil jsem snídani, vzbudil jsem Hamishe, potom jsem ho odvezl do školy a sám jsem jel do práce.

Seděli jsme naproti sobě u stolu. "Dneska odpoledne přijede Mycroft." Prolomil jsem ticho, ale Hamish na to nijak nereagoval.

"Hmmm... Proč?" Zeptal se.

Touto otázkou mě zarazil. "Nevím. Asi nás chce jen vidět." Odpověděl jsem a cítil jsem se hloupě. Tímto skončila veškerá naše konverzace. Hamishe jsem zavezl do školy a po cestě do práce jsem nemyslel na nic jiného, než na dnešní návštěvu. Mycroft přece nikdy nikam nechodí jen tak. V práci mě naštěstí čekalo jen málo pacientů, takže jsem mohl vypadnout brzo a Hamish na mě aspoň nemusel čekat.

"Tak jak bylo dneska?" Zeptal jsem se.

"Nic nového." Hamish zamumlal a já jsem se pousmál. Jaká jiná odpověď by se od něj dala čekat?

***

Doma jsem si udělal čaj a Hamish si zapnul notebook. Nechal jsem v pokoji samotného a šel jsem k sobě. Vytáhl jsem mobil z kapsy, ale nepřišla mi žádná zpráva, ani mi nikdo nevolal. Docela by se mi hodilo, kdyby Mycroft dal vědět kdy přesně plánuje návštěvu, ale tím se neobtěžoval. Vsadil bych se, že to sám nevěděl.

Nečekal jsem dlouho, po chvíli se ozval zvonek. Rychle jsem seběhl schody a otevřel dveře. Stál tam Mycroft. Překvapivě. Vypadal pořád stejně, měl černý oblek a deštník, nevím proč jsem čekal něco jiného.

"Pojď dál, už jsme tě čekali." Řekl jsem a snažil jsem se co nejsrdečneji usmát. Mycroft se usmál taky a vkročil do předsíně. Čekal jsem, že půjde rovnou nahoru, ale zastavil se a chytil mě za rameno. "Johne." Provrtával mě očima. Najednou jsem měl pocit, že se mi snad chystá něco udělat. Naprázdno jsem polknul a snažil jsem se neuhnout pohledem. "Nejsem si jistý, jestli to, co jsem ti přišel říct, je příjemné. Prosím připrav se."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám naše povídky?

Ano 96.3% (578)
Ne 3.7% (22)

Komentáře

1 *Mixxe$* *Mixxe$* | Web | 26. listopadu 2013 v 23:07 | Reagovat

asdfkljhasiuqdhozuawgsdshx
Jak můžeš?! :O Je to super, fakt dobře napsaný, ale... jak můžeš něco takhle useknout?! :P :DD Doufám, že další část bude brzo ;))

2 helsl helsl | 9. prosince 2013 v 19:57 | Reagovat

Jestli tohle je třetí část, tak kde jsou ty předchozí dvě? Nebo jen neumím hledat? A za takovéhle useknutí v nejnapínavějším okamžiku bych dávala nepodmíněné tresty minimálně deset let v třetí nápravné skupině. To je týrání čtenářů, na které by měl pamatovat trestní zákoník!

3 SH SH | 9. prosince 2013 v 22:08 | Reagovat

[2]: předchozí části jsou v rubrice "povídky od SH". Poslední díl píšu a blížím se ke konci, takže už snad dlouho čekat nebudete ;)

4 Helena Helena | 12. prosince 2013 v 5:12 | Reagovat

Srdečné díky, nalezeno, přečteno, všechny díly. Všechno je to super a jsem hrozně ráda, že jsem tyhle stránky objevila. Už je mám v oblíbených, takže se mi neztratí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama