Konflikt, část 2.

7. července 2013 v 18:11 | SH |  Povídky od SH
2. část:

Nevěděl čím to bylo, jen ho dnes Sherlock něčím hrozně vytáčel. Chystal se, že asi půjde na chvilku ven, možná se zeptá Grega jestli by nemohl k němu domů. Přece jen by rád konečně byl i s někým jiným než se Sherlockem, i když s tím si nedávno užil moc hezké chvíle. Sherlock se zase vrátil k notebooku a několika jednoduchými kroky zase zprovoznil počítadlo na Johnovém blogu. "Tak to máš spravené!" Zavolal Sherlock od notebooku a John se neobtěžoval poděkovat. Sherlockovi se v hlavě tvořil plán. Když má John tak špatnou náladu, mohl by mu ji zvednout příjmným večerem. Až si jeho přítel vypije kafe, mol by na tom Sherlock začít pracovat. John mezi tím stůl osušil a šel si sednout zpátky k notebooku. "Dík za to kafe." poděkoval a napil se. "Kurva co to je? Ty zalíváš kakao vodou? Sherlocku ty jsi blázen!" John se rozkašlal a běžel tu světle hnědou směs vody, mlěka a kakaa vylít do dřezu.

Sherlock seděl s otevřenou pusou a hleděl na Johna který oplachova hrnek. "Ale vždyť já jsem.." "Co sis myslel? Že jsem malé děcko a piju kakao? Nebo snad že se kakao zalívá vodou? Jak se tady do prdele to kakao vlasně vzalo? Sherlocku ty jsi byl v obchodě? A tos tam nemohl koupit třeba taky chleba a ostatní věci? Pro to zas musím já?" John začal klást Sherlockovi otázky, na které ale vlastně ani nechtěl odpovědět a postupně zvyšoval hlas. "Nic, nejsi, ne, nevím, nebyl, nemohl a ano, musíš." Sherlock s klidem odpověděl na všechny Johnovy otázky, ale ten si je nepamatoval, takže začal vyšilovat ještě víc. "Já už to tu s tebou Sherlocku nevydržím! Myslíš si, že mi takový způsob života vyhovuje? Tak to se pleteš! Kdybys třeba aspoň jednou v životě umyl nádobí! Nebo něco koupil v obchodě! Sherlocku kdybys třeba jenom jen jedinou povinnost nenechával na mě!" John se zhroutil na židli a protřel si unavené oči. "Moc mě to mrzí. Ale uvědom si, že kdyby jsi tu se mnou nebydlel, tak stejně nádobí umýváš sám, nakupuješ sám, prostě na všechno jsi sám. Ale slibuju, že se změním." Sherlock pořád mluvil klidným hlasem a Johnovi to lezlo krkem. "Sherlocku!!! Uvědomuješ si, že já bych měl chodit do práce a ne se starat o domácnost? Místo toho tu vysedávám bez peněz a čekám, až budeš potřebovat, abych ti pomohl s případem, uvázal ti kravatu když někam jdeš nebo se s tebou vyspal? Promiň, ale takhle to dál nejde. Jestli se to do týdne nezmění, stěhuju se." John se zvedl ze židle, strčil si mobil do kapsy a zabouchl za sebou dveře. Už při cestě po schodech dolů zase mobil vytáhl, v seznamu kontaktů našel číslo Jima Moriartyho a rychle vyťukal do klávesnice "Za deset minut u tebe. Připrav se, dneska si to užijem." A stiskl tlačítko na odeslání. Sherlock po Johnově odhodu seděl nehybně v křesle a kousal se do rtu. Ať už to tak nevypadalo, John mu zlomil srdce. Ne proto, že by se na něj zlobil kvůli kakau, které stejně koupila paní Hudsonová a přesypala ho do sklenice od kávy, takže Sherlock s tím neměl nic společného. Ale proto, že si uvědomil, že John si našel někoho jiného. Někoho lepšího, než je Sherlock.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám naše povídky?

Ano 96.4% (587)
Ne 3.6% (22)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama