Říjen 2013

Parentlock pt. 2

31. října 2013 v 20:38 | SH |  Povídky od SH
Ahoj,
tak jsem se konečně dostala k tomu, abych dopsala druhou část. Nikdo si nedokáže představit, jak je těžké psát něco, co se chystáte rozdělit na víc částí. Tento díl nedopadl zrovna podle mých představ, ale co se dá dělat. Snad další díl bude lepší, ale momentálně se chystám si dát menší prázdniny v psaní Parentlocku, snad bych mohla zkusit začít psát nějaký jiný žánr, ne pořád jen romantické hlouposti :D Takže tady je moje veledílo, a doufám, že se vám bude líbit :) Budu moc ráda za každý komentář nebo hlas v anketě.


Měl jsem pocit, že cesta zpět domů mi trvala nekončně dlouho. Klíče k domovním dveřím jsem hledal o něco delší dobu než obvykle i přes to, že byly ve stejné kapse jako vždycky. Dveře jsem odemykal s uklidňující větou "bude to jen příjemné povídání s Hamishem", kterou jsem si v duchu nejstále opakoval, a do domu jsem vkročil s úsměvem.

V předsíni jsem si odložil věci a pomalu jsem vycházel schody do obývacího pokoje. Potřeboval jsem si promyslet, jak začnu. Možná byl můj strach zbytečný, ale každopádně jsem byl smutný z toho, že se bojím povídání se svým synem.

Rozhodoval jsem se, jestli za ním mám jít teď, nebo všechno nechat až na večer. Druhá možnost se mi zdála lepší a tak jsem zbaběle obešel dveře od obývacího pokoje a zamířil jsem do své ložnice, kde jsem se chystal přečkat až do večera.

Doufal jsem, že Hamish nebude nic potřebovat. Ne že bych mu nechtěl pomoct, ale cítil jsem se trapně, že za ním nejdu hned. Posadil jsem se na postel a zapnul notebook. Nevěděl jsem, co na něm mám dělat, tak jsem jen otevřel prohlížeč a díval se na záložky, které přímo volaly po promazání. Byl tam můj blog, Sherlockův blog a spousta odkazů na fotky, které Sherlock potřeboval k vyšetřování. Na svém notebooku jsem byl po hodně dlouhé době, na e-mail jsem chodil v práci a na nic jiného teď notebook nebyl potřeba, takže doma zůstával nedotčený. Teda... Téměř nedotčený, ale záložky mě nikdy nenapadlo mazat.

Five bloody minutes 2. díl

28. října 2013 v 16:21 | JW |  Povídky od JW

Ahoj, přidávám další (poslední) díl povídky Five bloody minutes. Znovu se omlouvám, že je to tak dlouhé, ale já si prostě nemůžu pomoct. :D Vždycky si říkám, že to tak dlouhé nesmím psát, ale pak se rozepíšu a takhle to dopadá... :D Doufám, že se vám bude líbit. :)



Šel jsem jako tělo bez duše. Pořád jsem musel myslet na Molly. Cítil jsem, jak se mi třesou rty a chvějí ruce. Proč ona? Proč ze všech lidí na světě právě ona? Pořád mi vířilo hlavou. Vytrhl jsem se ze zamyšlení a rozhlédl se kolem sebe. Nějak jsem ten hluk nestvůrných zombií přestal vnímat. Na cestě jich bylo nejmíň deset a všechny se klopýtavým krokem plížily ke mně. Zamířil jsem na první zombii a vystřelil jsem. Zabily Molly. Hned se skácela k zemi. Zamířil jsem na hlavu další zombie. Moji nejlepší kamarádku. Vystřelil jsem. Nabil jsem zbraň a zamířil na další. Už ji nikdy neuvidím. Kulka provrtala hlavu té kreatury a nemrtvý se svezl s žuchnutím k zemi. Pálily mě oči a celý jsem se chvěl. Srdce mi pod návalem adrenalinu tlouklo jako zběsilé. Tohle se přece nemůže dít. To není skutečné. Co jsou ta ďáblova stvoření zač? Odkud se jen vzaly? Postupně jsem pozabíjel všechny zombie na ulici a běžel dál za Sherlockem.

Už jsem se blížil ke zchátralé ubytovně, kde na mě Sherlock čekal. Po cestě jsem ještě narazil na jednu zombii. Na její bledé tváři mě upoutaly výrazné, temně fialové kruhy pod očima. Pohled měla ledový, mrtvý, úplně bez výrazu a v jejích očích se odráželo něco živočišného. Její oblečení bylo celé potrhané a potřísněné krví. Hrůzostrašně na mě vrčela a blížila se ke mně. Zamířil jsem na její hlavu. Jak jen může takové stvoření existovat? A vystřelil jsem. Okamžitě se skácela k zemi. Doběhl jsem k domu, kde jsem zanechal Sherlocka, ale zůstal jsem stát vyděšeně na místě. Dveře byly dokořán otevřené a okno rozbité. To ne. Vběhl jsem dovnitř, ale Sherlock tu nebyl. Polil mě studený pot. Začaly mě napadat nejrůznější hororové teorie, co se mohlo stát, ale hned jsem tyto myšlenky zahnal. Třeba ještě není pozdě. Určitě je schovaný někde venku a čeká, až přijdu. Vyběhl jsem zpátky na ulici a zoufale se rozhlížel, kde by mohl být. Upoutala mě malá postranní ulička, která se nacházela kousek od ubytovny. Rozeběhl jsem se tam. Prosím, ať je Sherlock v pořádku. Prosím, ať je Sherlock v pořádku. Opakoval jsem si stále dokola. Srdce mi bilo tak silně, že jsem jej cítil až v krku. Prosím, ať je Sherlock v pořádku. Prosím, ať je Sherlock v pořádku. Znělo mi pořád v hlavě. Zatočil jsem za roh a vběhl do uličky.


Five bloody minutes 1. díl

25. října 2013 v 19:27 | JW |  Povídky od JW
Ahoj! :) Nejdřív bych se chtěla omluvit, že jsem dlouho nic nepřidávala, ale v poslední době jsem neměla moc času. K napsání této povídky jsem se inspirovala jedním obrázkem, který sem potom mohu přiložit, pokud budete chtít. A jak zjistíte podle obsahu- je to "zombielock" povídka. :D Také jsem se dlouho rozhodovala, na kolik částí ji mám rozdělit. Nakonec mě SH přemluvila, abych to rozdělila na 2 díly. Chtěla jsem to rozdělit na víc částí, protože je to přece jen velmi dlouhé, ale snad vás to neodradí od přečtení.
Doufám, že se vám bude líbit a byla bych moc vděčná za jakýkoli komentář. Ani nevíte, jakou obrovskou radost nám to vždy se SH udělá a my pak máme větší chuť do psaní. :)
Zítra můžete očekávat druhý (a poslední) díl této povídky.




Utíkali jsme jako o život. Vlastně ne jako, to bylo o život. Srdce mi bušilo tak silně, že jsem si myslel, že mi každou chvíli vyskočí z hrudníku. V Baker Street už nebylo bezpečno. Museli jsme se odtud dostat, co nejdál to šlo. Velmi hustě pršelo a my jsme byli promočení až na kost. V pravé ruce jsem svíral pistoli, připraven kdykoli vystřelit, pokud to bude potřeba. Celé město bylo zamořeno zombiemi. Nikdo nevěděl, odkud se ty nestvůry vzaly. Prostě jsou tady a zabíjejí. Z každé strany k nám doléhal hukot, křik, naříkání a pláč. Pláč nevinných lidí, kteří přišli o své nejbližší. Křik těch, jež právě napadly zombie. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Na cestě ležela zmrzačená těla lidí, z nichž se krmila skupina zombií. Všude byla krev. Po zemi byly rozházeny části lidských těl. Potlačil jsem znechucení, když jsem přeskakoval zakrvácenou nohu ležící přede mnou. O kousek dál se nacházel rozsápaný trup s jednou rukou, druhá byla odtrhnutá a pohozená vedle.

Když jsme probíhali kolem jedné skupiny zombií nahrnutých u těla brutálně zavražděného muže, tak si nás tyto nestvůry všimly a přestali se krmit lidským masem. Ve stejnou chvíli zvedly hlavu směrem k nám a začaly vrčet. Strnul jsem strachem. Nemohl jsem donutit nohy opět k pohybu. V šoku jsem si tato stvoření prohlížel. Bledá kůže, tmavé kruhy pod očima, pohled mrtvý, úplně bez výrazu, celá od krve. Některým dokonce chyběla ruka nebo jiná část těla. Dál na nás nelidsky vrčela a postupně se začala zvedat od těla. Najednou jsem ucítil, jak mě Sherlock popadl za ruku a začal mě tahat pryč. Pevně mi svíral zápěstí, až jsem si chvílemi myslel, že mi ho rozdrtí. Dělal při běhu dlouhé kroky a já jsem měl co dělat, abych mu stačil. Všude kolem nás se potulovaly zombie. Museli jsme běžet kolem nich a doufat, že na nás nezaútočí. Křik, který byl slyšet po celém městě, byl téměř ohlušující.

Nezapomněly jsme!

22. října 2013 v 22:00 | SH |  Off topic
Ahoj!
Tentokrát nepřidávám žádnou povídku, ale jdu vás informovat, že pracuju na pokračováni Parentlocku (+chystám nové překvapení) a JW taky něco píše. Odmítá mi říct co, takže vás nemůžu nalákat, ale určitě se máte (máme) na co těšit :D. Každopádně vám chci poděkovat, že na náš blog chodíte. Za poslední měsíc se rapidně zvýšila návštěvnost a nám to dělá velkou radost. Taky bych chtěla moc poděkovat za každý komentář, který přidáte. Každý ohlas od vás nás nakopne a píšeme ještě s ještě větší chutí :). Takže ještě jednou velké díky a doufáme, že se vám naše povídky budou líbit pořád dál a budete na náš blog chodit rádi :)

-SH

Dopis, část 3.

12. října 2013 v 14:23 | SH |  Povídky od SH
Ahoj,
už bylo na čase zveřejnit poslední část Dopisu. Nemůžu říct, že by se mi povedla, ale třeba budete mít jiný názor :D. Budu vděčná za komentáře :)

Cestou jsem přemýšlel, jesti bych neměl něco ze slušnosti přivézt. Rozhodl jsem se, že matce Rose koupím kytku, ale z dárku pro Johna jsem byl nešťastný, nevěděl jsem o něm totiž nic. Nevěděl jsem co má rád, po čem touží nebo čím bych mu udělal radost. Už po několikráté se mi po cestě udělal knedlík v krku, když jsem si uvědomil, že nevím o svém synovi vůbec nic. Řekl jsem taxikáři aby mě zavezl k nejbližšímu obchodu, že už si potom poradím sám. Auto zastavilo před obchodním centrem, taxikáři jsem zaplatil a vystoupil jsem. Vešel jsem do obchodu a zamířil k nejbližšímu květinářství. Koupil jsem velkou kytici růží a vydal jsem se najít ulici, kam jsem měl namířeno. Pro Johna jsem nic nekoupil záměrně, rozhodl jsem se, že mu něco vyberu až ho poznám.

Parentlock pt. 1

4. října 2013 v 20:47 | SH |  Povídky od SH
Ahoj, tak jsem se rozhodla to zkusit. Pokusit se o Parentlock. A nemůžu říct, že by se mi výsledek nelíbil. Tak snad vás potěší, pracuji na pokračování :) a za každý komentář budu vděčná!!! :)

Denní rutina. Ráno přichystat snídani, vzbudit Hamishe, zavézt ho do školy, vrátit se domů, jít do práce, vyzvednout Hamishe. A tak pořád dokola.

Teď jsem se opíral o kapotu auta, sledoval jsem jak děti vybíhají ze školy. Z každého malého človíčka vyzařovala radost a každému se rozzářily oči, když uviděl rodiče. Výjimkou byl Hamish. Když vyšel ze školy, kolem se rozhostilo ticho a děti se rozdělily do malých skupinek. Každá skupinka se chovala jinak. Někteří Hamishe nevnímali, další na něj zírali s otevřenou pusou a jiní si na něj ukazovali prstem a smáli se. Nechtěl jsem nijak zasahovat, pozici mého syna by to zajisté nezlepšilo. Hamish šel rychle, čím víc se ke mě blížil, tím víc mi připomínal Sherlocka. Zdálo se mi, jako by se ho snažil napodobit. I když mu bylo jen osm let, dařilo se mu to skvěle. Dokonce se mi zdálo, že na první pohled působí ještě víc arogantněji, než jeho otec. Ale byl to opravdu jen první pohled. Ve skutečnosti byl úplně jiný. Stejně tak tomu bylo u Sherlocka. I přes to, že Hamish neměl ani výrazné lícní kosti a ani tmavé vlasy, byl na svého otce podobný.