Září 2013

Bez názvu.

26. září 2013 v 21:27 | SH |  Povídky od SH
Ahoj, tak jsem tu pro změnu já, SH. Už je to dávno, co jsem začala psát tuto povídku, která byla více méňe psaná jen na zabití času. Nakonec jsem ji dopsala jen abych ji nenechala nedokončenou. Počítala jsem s tím, že ji nezveřejním, jen ji pošlu pro pobavení JW. Ta do mě ale už asi týden hučí, ať tuto povídku zveřejním. Takže i když se stydím, že jsem dokázala napsat tak nepoutavou blbost, přece jen ji zveřejňuju. Nenapadá mě název. Kreativita na bodě mrazu :D Takže snad radši nekomentujte, protože byste určitě nechválili :D

Experimenty při tom, když se John holil, byly na Baker street už delší dobu velice oblíbené. Sherlocka totiž bavilo u holení Johna sledovat, ale pokud mu dovolil, aby žiletku vzal do rukou on, Sherlock tvořil nejrůznější knírky nebo cokoliv, co Johnovi připadalo příšerné, ale Sherlock ho přemlouval, aby si to tak nechal. Tentokrát byl John pevně rozhodnutý, že Sherlockovi pro jednou tu radost udělá a nechá si pod nosem to, co se jeho příteli bude líbit. To ale netušil, co ho čeká. Začalo to slibně, zdálo se, že Sherlock se chystá vytvořit něco elegantního, něco, s čím se John nebude muset stydět vyjít na veřejnost. Dokonce to vypadalo, že Sherlock tentokrát nebude experimentovat a Johna nechá vyjít z koupelny tak jako obvykle, s úplně hladkou tváří. Bohužel všechny Johnovy naděje se vytratily, když Sherlock s úsměvem odhodil žiletku do umývadla a s ještě větším úsměvem ho pohladil po skvěle upravené tváři. Až na to, co zůstalo pod nosem. Podle Johnova popisu - o něco větší knír, než aby vypadal jako Hitler, ale dost velký na to, aby vypadal nejmíň o deset let starší a jako naprostý idiot.
"Bože, ono ti to tak sluší!" Sherlock nijak neskrýval svoje nadšení, zatímco John se snažil pohledem vyhnout zrcadlu.
"To... To už je jako celé?" John se odhodlal se na sebe podívat a snažil se skrýt ten výraz, který vyjadřoval podráždění, zhnusení, možná i kapičku soucitu k Sherlockovi, že se mu líbí taková hrůza, a taky pobavení, jak hrozně vypadá.
"Snad mi nechceš říct, že se ti to nelíbí!"
John jen naklonil hlavu na stranu a se svraštěným obočím se na Sherlocka díval a doufal, že podle toho výrazu pochopí, že se mu to nelíbí, nebo spíš že ten knírek nenávidí a to ho má jen pár minut.
"Zůstaň tady, nikam nechoď a hlavně - nesahej na žiletku. Hned se vrátím."
Sherlock vyběhl z koupelny, zjevně s nějakým nápadem. Ale jeho nápady když byl s Johnem nebyly ani zdaleka tak dobré, jako při vyšetřování. "Domácí" nápady byly totiž z větší části úplné hlouposti. Ale John Sherlocka toleroval. Teď v koupelně před zrcadlem přemýšlel, jak asi bude chodit nakupovat nebo zařizovat důležité věci. Jako nejlepší řešení se mu zdálo vytáhnout kolo a po městě jezdit co nejrychleji to půjde, aby si ho lidé na ulici nestihli prohlédnout. Přece jen trocha sportu neuškodí.
Sherlock se objevil ve dveřích. "Vysleč si svetr."
John udělal, co mu Sherlock nakázal a pro jistotu se ani neptal proč, protože neměl náladu poslouchat Sherlockovo zdlouhavé vysvětlování. Až teď si John všiml, že Sherlock v ruce drží svoji fialovou košili, která se jim sice oběma moc líbila, především Johnovi, když si ji na sebe Sherlock večer oblékl, protože věděl, co ho čeká. Ale nějak mu nedocházelo, proč ji Sherlock vytáhl zrovna teď.
"Bude ti trochu větší, já vím, ale rukávy si můžeš vyhrnout." Sherlock se usmíval a držel rozloženou košili před Johnem.
John se na Sherlocka usmíval taky. Vydrzěli to dlouho, dívat se jeden na druhého a usmívat se.
"Ne." John se přestal usmívat, přetáhl si přes hlavu zmuchlaný svetr, vyšel z koupelny a zabouchl dveře. Poslední věc, kterou si John přál, byla vypadat jako dítě s knírkem oblečené v košili svého staršího sourozence.

Překvapení 4. díl

24. září 2013 v 17:13 | JW |  Povídky od JW
Ahoj! Tak Vám sem dávám 4. díl a zároveň poslední díl povídky Překvapení. Doufám, že se vám bude líbit. :)


Sherlockův POV


John najednou udělal něco, co jsem vůbec nečekal. Vytrhl ruku z mého sevření a bleskurychle se postavil. Udělal pár kroků vzad ode mě, jako by nevěděl jak se má zachovat. "Sherlocku, ale já mám přítelkyni! Teda vlastně měl jsem. A opravdu nestojím o žádný vztah s tebou. Já sakra nejsem gay!" John křičel a zuřivě se na mě díval. Zvedl jsem se s pohovky a rychlými kroky došel k Johnovi. "Co ti může dát nějaká přítelkyně, co já nemohu?" Zeptal jsem se ho naštvaně. "Není to snad jasné, Sherlocku?!" John pořád křičel. "Mně to teda jasné není. Řekni mi alespoň pět důvodů, co ti já dát nemohu a ona ano." Naštvaně jsem se na něj podíval. "Ale Sherlocku..." "Pět důvodů, Johne." Trval jsem si na svém. "Co já vím, tak třeba chození na procházky, chystání mi večeře, společné koukání na televizi, líbaní, objímání, zkrátka všechno, co k normálnímu vztahu s holkou patří!" John mě propíchával zlostným pohledem. Jestli je tohle, co John ve vztahu potřebuje, tak by to neměl být problém. Chození na procházky- Pravidelně s Johnem chodíme na Scotland Yard, nebo se honíme za zločinci, ale jestli vyžaduje i nějaké obyčejné procházky, tak bych se mu mohl přizpůsobit. Chytání večeře- Vařit neumím. Mohli bychom chodit do restaurací, což už stejně děláme. Je tohle snad to, co přítelkyně dělají? Vykrmují přítele? Pokud ano, tak bych se měl častěji zajímat, jestli John nemá hlad. Společné koukání na televizi- Na tomto požadavku nevidím nic složitého, i tak se občas na televizi díváme. Líbání, objímání- To by pro mě mohl být problém. Snad o tom budou na internetu nějaké studie. Naučit se je nebude problém.

Překvapení 3. díl

23. září 2013 v 16:59 | JW |  Povídky od JW
Ahoj! Moc se omlouvám, že jsem sem žádnou povídku dlouho nepřidala, ale jsme teď se SH trochu vytížené a nemáme moc čas.
Zítra ale můžete očekávat 4. díl povídky Překvapení!!! :)

A jelikož vím, že je to velmi dlouho, co jsem zveřejnila 2. díl této povídky, tak Vám sem aspoň dám poslední odstavec z druhého dílu, abyste si trochu oživili, co se tam vlastně stalo :)

Nečekal jsem ani moc dlouho. Po pár minutách jsem uslyšel, jak se otevírají dveře od domu. John je tady. Myslel jsem, že půjde rovnou nahoru, ale nějak si s tím dával načas. Asi jen přemýšlí nad tím, kde se vzaly na schodech ty lupeny růží a svíčky. Doufám, že se mu to bude líbit. Snažil jsem se zaslechnout jeho kroky, jak půjde po schodech nahoru, ale ta hudba mi to znemožňovala. Tak jsem se aspoň zaměřil na dveře a hypnotizoval jsem kliku. Po chvíli se dveře otevřely a vpadnul sem John. Ale jakmile sem vkročil, zůstal stát jako opařený. Otevřel pusu, vykulil oči a celou místnost si podrobně prohlížel. Nějak se mi nedařilo rozpoznat, jestli je nadšený nebo vyděšený. Jeho oči se zaměřili na mě a já jsem čekal, jak bude reagovat. Zkusil jsem se na něho malinko pousmát. "Sherlocku, co má tohle znamenat?" Hned mi úsměv klesl. Naštvaný. John je naštvaný. Měl být překvapený, ohromený, nadšený, ale rozhodně ne naštvaný. To není dobré.


Sherlockův POV


John mě propíchával vražedným pohledem. "Tak řekneš mi už konečně, co se to tady sakra děje?" Byl jsem zaskočený jeho reakcí. "Copak ty nemáš radost?" zeptal jsem se ho rozpačitě. "Radost? Sherlocku, právě mi další holka, se kterou jsem šel na rande, dala kopačky- mimochodem díky tobě. Můžeš mi laskavě vysvětlit, proč mi píšeš milión zpráv, když jdu s někým na rande? Ale o tom si promluvíme později. Potom se dozvím, že si zničil kuchyni a když přijdu domů, tak tady všude najdu hromadu růží, svíčky a puštěnou romantickou hudbu. Co to má proboha znamenat?!" John čím dál tím víc zvyšoval hlas, až skoro křičel. Trochu mě potěšilo, že se s tou hroznou Kate rozešel, ale nelíbilo se mi, že je na mě naštvaný. "Nezlob se Johne." Sklopil jsem pohled a díval se do země. "Omlouvám se." Řekl jsem potichu. Podíval jsem se opatrně na Johna, který se teď na mě díval mírnějším pohledem. "Můžeš prosím tě vypnout tu blbost?" Zeptal se mě. Zamračil jsem se. K romantickému prostředí patřily květiny, svíčky a romantická hudba. Ověřil jsem si to i z více zdrojů na internetu. Na pár stránkách se ještě psalo o tom, že bych měl protějšku věnovat třeba přívěšek ve tvaru srdce, nebo uvařit večeři. Ale to už se mi zdálo přehnané a taky vařit neumím, takže nám bude muset postačit večeře, kterou přinesl John. Najednou mě něco napadlo. Možná, že se mu třeba zrovna tato písnička nelíbí. "Nemám tam pustit něco jiného?" "Ne!" John skoro vykřikl. "Prostě to vypni, Sherlocku." Vstal jsem z křesla, vyndal cédéčko z přehrávače a uložil jsem ho zpět do krabičky na jehož obalu bylo srdce. Otočil jsem se zpět na Johna, který mezitím položil sáček s naší večeří na stůl vedle vína.

Konec

19. září 2013 v 17:27 | SH |  Povídky od SH
Ahoj,
podle názvu jste se možná lekli (nebo jste se zaradovali, nevím :D ), že končíme. Ne, nekončíme, je to jen název další povídky, kterou jsem napsala. Původně jsem ji zveřejnit nechtěla, ale JW mě donutila ji zveřejnit. Takže tady je :) Budu moc ráda, když zanecháte komentář :)
----
------
Ty papíry by ti měly dojít zítra. -JW

Sherlock četl tuto zprávu už po několikáté. Přesně věděl, jaké papíry má John na mysli. Ty, na které se stačí podepsat a je konec. Konec všeho, co kdy měl John se Sherlockem společného. Vše zůstane jen v jejich vzpomínkách. Pocit, že kolonka "stav" v Sherlockově občance bude opět prázdná, byl nepopsatelný. Kdyby to aspoň neskončilo tímto způsobem. Když má John problém Sherlockovi odpovědět na SMSku, nedokázal si představit, že spolu budou muset být u rozvodu. Měl z toho strach.

Díky. -SH

Sherlock se dlouho rozhodoval, co má odepsat. Nakonec zvolil variantu "jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá" a odpověděl jediným slovem. Ve skrytu duše toužil, aby John věděl, jak moc mu chybí. Nalhával si, že Johna nepotřebuje a nemrzí ho, co se v jejich vztahu stalo. Bohužel nebyl schopný se rozepisovat do SMSek, když mu John odpovídal nanejvýš jednou větou a nejčastěji neodpověděl vůbec. Jako teď. Sherlock doufal, že John odepíše, i kdyby ve zprávě měl být jen podpis. Potřeboval s Johnem kontakt. Byl na něm závislý.

Johne... Děkuju za všechno to, co jsme spolu prožili. Budeš mi chybět. -SH



Setkání

12. září 2013 v 22:19 | -SH |  Off topic
Ahoj, tak i přes to, že je toho tolik, školní rok se rozběhl moc rychle a já nestíhám, jsem neodolala a zůčastnila jsem se soutěže o nejlepši povídku na téma "Setkání s literární postavou". Samozřejmě jsem si vybrala Sherlocka! Doufám že se vám bude líbit a držte palce! (Jsem naivní a doufám, že vyhraju :D)

Procházet se po Londýně bylo příjemné. Zvláště pak proto, že jsem věděla, že odtud pochází ten, kterého tak obdivuji. Ještě příjemnější bylo zastavit se na Baker street a vidět před sebou to, o čem jsem snila, na vlastní oči. Vidět zlatý nápis 221B na čerstvě nalakovaných dveřích. Dveře jsem si nejdřív prohlížela z dálky, ale neodolala jsem pokušení přistoupit k nim blíž a pokusit se o to, co můj hrdina dělal neustále. Pokusila jsem se dedukovat. Prohlížela jsem si dveře odzhora dolů a zastavila jsem se u klíčové dírky. Byla značně poškrábaná, ale šlo poznat, že zámek je nedávno měněný. Dírka byla poškrábaná zřejmě proto, že Sherlock Holmes chodil domů pozdě v noci nebo pod vlivem alkoholu a klíčem se netrefil hned napoprvé.
Stála jsem fascinovaně v předklonu a dál jsem si prohlížela každý detail na dveřích, když v tom jsem se nedívala na dveře, ale přímo do chodby. Šokovaně jsem se narovnala a udělala krok zpět. "Omlouvám se, já.." "Snažila jste se přijít na něco, co o mě ještě nikdo neví podle zámku u domovních dveří. Zajímavé.Přijela jste se jen podívat do Londýna a svůj výlet jste spojila s detailním prohlížením mých dveří." Holmes stál přímo přede mnou, opíral se o stěnu a díval se na mě s kamennou tváří. Právě o mě zjistil úplně všechno a to, co řekl nahlas, byla jen nepatrná část faktů, které o mě věděl. Můj pocit blížícího se hysterického záchvatu z toho, že ho vidím, se vytrácel. "Já se opravdu moc omlouvám, ale už budu muset jít." Snažila jsem se zachránit situaci a co nejrychleji opustit toto najednou nepříjemné místo. "Já si naopak myslím, že byste měla zůstat. Možná dokonce jít dovnitř." Detektiv vyslovil tyto zdánlivě vlídná slova opět s nulovou mimikou, nebyla jsem si jistá, co mám dělat. Měla jsem strach, strach ze svého celoživotního vzoru.


Kniha: Studie v šarlatové
Autor: Arthur Conan Doyle


Happy birthday!

11. září 2013 v 16:51 | JW |  Off topic
Ano, já vím, je to hrozný prohřešek a ostuda- nejtalentovanější, nejúžasnější, nejvtipnější a nejmilejší člověk na světě měl narozeniny a my se o tom ani nezmíníme. Martin Freeman dne 8.9. oslavil své 42 narozeniny. Takže sice trochu opožděně, ale pořád lepší než nikdy, přejeme tomu nejlepšímu herci vůbec všechno nejlepší! Ať se mu daří v kariéře stejně dobře jako v osobním životě. Věříme, že nabídky na nové filmy, kde by prokázal svůj obrovský talent, se budou jenom hrnout. Všichni si ho budeme navždy pamatovat jako nejroztomilejšího hobita Bilba Bagginse, vždy obětavého a dobrého Johna Watsona a samozřejmě mnoho dalších rolí.
Takže ještě jednou všechno nejlepší k narozeninám!


A těm z vás, kteří čtou naše povídky, se omlouváme, že dlouho nic nepřidáváme, ale poslední dobou jsme velmi vytížené. Škola je náročnější než jsme čekaly. Pokusíme se ale co nejdřív nějakou povídku napsat a dáme ji sem. V nejbližší době můžete očekávat 3. díl povídky Překvapení. Také adminka SH pro Vás připravuje zcela novou povídku, takže se máte na co těšit :)