Překvapení 3. díl

23. září 2013 v 16:59 | JW |  Povídky od JW
Ahoj! Moc se omlouvám, že jsem sem žádnou povídku dlouho nepřidala, ale jsme teď se SH trochu vytížené a nemáme moc čas.
Zítra ale můžete očekávat 4. díl povídky Překvapení!!! :)

A jelikož vím, že je to velmi dlouho, co jsem zveřejnila 2. díl této povídky, tak Vám sem aspoň dám poslední odstavec z druhého dílu, abyste si trochu oživili, co se tam vlastně stalo :)

Nečekal jsem ani moc dlouho. Po pár minutách jsem uslyšel, jak se otevírají dveře od domu. John je tady. Myslel jsem, že půjde rovnou nahoru, ale nějak si s tím dával načas. Asi jen přemýšlí nad tím, kde se vzaly na schodech ty lupeny růží a svíčky. Doufám, že se mu to bude líbit. Snažil jsem se zaslechnout jeho kroky, jak půjde po schodech nahoru, ale ta hudba mi to znemožňovala. Tak jsem se aspoň zaměřil na dveře a hypnotizoval jsem kliku. Po chvíli se dveře otevřely a vpadnul sem John. Ale jakmile sem vkročil, zůstal stát jako opařený. Otevřel pusu, vykulil oči a celou místnost si podrobně prohlížel. Nějak se mi nedařilo rozpoznat, jestli je nadšený nebo vyděšený. Jeho oči se zaměřili na mě a já jsem čekal, jak bude reagovat. Zkusil jsem se na něho malinko pousmát. "Sherlocku, co má tohle znamenat?" Hned mi úsměv klesl. Naštvaný. John je naštvaný. Měl být překvapený, ohromený, nadšený, ale rozhodně ne naštvaný. To není dobré.


Sherlockův POV


John mě propíchával vražedným pohledem. "Tak řekneš mi už konečně, co se to tady sakra děje?" Byl jsem zaskočený jeho reakcí. "Copak ty nemáš radost?" zeptal jsem se ho rozpačitě. "Radost? Sherlocku, právě mi další holka, se kterou jsem šel na rande, dala kopačky- mimochodem díky tobě. Můžeš mi laskavě vysvětlit, proč mi píšeš milión zpráv, když jdu s někým na rande? Ale o tom si promluvíme později. Potom se dozvím, že si zničil kuchyni a když přijdu domů, tak tady všude najdu hromadu růží, svíčky a puštěnou romantickou hudbu. Co to má proboha znamenat?!" John čím dál tím víc zvyšoval hlas, až skoro křičel. Trochu mě potěšilo, že se s tou hroznou Kate rozešel, ale nelíbilo se mi, že je na mě naštvaný. "Nezlob se Johne." Sklopil jsem pohled a díval se do země. "Omlouvám se." Řekl jsem potichu. Podíval jsem se opatrně na Johna, který se teď na mě díval mírnějším pohledem. "Můžeš prosím tě vypnout tu blbost?" Zeptal se mě. Zamračil jsem se. K romantickému prostředí patřily květiny, svíčky a romantická hudba. Ověřil jsem si to i z více zdrojů na internetu. Na pár stránkách se ještě psalo o tom, že bych měl protějšku věnovat třeba přívěšek ve tvaru srdce, nebo uvařit večeři. Ale to už se mi zdálo přehnané a taky vařit neumím, takže nám bude muset postačit večeře, kterou přinesl John. Najednou mě něco napadlo. Možná, že se mu třeba zrovna tato písnička nelíbí. "Nemám tam pustit něco jiného?" "Ne!" John skoro vykřikl. "Prostě to vypni, Sherlocku." Vstal jsem z křesla, vyndal cédéčko z přehrávače a uložil jsem ho zpět do krabičky na jehož obalu bylo srdce. Otočil jsem se zpět na Johna, který mezitím položil sáček s naší večeří na stůl vedle vína.


