Listopad 2013

Alone On The Water pt. 2

30. listopadu 2013 v 18:16 | JW |  Povídky od JW
Ahoj! :) Tak vám sem přidávám 2. díl povídky Alone On The Water ;)




Když se vrátím z nákupu, tak potkám Mycrofta, scházejícího po schodech dolů. Vypadá bledě a ustaraně. "Oh, Johne," řekne mdle. "Promiň, že jsem tě nezastihl doma."

"Potom jsi neměl čekat, až odejdu, abys sem mohl přijít," odvětím rozčíleně. Jestli si Mycroft myslí, že jsem hloupý, tak to se pěkně plete.

"Sherlock měl nějaké záležitosti, které se mnou musel probrat."

Přikývnu. "Bude lepší, když půjdu nahoru." Nemám na něj teď čas.

Sherlock sedí v koženém křesle s nohami poskládanými pod sebou. Kývne rukou na druhé křeslo, abych se posadil. "Sedni si, Johne. Máme tu takový menší byznys. Nerad mrhám časem nad takovými věcmi, ale zdá se, že je to nevyhnutelné."

Alone On The Water pt. 1

29. listopadu 2013 v 20:48 | JW |  Povídky od JW
Ahoj! :) Omlouvám se, že jsem dlouho nic nepřidávala, ale nemyslete si, že jsem na vás zapomněla :D Tentokrát přicházím s něčím úplně novým... :D

Vprvé řadě bychom vám se SH chtěly moc poděkovat, protože náš blog překonal 1000 návštěv! Jsme moc rády a doufáme, že návštěvnost našeho blogu se bude pořád zvyšovat :)

Nedávno jsem četla povídku Alone on the water a úplně mě to vzalo. Nikdy bych neřekla, že by mě mohla nějaká povídka tak dostat, ale u této jsem brečela jako želva :D Po tom, co jsem jí dočetla, jsem na ni musela několik dní myslet a pak mě napadlo, že bych ji mohla přeložit. Moje angličtina ale není úplně nejlepší a já jsem s tím několik dní bojovala :D Nakonec se mi to ale přece jen podařilo. Nemůžu říct, že bych byla s výsledkem nějak extra spokojená, ale doufám, že se vám bude aspoň trochu líbit :)

Pokud tuto povídku neznáte a nebo byste to nemohli vydržet a chtěli vědět jak to bude pokračovat, tak si ji můžete přečíst v originále na této stránce: https://www.fanfiction.net/s/6914974/1/Alone-On-the-Water ;)

Dlouho jsem přemýšlela, na kolik částí ji mám rozdělit a nakonec jsem se rozhodla, že na čtyři. Zítra se můžete těšit na druhý díl :)



Sorrow's my body on the waves

Sorrow's a girl inside my cave
I live in a city sorrow built
It's in my honey, it's in my milk

Don't leave my half a heart alone on the water
Cover me in rag and bone sympathy
Cause I don't want to get over you.

- The National


Parentlock pt. 3

25. listopadu 2013 v 19:13 | SH |  Povídky od SH
Ahoj,
je dost možné, že už všichni na můj parentlock zapomněli, protože mi trvalo věčnost, než jsem napsala další část :D. Za to se omlouvám a konečně přidávám další díl a zdá se mi, že konec se blíží! Takže se těšte, jak to dopadne, protože já se těším taky! Kdo ví, co nakonec Mycroft Johnovi řekne, že? :D

I když jsem nechtěl, zvědavost mi nedala, vzal jsem mobil do ruky a podíval jsem se na číslo, které svítilo na obrazovce. Poslední trojčíslí mi bylo povědomé, ale předchozí čísla mi nic neříkaly. Zprávu jsem otevřel a Hamish se natáhl, aby se podíval taky. Za normálních okolností bych ho odstrčil, ale při čtení smsky jsem na Hamishe na chvíli úplně zapomněl.

Johne, zítra odpoledne se u tebe zastavím. Potřeboval bych s tebou mluvit a myslím, že Hamish by u toho měl být taky.
MH

Sherlock S3 trailer

23. listopadu 2013 v 23:42 | SH |  Svět Sherlocka
Ahoj! Žádná povídka momentálně nepřibude, ale musím sem přece něco napsat o novém traileru (který byl odvysílaný hned po The Day of the Doctor)!
Pokud jste neviděli - http://youtu.be/4Vq4s8n8vxw
Nevím, co si o tom mám myslet. Jsem unešená, ale 1. Co to tam proboha dělá Anderson? 2. Co jsou zač ti lidi? 3. Co má znamenat ten Johnův pohled? Otázek by bylo mnohem víc, vlastně celý trailer je pro mě jedna velká otázka. A ta zní: Kdy sakra bude premiéra? Ale píšou že coming soon, tak doufejme že to bude oprvdu brzo :)

Noviny

20. listopadu 2013 v 23:06 | SH |  Povídky od SH
Ahoj,
tak ze tokrát opravdu rychlovka. Ale snad pobaví ;) budu ráda za každý komentář! :)

"Opovaž se mi ještě jednou sáhnout na zadek když vycházíme z bytu. Nevím, jestli sis toho všiml, ale stojí tam spousta novinářů." Sherlock seděl za svým notebookem a občas se na Johna snažil podívat co nejvíce vražedným pohledem, jak to jen šlo. Ale zdálo se, že si z toho John nic nedělá. Byla jen otázka času, kdy se v novinách objeví titulek "Watson neovládá své touhy!", nebo něco podobného. To už se Johnovi určitě líbit nebude.
"Já za to nemůžu!" John se na Sherlocka usmíval. Zřejmě si neuvědomoval, že ho tím nesmírně vytáčí.

Nečekaný návrat

19. listopadu 2013 v 18:49 | Addie |  Povídky od fanoušků
Ahoj,
tentokrát s povídkou přichází Addie, další z fanoušků, kteří nám poslali svou povídku na email. Povídka je pro změnu česky a na téma, které je lákavé pro všechny, kteří se nemůžou dočkat třetí série. Přece jen musíte přiznat, že vás zajímá Johnova reakce, až uvidí Sherlocka živého.
Děkujeme za povídku a zanechte pro Addie komentář!

P.S. Krátka povídka od SH se blíži! :D

"Sbohem Johne" řekl do svého mobilního telefonu muž stojící na střeše nemocnice svatého Bartoloměje. Johnovi už začalo všechno docházet. Cítil, jako by měl v krku obrovský knedlík. Zaslzily se mu oči. Celý svět byl pro něj najednou rozmazaný.
"Sherlocku NE!" Zařval takovou silou, že to muselo být slyšet snad na druhém konci Londýna.
Černovlasý konzultační detektiv pomalu mrknul, odhodil mobil stranou a odhodlával se k nejhoršímu. Rozpažil ruce a do obličeje mu zafoukal vítr. Brzy přijde bouřka. Přenesl váhu na špičky. Jeho tělo téměř bezvládně padalo vzduchem, jen černý dlouhý kabát se vzpouzel. John stál pořád na tom samém místě. Jako by tam byl přikovaný. Nemohl tomu uvěřit. Sherlockovo tělo dopadlo na trvdou studenou zem. Byl...mrtvý.
John se s trhnutím probudil. Částečně se zvedl a opřel se o loket. Jeho zrychlený dech se ozýval po celé místnosti. Bylo to už půl roku. Půl roku a stále a ten samý sen. Stále ta stejná nočí můra. Nechal své tělo spadnout zpátky na postel. Po tváři se mu kutálela horká slza. Půl roku, ale rána byla stále čerstvá. Jako by se to stalo včera.
O čtyři hodiny později mířil John taxíkem do Baker Street. Když se auto zastavilo, vystoupil a zamířil k dobře známým dveřím se zlatou číslicí 221B. Pořád měl na svém svazku klíčů i ten od vchodových dvěří k domu paní Hudsonové, i když už tam nějakou dobu nebydlel. Odemkl a vstoupil dovnitř. Bylo to tady od té doby, co tu byl naposledy pořád stejné. Až na to hrobové ticho. Už tu nebyl Sherlock který by radostně pobíhal, když se objevil nový případ. Už tady nebyl nikdo kdo by byl schopný hodiny a hodiny hrát na housle. Už tu nebyl Sherlock, kterého John tak obdivoval a miloval. Zbylo tu jen ticho.

Zaslúžený relax

16. listopadu 2013 v 19:39 | Kage |  Povídky od fanoušků
Ahoj :) Po tom, co jsme přišly s nápadem, že byste nám mohli posílat vaše povídky, které bychom zveřejnily, nám jedna naše faninka Kage poslala opravdu povedené dílo. Tímto bychom jí chtěly velmi poděkovat a budeme rády, když nám také pošlete nějakou vaši povídku (na mail johnlockcollective@gmail.com). :)

Přeji příjemné čtení a myslím, že by Kage opravdu potěšilo, kdybyste jí zanechali nějaký komentář. :)


Keď si John Watson začal obliekať bundu bolo pol ôsmej večer. ,,Maj sa Nancy." Povedal sestričke ktorá sedela nad papiermi. ,,Hej Nancy, nezabudni zamknúť a," John sa jemne pousmial a poškrabal za na zátylku. ,,neseď nad tým dlho, aj zajtra je deň!" Nancy Laneová len prikývla a neodtrhla oči od dokumentov. John svoju sekretárku obdivoval. Svoju prácu by si spravila aj v súdny deň. Mal ju rád, no občas sa bál o jej zdravie, ako psychické tak fyzické. Pochybujem, že tá ženská posledné štyri dni spala! Kde berie toľkú energiu? Je na drogách? Pomyslel si skôr zo žartu, no nečudoval by sa keby to tak bolo. Do čerta, tá žena má peknú výdrž!

Vyšiel z ambulancie a už cupkal po schodoch dole, ku vchodovým dverám. Otvoril ich a vošiel do večerného Londýna.
Práve bolo leto a všade naokolo sa pohybovali vytrvalí turisti. John si zívol a pošúchal si ľavý spánok. Tak hrozne ho bolela hlava! Z vnútorného vrecka bundy si vytiahol kľúče auta a pristúpil k čiernemu autu. Nasadol, šliapol na plyn keď mu zapípal mobil. John si zívol a pozrel sa na obrazovku. SMS-ka. Od Sherlocka. John sa musel usmiať.

Děkujeme!

13. listopadu 2013 v 22:19 | JW + SH |  Off topic
Pro dnešek už podruhé zdravíme a tentokrát nepřikládáme žádnou povídku, ale hromadné poděkování za vaše krásné komentáře. Když jsme začaly tvořit, ani nás nenapadlo, že budeme mít blog. A po založení blogu jsme nedoufaly, že budeme mít možnost číst tak pozitivní ohlasy :) Moc vám děkujeme a taky děkujeme za vysokou návštěvnost.
Dvakrát jsme obdržely dotaz, jestli by nebylo možné zveřejnit povídku, kterou jste napsali. A proto přicházíme s nabídkou, že pokud nám pošlete povídku na mail johnlockcollective@gmail.com a nám se bude líbit, zveřejníme ji :) Takže neváhejte a posílejte. Budeme se tešit a na vaše povídky se budeme snažit co nejrychleji odpovídat.

Hezký zbytek večera přeje SH a JW.

Narozeniny

13. listopadu 2013 v 18:45 | SH |  Povídky od SH
Čau,
tentokrát vás čeká menší překvapení.. Povídka od mojí kamarádky. Nečekala jsem, že napíše něco na Johnlock téma, takže mám velkou radost :)

Sherlock přecházel po pokoji, ruce semknuté u úst. Oči mu běhaly z jedné strany k druhé,
byl právě v dedukčním rozpoložení. John si právě psal blog a snažil se si Sherlocka nevšímat, což pro něj nebylo snadné, vzhledem k tomu, jak moc ho fyzicky přitahoval. Nechápal, co se Sherlock snažil vydedukovat, jelikož policie případ stejně uzavřela jako nevyřešitelný.
,,Můžeš přestat dýchat, Johne?" vyrušil se od dedukování, aby Johna napomenul.
,,Prosím?" nikdy ho nepřestalo zarážet, jaké nemyslitelné věci po něm Sherlock, ať už z legrace nebo ne, požadoval.
,,Ruší mě to, potřebuji se soustředit."
,,Ten případ s plyšovým medvídkem? Uzavřeli ho, tak co na co se soustředíš?"
,,Ššš..," umlčel Sherlock Johna.
,,O co tu jde?" dožadoval se odpovědi.

Geronimo

10. listopadu 2013 v 20:11 | SH |  Povídky od SH
Ahoj!
Tentokrát přicházím s něčím, co možná každý neuvítá. Měla jsem nutkání psát, ale chtěla jsem zkusit něco nového. No a jediné, co mě napadlo, bylo napsat fanfiction o seriálu Doctor Who. Řekla bych, že většina Sherlockianů Doctora zná nebo aspoň ví, o co se jedná. Takže pokud jste jen fanoušci Sherlocka, moc se vám omlouvám. Samozřejmě další povídka už se Sherlocka týkat bude (aspoň doufám). Pokud by se vám ale líbilo zavést i rubriku povídek o Doctorovi, napiště do komentářů. Nevím, jestli by JW něco takového taky chtěla psát, ale minimálně já bych se do toho s radostí pustila :) Takže dost kecání a tady je moje krátká Doctorská povídka:

Otevírám dveře. Kupodivu jsem na stejném místě jako před tím. Jednou nohou vykročím a dotknu se chodníku. Můj mozek zaznamenává, že je to jiné. Jiný pocit. Možná je to tím, že jsou mi velké boty jako ostatně všechno oblečení. Jdu dál, snažím se nespadnout. Při každém dalším kroku zkoumám rukou obličej. Struktura vlasů je stejná jako před tím, ale jsou delší. A bohužel pořád ne zrzavé. Můj nos je jiný, menší, ale tvar nedokážu přesně určit. Přistihnu se jak stojím a prohlížím si celé své tělo. Všechno je nové. Nejnovější na tom všem je, že jsem žena a moje výška je odpovědí na to, proč všechno kolem mě se zdá být větší. Snažím se, abych si zvykla na ten pocit, ale mám s tím problém. Můj mozek nedokáže vstřebat skutečnost, že moje tělo je jiné, jinak reaguje a jinak vypadá.