Srpen 2013

Dopis, 2. díl

20. srpna 2013 v 19:25 | SH |  Povídky od SH
Ahoj,
přijde mi to neskutečné, ale na tuto povídku jsem úplně zapomněla, až krásné komantáře od vás mi připomněly, že bych mohla zveřejnit další část. Doufám, že i tato část se vám bude líbit tak, jako ta předchozí a budu moc ráda, když napíšete komentář, nebo zahlasujete v anketě, která je pod článkem :) příjemné čtení! :)

"Milý Johne,
chtěla jsem ti napsat už dávno. Před šesti lety, ještě než jsi musel odjet do Afghánistánu, jsi měl vztah s mojí dcerou, Rose Halesovou." Při to jménu jsem si vzpomenul na nejhezčí čtyři roky mého života co jsme byli spolu. Rose byla ta nejůžasnější žena na světě. Miloval jsem ji, ale válka byla povinnost a tak jsem ji musel opustit. Po návratu jsem ji hledal, ale už nebydlela tam, kde před tím a já jsem na ní stratil kontakt a potom jsem se seznámil se Sherlockem. Oči se mi zalily slzami, rozmrkal jsem je a pokračoval jsem ve čtení. "Nevím, proč jsi jí nepsal. Rose se po tvém odchodu zhroutila, ale nakonec si našla přítele. Milovala ho nadevše, ale po třech letech zjistila, že je jí nevěrný. Rozešli se. To hlavní jsem ti ale zatím nenapsala. Rose po tvojem odchodu porodila dítě. Je to chlapec, je mu 6 a půl roku, pojmenovala ho po tobě - John. Rose před týdnem spáchala sebevraždu, nedokázala žít bez partnera s dítětem. Starám se o něj teď já, ale jsi jeho otec, byla bych ráda, kdyby ses o něj staral ty. Nezazlívám ti, že ses jí neozval - chápu, že pro tebe šel život dál, ale kontakt na sebe jsi zanechat mohl. Byla bych ráda, kdyby ses co nejdřív ozval, bydlím ve Westerhamu, 30 Hartley road.
Těším se, až uvidíš Johna, je na tebe podobný.
S láskou Rosina matka, Jane Hales."

Překvapení 2. díl

12. srpna 2013 v 21:50 | JW |  Povídky od JW

Sherlockův POV


Všechno bylo připraveno tak, jak jsem si představoval. Paní Hudsonová věděla o mém záměru, tak mi s tím vším velmi ochotně pomohla. Všude, kam se dalo, jsme připevnili velké množství růží. Po podlaze obýváku a po schodech jsme poházeli lupeny růží. 1. bod: květiny- úkol splněn. Je čas začít s přípravou bodu 2: svíčky. Koupil jsem předtím v obchodě pár vysokých červených svíček, které jsem teď položil na stůl a krbovou římsu. Svou lebku jsem přemístil do svého pokoje, protože mě paní Hudsonová přesvědčila, že to kazí celý dojem a není vhodné, kdybych ji tam ponechal. Zamračil jsem se. Johnovi přece nikdy nevadila. Nebo ano? Je pravda, že si často stěžoval na části těla, které byli v naší lednici, ale proti mému malému kamarádovi nikdy nic neměl. Když připravujete romantické prostředí, předpokládá se, že by tam neměly být žádné části lidského těla? Stejně si myslím, že vadila jenom paní Hudsonové a jen čekala na nějakou příležitost, jak by ji mohla dostat z očí. Ale poslechl jsem ji. Ta ženská odněkud vyštrachala ještě pár malých bílých svíček a navrhla, že bych je mohl dát na kraj každého schodu. Ten nápad se mi líbil. Následuje 3. bod: romantická hudba. S tím jsem měl největší problém. Písničky jsem nikdy neposlouchal a nevím, jaká by se mohla hodit právě k této příležitosti. Už jsem se to chystal zjistit na internetu, ale potom mě napadlo, že paní Hudsonová vlastní sbírku několika CD. Snad jí nebude vadit, když si jedno vypůjčím. Věděl jsem, kde je má a po chvíli hledání jsem narazil na to, co jsem hledal. Na obalu bylo velké srdce s nápisem Love. Zkusmo jsem si ho pustil. Byla to pomalá klidná jazzová skladba. Hm, někde jsem četl, že pomalá jemná hudba má navozovat zklidňující pocity. 3. bod: romantická hudba- úkol splněn. Byl jsem se sebou více než spokojený. Na stůl jsem ještě položil láhev bílého vína a dvě skleničky. Teď přejdeme k bodu 4: oblečení. Výzor je velmi důležitý a aby mi můj plán vyšel, musím být také vhodně oblečen. Vybral jsem si slavnostní fialovou košili a k tomu černé kalhoty. Na dně krabice přebytečných věcí jsem našel pánskou voňavku, kterou jsem kdysi ukradl Mycroftovi. Zvedl jsem ji a chvíli si ji prohlížel. To přece nemůže ničemu uškodit. A nastříkal jsem se ní. Vrátil jsem se do obýváku a rozhlížel jsem se kolem sebe, co bych ještě mohl vylepšit. Moje oči zabloudily ke zničené kuchyni. Zamračil jsem se. S tímhle nic nenadělám. Zakryl jsem vchod do kuchyně velkou červenou dekou. To by mělo prozatím postačit. Teď jsem byl perfektně připravený. Sedl jsem si do křesla, vytáhl mobil, a napsal jsem Johnovi poslední zprávu.

Kdy přijdeš domů, Johne? Už je docela pozdě a je dokázáno, že většina vražd se stává po setmění. -SH

Překvapení 1. díl

12. srpna 2013 v 20:54 | JW |  Povídky od JW
Ahoj! Velmi se omlouvám, že jsem tady nebyla, ale dlouho jsem neměla přístup k internetu. Také se u mě a i u SH objevil začátkem prázdnin Anderson (jak už SH předtím vzpomínala), takže nás nemohlo nic napadnout. :D
Tato povídka je na slova, která vymyslela SH- kopeček a pet-láhev. Doufám, že se vám bude líbit :)
JW

Johnův POV


Procházeli jsme se s mou novou přítelkyní Kate po parku a společně jsme si vychutnávali kopečkovou zmrzlinu, kterou jsem nám koupil. Sedli jsme si na lavičku a povídali si. Najednou mi zazvonil mobil.
"Píp"
"Píp"
"Píp"
Třikrát zapípal. Přišla mi esemeska. Od Sherlocka. Nechtěl jsem si ním ale kazit večer, tak jsem ji ignoroval. Když jsme dojedli zmrzlinu, tak se ke mně Kate přitulila. Objal jsem ji paží kolem ramen a společně jsme pozorovali jak den střídá noc a na nebi se postupně začínají objevovat první hvězdy. Dnes to vidím na příjemně strávenou noc.
Zase mi zazvonil mobil.
"Píp"
"Píp"
"Píp"
Přišla mi další esemeska od Sherlocka. "Nechceš to vzít?" zeptala se mě Kate a podívala se na mě svýma nádhernýma čokoládovýma očima. "Ne. Určitě to nebude nic důležitého." Řekl jsem jí a doufal, že už mi Sherlock přestane psát. Ještě chvíli jsme tam seděli v objetí a užívali si jeden druhého. Kate se potom narovnala a zadívala se mi do očí. Věděl jsem na co se chystá. Chytla mi jemně rukama mou tvář a pomalu se ke mě přibližovala. Zastavila se pár centimetrů od mých rtů. Cítil jsem její sladký dech na mé tváři. A potom spojila naše rty. Jednu ruku jsem ji položil za krk a druhou na záda a pomalu jsem sjížděl na její boky. Kate se ještě víc nalepila na mé tělo. Já jsem jen prohloubil polibek.
"Píp"
"Píp"
"Píp"
Znovu mi zazvonil mobil. No výborně! Ty si teda dokážeš vybrat okamžik, kdy mi napsat, Sherlocku. Kate se ode mě odtáhla. "Kdo ti to pořád píše?" Zeptala se mě naštvaně. "Nikdo důležitý. Slibuji ti, že už nebude psát. Můžeme pokračovat tam, kde jsme přestali?" Zeptal jsem se a lišácky se usmál. Kate se pousmála a obkročmo si na mě sedla. Znovu jsme se začali líbat. Sevřel jsem její boky a přitáhl si ji blíž k sobě.
Po pár minutách mi zase zazvonil mobil.
"Píp"
"Píp"
"Píp"

Novinky

6. srpna 2013 v 13:36 | SH |  Svět Sherlocka
Ahoj!
Omlouvám se, dlouho jsem tu nebyla. A za tu dobu se vlastně nestalo moc věcí, ale zato jedna a zásadní! Máme trailer na 3. sérii! Kdo neviděl - http://youtu.be/llGXWICGsD4
Musím říct, že ačkoliv se celý fandom zvrhl proti Johnovu knírku, mě se líbí, i když Martin vypadá o něco starší :D. Všichni řeší knírek, ale proč nikdo neřeší to hlavní? :D I přes to, že Molly moc ráda nemám, tak na její reakci jsem asi nejvíc zvědavá, protože uvidět někoho, o kom si myslím, že je mrtvý, v zrcadle, to bych už asi nerozdýchala :D. Taky si v duchu přeju, aby John k Sherlockovi nepřiběhl se slzama v očích, uvítala bych spíš aby mu dal facku, přece jen vidět znovu ty Martinovy pochyby jako při "punch me in the face" by mi udělalo radost :D a co, jak se trailer líbí vám? Komentujte! :)