"Sherlocku, co má tohle všechno znamenat?" Ukázal rukou kolem sebe a tázavě se na mě podíval. "Romantická atmosféra." Pokrčil jsem rameny. John se na mě podíval a vypadal, jako bych ho právě polil ledovou vodou. Otevřel pusu, že něco řekne, ale hned ji zase zavřel. Potom ji znovu otevřel a hned zavřel. Nemohl jsem si pomoct, ale vypadal při tom hrozně vtipně. "Roman… romantická atmosféra?" zopakoval to překvapeně po mně. "Ano, to jsem právě řekl." Po chvíli začal kroutit hlavou ze strany na stranu. "Dobře Sherlocku. A můžeš mi vysvětlit, proč si tady udělal, jak říkáš, romantickou atmosféru? Všechny ty růže, svíčky..." "Pro tebe." Vypadlo ze mě, aniž bych si to uvědomil. "Pro mě?" John se na mě zmateně podíval. "Ano, pro tebe," protočil jsem očima, "Musíš po mě všechno pořád opakovat?" John se na mě dlouhou chvíli díval. 22 vteřin, abych byl přesný, což je až příliš dlouhá doba pro přímý oční kontakt. Nejspíš si jen potřeboval urovnat myšlenky.

"Posaď se," řekl a ukázal na pohovku "Musíme si promluvit." Posadil se doprostřed pohovky a pokynul mi, abych si k němu přisedl. Sedl jsem si velmi blízko k němu a usmál se. John se na mě zmateně podíval a odsunul se dál ode mě. "Nemám otevřít to víno?" Zeptal jsem se ho a natáhl se pro láhev. "Ne." John mě chytil za paži, aby mě zarazil. Oba jsme si vzájemně hleděli do očí. Sklopil jsem pohled k jeho ruce. Najednou jsem pocítil něco ...hledal jsem to správné slovo... zvláštního. John se mě za tu dobu, co spolu žijeme, dotkl už mnohokrát, ale teď, když jsem si uvědomil, že chci Johna, že chci jedině Johna, jsem vnímal jeho dotek jinak. Cítil jsem, jak mě jeho dlaň příjemně hřeje přes látku. Tenhle nový pocit... musím přiznat, že se mi líbí. John si všiml, kam se dívám a sjel pohledem na svou ruku. Když si uvědomil, kde ji má položenou, tak ji rychle stáhl zpět. Všiml jsem si, jak se nepatrně začervenal, ale rozhodl jsem na to nepoukazovat, aby se na mě nenaštval.

"O čem chceš teda mluvit?" zeptal jsem se ho, abych prolomil trapné ticho, a natočil hlavu na stranu. "O tobě. Lépe řečeno o tom, co se to s tebou děje. O tomhle všem." Řekl John a mávl rukou do prostoru, aby poukázal na to, co jsem provedl s naším obývákem. "Udělal jsem snad něco špatně?" zeptal jsem se ho s obavami. John si složil hlavu do dlaní. "Ty se mě ptáš, jestli si udělal něco špatně? Proboha Sherlocku, copak to nechápeš?" Podíval se na mě zmučeně. "Vždyť tohle vypadá, jako by to bylo rande! Je to nějaký z tvých experimentů, jak nejlépe vyvézt z míry svého spolubydlícího, nebo co to má být?" John se na mě zoufale díval. "Slovo rande bych nepoužil, to si přece jen představuji trochu jinak, ale jestli nejsi proti." Pokrčil jsem rameny. John vykulil oči. "Takže ty si opravdu zamýšlel, že bychom mohli jít na rande? My dva? Spolu?" Johnovi vystoupal hlas o dvě oktávy výš. "A proč ne? Řekni mi jediný důvod, proč bychom my dva spolu nemohli jít na rande." John se na mě podíval, jako bych se snad zbláznil. "Chceš říct ten důvod? Je tu jeden problém. Jeden velký problém, Sherlocku. Já nejsem gay! Nikdy jsem nebyl a nikdy taky nebudu." John se mi upřeně díval do očí. "Samozřejmě že nejsi, to taky netvrdím. Jenom se prosím tě pokus nezavrhovat možnost nás dvou jako páru jen proto, že je to něco, co neznáš a na co nejsi zvyklý." John zaúpěl. "Ale Sherlocku, ty jsi muž. Já jsem muž. Mě se líbí ženy, muži mě nikdy nepřitahovali. A pokud jsi..." John se na chvíli zarazil. "Pokud tebe přitahují muži, tak to samozřejmě akceptuji. Ale proč proboha já? Proč sis musel vybrat právě mě?" John vypadal ztraceně.

"Ano, jsem muž a ty také. A není to jedno? Ty jsi John, já jsem Sherlock. To ostatní je jednoduše nepodstatné." Rozhodil jsem rukama kolem sebe. "Ale Sherlocku..." John zakňoural. "Podívej Johne, ve svém životě jsem nikdy necítil něco tak silného, jako k tobě. Můj život byl předtím příšerný, to si ani nedokážeš představit. Propadal jsem neustále závislosti na alkoholu, cigaretách a drogách. Zažíval jsem jen posměch. Byl jsem znám jako "ten, co ubližuje lidem." Ale tím tě nechci zatěžovat, to už je pro mě dávná minulost. A pak si se objevil ty." Podíval jsem se na něj utrápeně s kapkou vděku. "Vstoupil si mi do života, jako nikdo předtím. Od té doby, co tě znám, se ze mě den ode dne stává lepší člověk. Ty jsi můj smysl bytí. Nejdůležitější osoba, kterou mám. To, co pro mě děláš, jak se ke mě chováš, je tak... lidské. Když o mně někdo řekne, že jsem blbec, ty řekneš výjimečný. Když na mou dedukci ostatní řeknou odpal, ty řekneš úžasné. Zajímáš se o mě. Kdykoli tě k něčemu potřebuji, všeho necháš a přijdeš mi pomoct. Každé ráno chystáš jídlo nejen pro sebe, ale i pro mě, i když víš, že to stejně nesním. Obraňuješ mě před ostatními..." Chtěl jsem pokračovat, ale John mi skočil do řeči. "Sherlocku, to co mi tu popisuješ, všechny tyhle věci, dělají přátelé. A tím já jsem." Řekl. "Jenže já chci víc." Zoufale jsem se na něho podíval. "Jak víc?" John se zatvářil zmateně. "Chci mnohem víc než jen přátelství. Chci tě jenom pro sebe. Nechci se o tebe s nikým dělit. Chci tě ochraňovat, starat se o tebe. Chci tě mít při sobě, kdykoli tě budu potřebovat. Chci s tebou trávit všechen čas. Chci tě... prostě tě chci." Uzavřel jsem.

John byl v mnoha ohledech velmi chytrý, chytřejší než kdokoli jiný, koho znám, ale proč proboha nemohl pochopit, co se mu tu snažím vysvětlit? John se na mě zamyšleně podíval. "Co myslíš tím, že mě chceš? Jsem tu, Sherlocku. Jsem tu vždy pro tebe, kdykoli mě potřebuješ. Trávíme spolu mnoho času. Možná až příliš mnoho, když se nad tím tak zamyslím. Musíš pochopit, že se chci stýkat taky s jinými lidmi. Tak mi prosím vysvětli, co bys ještě chtěl." John frustrovaně rozhodil rukama kolem sebe. Předpokládám, že mu to budu muset říct přímo. Popadl jsem jeho ruku a stiskl mu ji. "Chci tebe. Jenom tebe, Johne. Ale nechci jen obyčejné přátelství, chci mnohem víc. Vztah. Vztah, jaký jsem doposud nikdy neměl. Vztah s tebou." Stiskl jsem mu ruku pevněji a upřímně se mu díval do očí. "Johne, velmi tě prosím, uvažuj nad tím. Uvažuj nad tím, co všechno bych ti mohl dát. Dej mi šanci. Dej nám šanci." Prosebně jsem se na něho podíval. John na mě užasle zíral. Asi nečekal, že bych dokázal projevit emoce. Popravdě ani já jsem netušil, že bych toho mohl být schopen. Díval jsem se Johnovi do očí, který mi pohled opětoval, a čekal co řekne.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám naše povídky?

Ano 96.3% (578)
Ne 3.7% (22)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama