Setkání

12. září 2013 v 22:19 | -SH |  Off topic
Ahoj, tak i přes to, že je toho tolik, školní rok se rozběhl moc rychle a já nestíhám, jsem neodolala a zůčastnila jsem se soutěže o nejlepši povídku na téma "Setkání s literární postavou". Samozřejmě jsem si vybrala Sherlocka! Doufám že se vám bude líbit a držte palce! (Jsem naivní a doufám, že vyhraju :D)

Procházet se po Londýně bylo příjemné. Zvláště pak proto, že jsem věděla, že odtud pochází ten, kterého tak obdivuji. Ještě příjemnější bylo zastavit se na Baker street a vidět před sebou to, o čem jsem snila, na vlastní oči. Vidět zlatý nápis 221B na čerstvě nalakovaných dveřích. Dveře jsem si nejdřív prohlížela z dálky, ale neodolala jsem pokušení přistoupit k nim blíž a pokusit se o to, co můj hrdina dělal neustále. Pokusila jsem se dedukovat. Prohlížela jsem si dveře odzhora dolů a zastavila jsem se u klíčové dírky. Byla značně poškrábaná, ale šlo poznat, že zámek je nedávno měněný. Dírka byla poškrábaná zřejmě proto, že Sherlock Holmes chodil domů pozdě v noci nebo pod vlivem alkoholu a klíčem se netrefil hned napoprvé.
Stála jsem fascinovaně v předklonu a dál jsem si prohlížela každý detail na dveřích, když v tom jsem se nedívala na dveře, ale přímo do chodby. Šokovaně jsem se narovnala a udělala krok zpět. "Omlouvám se, já.." "Snažila jste se přijít na něco, co o mě ještě nikdo neví podle zámku u domovních dveří. Zajímavé.Přijela jste se jen podívat do Londýna a svůj výlet jste spojila s detailním prohlížením mých dveří." Holmes stál přímo přede mnou, opíral se o stěnu a díval se na mě s kamennou tváří. Právě o mě zjistil úplně všechno a to, co řekl nahlas, byla jen nepatrná část faktů, které o mě věděl. Můj pocit blížícího se hysterického záchvatu z toho, že ho vidím, se vytrácel. "Já se opravdu moc omlouvám, ale už budu muset jít." Snažila jsem se zachránit situaci a co nejrychleji opustit toto najednou nepříjemné místo. "Já si naopak myslím, že byste měla zůstat. Možná dokonce jít dovnitř." Detektiv vyslovil tyto zdánlivě vlídná slova opět s nulovou mimikou, nebyla jsem si jistá, co mám dělat. Měla jsem strach, strach ze svého celoživotního vzoru.


Kniha: Studie v šarlatové
Autor: Arthur Conan Doyle

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám naše povídky?

Ano 96.3% (578)
Ne 3.7% (22)

Komentáře

1 Lokusta Lokusta | E-mail | Web | 13. září 2013 v 8:01 | Reagovat

Sherlockovia sú v týchto súťažných poviedkach celkom obľúbení, samozrejme v nich čitatelia/pisatelia najviac uplatňujú jeho schopnosť dedukovať, tým sa poviedky stávajú podobné (ten istý problém je aj s Malým princom). U teba ma zaujal fakt, že sa tvoja postava v prítomnosti obľúbeného charakteru necítila dobre. Týmto spôsobom vyvíjaných príbehov je pomerne menej, čo je dobré. :)

V tvojom texte mi ako čitateľovi prekážala jedna vec - nemáš ho dobre rozdelený. Opisy, priestor rozprávača, dobre, to môžeš mať aj na jednej kope, ale takú priamu reč, tú si daj do nového riadku. Text sa "uvoľní", oko sa v ňom nebude strácať. Takto som sa musela zastavovať a rozmýšľať, kto čo hovorí a či je to postava alebo rozprávač, aj napriek tomu, že si to doladila úvodzovkami.

2 SH SH | Web | 13. září 2013 v 15:47 | Reagovat

[1]: moc děkuju za názor, jsem ráda, že se ti líbí aspoň něco :) a taky děkuju za radu s přímou řečí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama