Alone On The Water pt. 2

30. listopadu 2013 v 18:16 | JW |  Povídky od JW
Ahoj! :) Tak vám sem přidávám 2. díl povídky Alone On The Water ;)




Když se vrátím z nákupu, tak potkám Mycrofta, scházejícího po schodech dolů. Vypadá bledě a ustaraně. "Oh, Johne," řekne mdle. "Promiň, že jsem tě nezastihl doma."

"Potom jsi neměl čekat, až odejdu, abys sem mohl přijít," odvětím rozčíleně. Jestli si Mycroft myslí, že jsem hloupý, tak to se pěkně plete.

"Sherlock měl nějaké záležitosti, které se mnou musel probrat."

Přikývnu. "Bude lepší, když půjdu nahoru." Nemám na něj teď čas.

Sherlock sedí v koženém křesle s nohami poskládanými pod sebou. Kývne rukou na druhé křeslo, abych se posadil. "Sedni si, Johne. Máme tu takový menší byznys. Nerad mrhám časem nad takovými věcmi, ale zdá se, že je to nevyhnutelné."


Posadím se. "Co je?"

Podá mi nějaké papíry. Poznávám je. Je to trvalá moc povolení právního zástupce. "V případě, že by se překazily plány," řekne. "Jestli bych náhodou zkolaboval, anebo se mi dramaticky zhoršil stav, jsi pověřený za mě udělat lékařské rozhodnutí."

Nejdřív mě napadlo, že bych měl něco cítit, ale nebylo tomu tak. Je to tak, jak říká. Jenom byznys. Byznys umírání. Podepíšu papíry. "Tady."

Sherlock se mračí. "Nepředpokládal jsem, že budeš tak- nestranný."

"Nepotřebujeme to. Uděláš to sám."

"Doufám, že máš pravdu." Odkašle si. "Změnil jsem svou závěť. Dostaneš všechno, kromě pár věcí s rodinnou hodnotou, které půjdou Mycroftovi. Klidně rozdej mé věci známým, jestli to uznáš za vhodné."

Povzdechnu si. "Nechci, co bylo tvoje, Sherlocku."

"Pak to všechno spal," řekne a zakolísá mu hlas. "Jaký je v tom rozdíl? Všechno, co je moje, je i tvoje, na ničem z toho nezáleží a ani tak nevím, co se s mými věcmi stane, takže si vezmi, co budeš chtít a zbytek nech popelářům."

Jenom se na něj podívám. Opětuje mi pohled. Pořád mi v hlavě zní jeho slova.

***


O dva dny později Sherlock dvakrát zakopne a skoro spadne. Podruhé ho odvedu k lavičce a posadím ho na ni. Dnes byl velmi tichý,

"Nevidím na pravé oko, Johne," zašeptá. Slyším, jak se mu chvěje hlas. "Přestal jsem na něj vidět asi před půlhodinou."

Jenom přikývnu. "Měli bychom jít domů."

"Tep případ je už skoro u konce. Dokončíme to." Prosebně se na mě podívá.

"Přeji si, abych to mohl zastavit." Zašeptám.

Natáhne se po mojí ruce. Pevně mu tu jeho stisknu. Je mi úplně jedno, jestli to někdo špatně pochopí.

***


Zanedlouho případ dokončíme. Sherlock se mě pevně drží, když jdeme po schodech nahoru do našeho bytu. Jeho rovnováha se od včerejška začala rapidně zhoršovat.

Posadím ho a změřím mu tlak. Je vysoký. Rychle mu bije pulz. Má dokonce i teplotu. Jeho zornice nereagují tak, jak by měly. Pozorně mě sleduje a výsledky vyčte v mé tváři. Začnu se zvedat, ale on mě zastaví. "Johne." Řekne a já vím, co přijde.

"Ještě ne." Zamumlám.

"Je čas."

Podívám se mu do očí. "Prosím, Sherlocku."

"Je středa, ne?"

"Ano."

Vzdychne. "Tak potom v pátek v noci."

Takový byl plán. Dva dny života navíc. První den bude pro lidi, kteří se v jeho životě objevili, aby se zastavili, něco mu řekli, anebo přinesli. Druhý den je pro nás.

Tabletky mě tíží v kapse.

***


Druhý den ráno Sherlocka bolí hlava tak moc, že sotva může vidět světlo. Dal jsem mu nejsilnější analgetika, které jsem měl a zdá se, že zabraly. Trvá na tom, aby na sobě měl normální oblečení. Tváří se, jako by se s nikým neměl setkat, ale dobře ví, co přijde.

První v pořadí je to, čeho se obáváme ze všeho nejvíc. Je čas to povědět paní Hudsonové. Sejdeme dolů do jejího bytu a usadíme ji na židli.

Pláče a drží se Sherlocka. Ten ji objetí opětuje a ujišťuje ji, že ho nic nebolí, a že to bude celé úplně pokojné. Potom obejme i mě. Chce jít s námi nahoru a starat se o Sherlocka, ale ten je tvrdohlavý. Slíbíme, že se s ní zítra znovu setkáme. Zaslouží si výjimku v Sherlockovu ustanovení "být sám".

Molly nás navštíví jako první. Velmi se snaží být veselá a tvářit se, že absolutně netuší o ničem, co se jí netýká. "Shromáždila jsem pro tebe ještě pár dalších tetování, co jsi chtěl," řekne a podá mu hromádku fotografií.

"Díky." Odpoví Sherlock.

"Dozadu jsem napsala nějaké poznámky, které si vždycky děláš, tak se na ně můžeš podívat, jestli budeš chtít."

"To je od tebe hezké. Jsem si jistý, že mi to určitě pomůže."

Molly si skousne ret. "Takže- v márnici mám Johna Doea. Jestli chceš, můžeš na něm udělat ten experiment s čéškou."

"Výborně. Kdy můžu přijít?"

"Musíme počkat ještě týden." Vím, o co se Molly snaží.

Sherlock se usměje. "Tak se potom uvidíme."

Trochu se jí zkřiví obličej, ale hned se vzpamatuje. "Musím už jít." Řekne a vyskočí na nohy. Sherlock si dlouze povzdechne.

"Doufám, že to ostatní budou hrát lépe."

Naneštěstí je další návštěvou Sally Donovan a ta je hrozná herečka. Je příliš sklíčená a nedokáže ho oslovovat tak, jak to normálně dělává. Je to znervózňující. Po pár minutách odchází, znechucená sama sebou. Zadržím ji u dveří. "Mohla ses aspoň trochu snažit." Vyčtu ji potichu.

"Nezaslouží si to." Řekne Sally.

"Všem jsem vám jasně řekl, že se k němu máte chovat normálně. Tohle nebylo normální."

"Jak mu můžu říkat "magore" a dobírat si ho, když vím, že zítra v noci…" Nedopoví. "Nechápu, jak to můžeš zvládat."

"Dělám, co můžu."

Odfrkne si. "Některé věci se nemění. Sbohem, Johne."

Anderson se objeví těsně po obědě. "Na." Zavrčí a hodí Sherlockovi papírovou tašku. "Vzorky vláken, které jsi chtěl. Tak už konečně hejbni kostrou a udělej na nich ten svůj dedukční zázrak, protože jsou všechno, co máme."

Sherlock se zašklebí. "Jsem si jistý, že to bude víc než dost zřejmé i pro tebe, Andersone."

"Pořád mi vrtá hlavou, že tě pustí tak blízko oficiálního vyšetřování."

"Bereš mi ta slova z úst."

"Nebudu tu jen tak stát, zatímco mě urážíš!" Vyštěkne Anderson.

"Tak si sedni, určitě to pro tebe bude pohodlnější!" Odvětí mu Sherlock a vypadá téměř šťastně.

"Na tohle nemám čas." Řekne a navlékne si rukavice. "Jsi nesnesitelný bastard."

"A ty chodící zosobnění nevědomosti."

"Přeji ti pěkný život." Řekne a vyjde z místnosti. Následuji ho ke dveřím.

"Děkuju." Zamumlám.

Podívá se na mě a přísahám, že vypadá, jako by mu to bylo líto. "Postarej se o něho."

"To mám taky v plánu."

***


Sotva máme ten den chvíli klid. Sherlocka to těší. Mě však méně. Žárlím na ten čas, co mu zůstal, protože každá drahá sekunda je ta, kterou s ním nestrávím o samotě. Ne, dokud se okolo hrnou jiní lidé, jeden za druhým. Zastavili se tu i takoví, kterým Sherlock kdysi pomohl, aby mu donesli koláčky. A tak mě napadlo, no... Procházel jsem kolem květinářství a uviděl květinu a napadlo mě, že by to doma mohla trochu oživit. A tato bonboniéra, ta vypadá opravdu skvěle. Tak jsem mu tyto věci donesl.

Přichází noc. Sherlock dnes skoro vůbec nevstal z křesla. Musím vidět, jak je na tom s rovnováhou, tak ho během přestávky zvednu a sleduji, jak chodí. Vypadá docela stabilně. Udělám mu čaj.

Lestrade se objeví chvíli po osmé. S ním se nemůžeme přetvařovat, protože je tu jistá věc, kterou musíme zařídit.

"Udělám, co bude v mých silách, aby se to nevyšetřovalo."

"Ty tabletky si vezmu sám, svobodnou vůlí. Ale pořád můžou obvinit Johna z toho, že mě nezastavil. Je to lékařský profesionál, takže má povinnost zabránit ostatním, aby si ubližovali."

"Všechno, co musí říct je, že byl právě v jiné místnosti a nevěděl, že si něco požil, dokud už nebylo příliš pozdě."

Sherlock přikývne. "Myslím, že by to mělo stačit."

"Vezmu to riziko na sebe, Sherlocku." Pane Bože, pro tohoto muže bych se postavil bombám, kulkám a zuřícím Vikingům, a on má teď starost o mě?

"Ne." Řekne přísně. "Nechci, abys něco riskoval."

"Podívej se," řekne Lestrade, "Jsem si na takových 98% jistý, že dokážu zastavit jakýkoliv pokus o vyšetřování. Je to nelegální, to ano, ale v takovýchto případech- stejně většina z nás by se přidala na tvou stranu."

Sherlocka to však vůbec neuspokojuje. "Chci tvoje ujištění, že na Johna nepadne nijaké podezření."

Lestrade přikývne. "Máš ho mít. Udělám vše, co bude v mých silách." Věnuje nám křivý úsměv. "Nebude vadit, pokud s tebou ještě pár věcí proberu?"

Sherlock zakroutí hlavou. "Vůbec ne."

Další půlhodinu Lestrade stráví vysvětlováním vodítek, okolností, situací a zapisováním Sherlockových myšlenek. Sedím na opěradle Sherlockova křesla, zapojuji se, když je třeba, ale většinu času jen poslouchám tón jeho hlasu. V jednu chvíli se podívám dolů a všimnu si, že se Sherlock drží mého svetru, jenom drobný kousek rukávu mezi dvěma prsty, jako by se potřeboval ujistit, že tam pořád jsem- anebo že je ještě pořád tady.

Z kontextu vypozoruji, že většina případů, které Lestrade vzpomíná, jsou ty odložené. Z předešlých let, dokonce dekád. Uvědomuji si, že je to jeho poslední šance. A Sherlockova také. Zajímalo by mě, jestli bude pro něho těžší opustit život, nebo práci. Je v jeho mysli mezi těma dvěma slovy vůbec nějaký rozdíl?

***
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám naše povídky?

Ano 96.4% (588)
Ne 3.6% (22)

Komentáře

1 Terka Terka | 30. listopadu 2013 v 19:46 | Reagovat

Nádhera. Bože, tohle je jediná povídka, která mě kdy rozbrečela.

2 Ariana Ariana | 1. prosince 2013 v 13:08 | Reagovat

Bože. To je příšerné. Smutné. Tohle je ještě horší než přihlížet Reichenbachu. Jsem zvědavá na další děj a děkuji, že jsi si dala tu práci s překladem.

3 Flower Flower | E-mail | 23. května 2014 v 7:15 | Reagovat

Bože, chudáčik John :( Viem si predstaviť aké to preňho bude keď stratí tú najdôležitejšiu osobu v jeho živote... Veľmi pekne tiež ďakujem prekladateľke :) V angličtine by som nevedela ani zaťať :)

4 MoisesTiz MoisesTiz | E-mail | Web | 23. září 2017 v 4:37 | Reagovat

click now female viagra

      <a href=http://buycxviagra.com/>cheap viagra</a>

    <a href="http://buycxviagra.com/">buy viagra</a>

    viagra en mujeres

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama