Překvapení 2. díl

12. srpna 2013 v 21:50 | JW |  Povídky od JW

Sherlockův POV


Všechno bylo připraveno tak, jak jsem si představoval. Paní Hudsonová věděla o mém záměru, tak mi s tím vším velmi ochotně pomohla. Všude, kam se dalo, jsme připevnili velké množství růží. Po podlaze obýváku a po schodech jsme poházeli lupeny růží. 1. bod: květiny- úkol splněn. Je čas začít s přípravou bodu 2: svíčky. Koupil jsem předtím v obchodě pár vysokých červených svíček, které jsem teď položil na stůl a krbovou římsu. Svou lebku jsem přemístil do svého pokoje, protože mě paní Hudsonová přesvědčila, že to kazí celý dojem a není vhodné, kdybych ji tam ponechal. Zamračil jsem se. Johnovi přece nikdy nevadila. Nebo ano? Je pravda, že si často stěžoval na části těla, které byli v naší lednici, ale proti mému malému kamarádovi nikdy nic neměl. Když připravujete romantické prostředí, předpokládá se, že by tam neměly být žádné části lidského těla? Stejně si myslím, že vadila jenom paní Hudsonové a jen čekala na nějakou příležitost, jak by ji mohla dostat z očí. Ale poslechl jsem ji. Ta ženská odněkud vyštrachala ještě pár malých bílých svíček a navrhla, že bych je mohl dát na kraj každého schodu. Ten nápad se mi líbil. Následuje 3. bod: romantická hudba. S tím jsem měl největší problém. Písničky jsem nikdy neposlouchal a nevím, jaká by se mohla hodit právě k této příležitosti. Už jsem se to chystal zjistit na internetu, ale potom mě napadlo, že paní Hudsonová vlastní sbírku několika CD. Snad jí nebude vadit, když si jedno vypůjčím. Věděl jsem, kde je má a po chvíli hledání jsem narazil na to, co jsem hledal. Na obalu bylo velké srdce s nápisem Love. Zkusmo jsem si ho pustil. Byla to pomalá klidná jazzová skladba. Hm, někde jsem četl, že pomalá jemná hudba má navozovat zklidňující pocity. 3. bod: romantická hudba- úkol splněn. Byl jsem se sebou více než spokojený. Na stůl jsem ještě položil láhev bílého vína a dvě skleničky. Teď přejdeme k bodu 4: oblečení. Výzor je velmi důležitý a aby mi můj plán vyšel, musím být také vhodně oblečen. Vybral jsem si slavnostní fialovou košili a k tomu černé kalhoty. Na dně krabice přebytečných věcí jsem našel pánskou voňavku, kterou jsem kdysi ukradl Mycroftovi. Zvedl jsem ji a chvíli si ji prohlížel. To přece nemůže ničemu uškodit. A nastříkal jsem se ní. Vrátil jsem se do obýváku a rozhlížel jsem se kolem sebe, co bych ještě mohl vylepšit. Moje oči zabloudily ke zničené kuchyni. Zamračil jsem se. S tímhle nic nenadělám. Zakryl jsem vchod do kuchyně velkou červenou dekou. To by mělo prozatím postačit. Teď jsem byl perfektně připravený. Sedl jsem si do křesla, vytáhl mobil, a napsal jsem Johnovi poslední zprávu.

Kdy přijdeš domů, Johne? Už je docela pozdě a je dokázáno, že většina vražd se stává po setmění. -SH



Opravdu doufám, že není s tou příšernou Kate. Nemám jí rád. Nemám rád nikoho, kdo chodí s mým Johnem. Bojím se, že by se jednou mohla najít ta pravá, která by odvedla Johna pryč ode mě. Nesnesu ani jen pomyšlení na to, že bych ho ztratil. Proto jsem vymyslel tento plán. Přiměju Johna, aby se do mě zamiloval. Tohle je nejlepší východisko, jak zabránit tomu, aby nechodil na další rande s nějakou Kate a jí podobnými, (kde hrozí riziko, že by mi ho některá z nich jednou vzala), ale aby zůstal napořád se mnou.

Podíval jsem se na hodinky. Už bylo dost pozdě na to, aby se John ještě potuloval po městě. Řekl jsem si, že už je čas. Zapálil jsem všechny svíčky a pustil cédéčko s romantickou hudbou. Až teď jsem si uvědomil, že tady paní Hudsonová není. Asi odešla k nějaké ze svých kamarádek, aby nám dopřála trochu soukromí. To je od ní milé. Sedl jsem si do svého křesla a čekal na Johna.

Nečekal jsem ani moc dlouho. Po pár minutách jsem uslyšel, jak se otevírají dveře od domu. John je tady. Myslel jsem, že půjde rovnou nahoru, ale nějak si s tím dával načas. Asi jen přemýšlí nad tím, kde se vzaly na schodech ty lupeny růží a svíčky. Doufám, že se mu to bude líbit. Snažil jsem se zaslechnout jeho kroky, jak půjde po schodech nahoru, ale ta hudba mi to znemožňovala. Tak jsem se aspoň zaměřil na dveře a hypnotizoval jsem kliku. Po chvíli se dveře otevřely a vpadnul sem John. Ale jakmile sem vkročil, zůstal stát jako opařený. Otevřel pusu, vykulil oči a celou místnost si podrobně prohlížel. Nějak se mi nedařilo rozpoznat, jestli je nadšený nebo vyděšený. Jeho oči se zaměřily na mě a já jsem čekal, jak bude reagovat. Zkusil jsem se na něho malinko pousmát. "Sherlocku, co má tohle znamenat?" Hned mi úsměv klesl. Naštvaný. John je naštvaný. Měl být překvapený, ohromený, nadšený, ale rozhodně ne naštvaný. To není dobré.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám naše povídky?

Ano 96.4% (587)
Ne 3.6% (22)

Komentáře

1 trekkie trekkie | 27. srpna 2013 v 17:41 | Reagovat

Bude i třetí díl?

2 JW JW | 27. srpna 2013 v 20:07 | Reagovat

Ano bude i třetí díl. Úplně jsem na to zapomněla. Pokusím se ho napsat co nejdřív a dám ho sem :)

3 Add Add | 13. listopadu 2013 v 14:45 | Reagovat

wooah skvělý! Už se těšim na Johnovi reakce :D :3 Jen jsem se chtěla zeptat jestli si četla TRLT - The road less traveled protože mi to přijde dost podobný ;)

4 JW JW | 13. listopadu 2013 v 22:08 | Reagovat

Děkuju moc :) The road less traveled jsem četla a tak nějak mi to utkvělo v paměti, že je možné, že by se na to tato povídka mohla trochu podobat. I když jsem to tak vůbec neplánovala :D

5 wtf? wtf? | 16. listopadu 2013 v 17:59 | Reagovat

O_O      [1]:

6 Flower Flower | E-mail | 23. května 2014 v 14:54 | Reagovat

Bože to popísanie Sherlockovho zmýšľania je hrozne vtipné :D Ale presne si to vykreslila! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama