Dopis, 2. díl

20. srpna 2013 v 19:25 | SH |  Povídky od SH
Ahoj,
přijde mi to neskutečné, ale na tuto povídku jsem úplně zapomněla, až krásné komantáře od vás mi připomněly, že bych mohla zveřejnit další část. Doufám, že i tato část se vám bude líbit tak, jako ta předchozí a budu moc ráda, když napíšete komentář, nebo zahlasujete v anketě, která je pod článkem :) příjemné čtení! :)

"Milý Johne,
chtěla jsem ti napsat už dávno. Před šesti lety, ještě než jsi musel odjet do Afghánistánu, jsi měl vztah s mojí dcerou, Rose Halesovou." Při to jménu jsem si vzpomenul na nejhezčí čtyři roky mého života co jsme byli spolu. Rose byla ta nejůžasnější žena na světě. Miloval jsem ji, ale válka byla povinnost a tak jsem ji musel opustit. Po návratu jsem ji hledal, ale už nebydlela tam, kde před tím a já jsem na ní stratil kontakt a potom jsem se seznámil se Sherlockem. Oči se mi zalily slzami, rozmrkal jsem je a pokračoval jsem ve čtení. "Nevím, proč jsi jí nepsal. Rose se po tvém odchodu zhroutila, ale nakonec si našla přítele. Milovala ho nadevše, ale po třech letech zjistila, že je jí nevěrný. Rozešli se. To hlavní jsem ti ale zatím nenapsala. Rose po tvojem odchodu porodila dítě. Je to chlapec, je mu 6 a půl roku, pojmenovala ho po tobě - John. Rose před týdnem spáchala sebevraždu, nedokázala žít bez partnera s dítětem. Starám se o něj teď já, ale jsi jeho otec, byla bych ráda, kdyby ses o něj staral ty. Nezazlívám ti, že ses jí neozval - chápu, že pro tebe šel život dál, ale kontakt na sebe jsi zanechat mohl. Byla bych ráda, kdyby ses co nejdřív ozval, bydlím ve Westerhamu, 30 Hartley road.
Těším se, až uvidíš Johna, je na tebe podobný.
S láskou Rosina matka, Jane Hales."


Dítě. Proboha já mám dítě s Rose. 6 a půl roku o ničem nevím. Dopis jsem přeletěl očima ještě jednou abych se ujistil, že to nebyl výplod mojeho teď trochu utlumeného mozku. Seděl jsem na posteli jen v trenýrkách a nebyl jsem schopný se pohnout. Slyšel jsem Sherlocka, jak zaklepal. V zápětí vešel do pokoje. Posadil se na kraj postele a upřeně se na mě díval. "Sherlocku, buď běž pryč, nebo se na mě aspoň takhle nedívej." řekl jsem trochu podrážděně. "Johne, chápu že to pro tebe musí být šok, ale bylo jasné, že se něco takového stane, když spíš s každou druhou." Prohodil trochu lehkomyslně a já jsem se na něj nevěřícně podíval. "To co jsi teď řekl myslíš vážně?" "Jo, naprosto." Řekl Sherlock a já jsem se musel ovládnout, protože bych ho musel zabít. "Tak poslouchej.. Rose byla jediná žena, kterou jsem kdy opravdu miloval. Ale to ty nikdy nepochopíš, co to znamena láska. Nikdy mě nemrzelo nic tolik, jako když jsem ji musel opustit a když jsem se vrátil, tak jsem ji nikde nenašel. Tak se laskavě přestaň rýpat v tom s kým spím nebo nespím a vypadni." Snažil jsem se o co nejklidnější tón, ale nemůžu říct, že by se mi to dařilo. Sherlock se na mě jen pobaveně díval. "Kurva vypadni! Jsi hluchý?" Vyskočil jsem z postele, otevřel jsem dveře a rukou jsem naznačil aby se už konečně zvedl a odešel. "Uklidni se. Už jdu." Sherlock se konečně zvedl a vyšel ze dveří. Když je za sebou zavíral, slyšel jsem jak říká něco o tom, že mám hezký zadek, ale tyto sexistické poznámky už jsem přestal vnímat, protože je stejně říkal jen aby mě naštval. Lehl jsem si zpátky do postele a z hluboka jsem dýchal. Moc to nepomáhalo, měl jsem čím dál větší knedlík v krku z toho jak mě mrzelo, že jsem stratil tak úžasnou osobu jako byla Rose a že jsem nevěděl, že mám syna. Povedlo se mi usnout rychle navzdory tolika šokujícím zprávám.
Ráno jsem se rozhodl, že po obědě zajedu do Westerhamu. Dopoledne jsem strávil sezením v křesle a popíjením čaje, snažil jsem se zůstat klidný. Neobědval jsem, neměl jsem hlad. Oblékl jsem se a snažil jsem nevnímat Sherlocka, který mě přemlouval, jestli by nemohl jet se mnou. Nedokázal jsem pochopit, že pořád vtipkuje, i když si přece musel uvědomovat, že tímto končí naše soužití, všechny případy, budu se muset stát otcem a ne se honit za zloději jak to bylo doteď. Vzpomněl jsem si na jeho výraz toho dne, kdy dopis donesl domů. Bylo jasné, že si to uvědomoval, asi jen doufal, že se k němu navzdory všemu vrátím. Zabouchl jsem domovní dveře, nasel do taxíku a taxikáři jsem řekl adresu. Auto se rozjelo a já jsem cítil jak se mi třesou ruce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám naše povídky?

Ano 96.3% (578)
Ne 3.7% (22)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama