Červenec 2013

Heart of stone

28. července 2013 v 10:18 | SH |  Povídky od SH
Tak jsem jednou na fb narazila na stránku, kde se admin ptal, jestli náhodou někdo nenapsal ff na toto video: http://youtu.be/BaWr9FiuvAU
Na video jsem se jen tak ze zvědavosti podívala a řekla jsem si, že bych podle toho přece jen povídku napsat mohla, i když admin z facebookové stránky pochopitelně česky neuměl, takže jsem mu radost neudělala. Tak doufám, že radost touto povídkou udělám aspoň vám, a pokud se opravdu chystáte to přečíst, byla bych moc vděčná za komentář :)

"Omlouvám se." Mycroft Johnovi najednou připomínal Sherlocka. I přes to, že byli oba úplně jiní, jedno je spojovalo. Oba byli bezcitní. John se zvedl z křesla a s ironickým odfrknutím odešel. Byl jako omámený. Pořád nedokázal vstřebat to, co se stalo. Že Sherlock je mrtvý. Nikdy ho neuvidí. I když si myslel, že už se mu podařilo dostat se z toho nejhoršího, teď se mu všechno vrátilo a zdálo se mu, jako by se celá událost stala včera. Zrychlil krok, za chvíli už skoro běžel, jako by mohl všem vzpomínkám utéct a nechat je v tomto tmavém prostředí staré továrny, ve které se Mycroft chtěl sejít. Byla to od Johna hloupost, jít na schůzku s Mycroftem. Mít cokoliv společného s rodinou Sherlocka. Zbytečně mu ho to připomínalo, zbytečně se kvůli tomu stresoval. Zdálo se mu, jako kdyby Sherlocka viděl, v dálce, ta jeho vysoká hubená postava, dlouhý kabát. John si protřel oči a pokračoval v rychlé chůzi. Po chvilce zabočil do chodby, která vedla k východu. Ta postava, která mu tolik připomínala Sherlocka právě stála před ním. John udělal jeden krok zpět, připadalo mu, jako by se zbláznil. Byl to Sherlock, byl si tím stoprocentně jistý. Jestli někoho opravdu dobře znal, tak jedině Sherlocka, toho by bezpečně poznal i kdyby nebylo vidět na krok. Johnovi se vybavil ten nepopsatelný pocit na pokraji zhroucení, když chytil Sherlockovu bezvládnou ruku, která ležela na zkrvaveném chodníku, ten pocit, že právě ztratil nejbližšího člověka, jakého kdy měl. Sherlock stojící naproti Johna ho sledoval, vypadalo to, že nečekal, že ho potká. John se mu zdál zmatený, naštvaný, smutný... Prostě úplně jiný, než jakého by ho rád viděl. "Johne.." Sherlock po chvilce uvažování přistoupil blíž. Johnovi zatím všechno došlo, Sherlock se nezabil, není mrtvý, jeho nejlepší přitel pořád žije. Nejlepší přítel. Tato dvě slova John najednou nedokázal přiřadit k Sherlockovi. Snažil se aspoň nevypadat tak naštavě, jak ve skutečnosti byl. Byl zklamaný, nečekal, že by mu Sherlock dokázal udělat něco takového. Opustit ho. Sherlock se rozhodoval, co má říct. "Johne, už je to v pohodě." Sám tušil že nebude, ale to teď rozhodně říct nemohl. Věděl, že John to nepochopí. Nebyl čas mu teď vysvětlovat všechno, co se stalo, proč Johna musel opustit, proč musel Johna přesvědčit, že je mrtvý, i když nebyl. "Ne není. Sherlocku není to v pohodě!" John se přestal ovládat. Před očima se mu najednou míhaly všechny ty chvíle samoty, chvíle kdy seděl s pistolí v ruce a rozhodoval se, jestli vůbec má smysl žít. Jako by si najednou oba vyměňovali vzpomínky na dobu, kdy žili jeden bez druhého. Sherlock litoval všeho, co udělal, i když mu bylo jasné, že musel. Snažil se zachránit život svým blízkým, přitom jim ho jen pokazil. Zvlášt Johnovi. "Já jsem to udělal pro tebe." Sherlock najednou nevěděl, jak jinak to má Johnovi vysvětlit. "Zapomeň na to, prosím. Pojď, půjdeme domů." John zůstal na Sherlocka nevěřícně hledět, najednou se mu zdálo nemožné žít s někým takovým, jako je Sherlock. "Ne." John odpověděl s naprostou jistotou. "Neuvědomuješ si, co jsi mi připravil. Jak jsem se cítil. Ty jsi pro mě ten den zemřel. Nechci tě už vidět. Nikdy." Sherlockovi se zdálo, jako by mu umřela část jeho duše. Ta větší část. John prošel kolem Sherlocka a vyšel ze dveří na ulici. Po cestě domů se mu vybavily všechny ty hezké chvíle, které se Sherlockem prožili. Teď, když nad tím přemýšlel, bylo jich víc, než si kdy uvědomoval. Přes všechny vyřešené případy, až po věci, které Johna štvaly, ale teď mu tak moc chyběly. Třeba nikotinové náplasti, které si Sherlock lepil v opravdu nezdravém množství. Ale John byl vděčný aspoň za ně, hlavně když Sherlock nekouřil. S tím si teď Sherlock ale starosti nedělal a kouřil vlastně nepřetržitě. Nejen, že mu to pomáhalo přemýšlet, ale hlavně mu to pomáhalo aspoň na chvilku nemyslet na Johna. S cigaretou v puse teď stál s Mycroftem na místě, ze kterého před chvílí odešel John. "Bude se ženit." Mycroft promluvil na sveho bratra, který dělal, že ho neslyší. "Musíš ho nechat jít." Sherlock neodpověděl. Nehodlal poslouchat rady od staršího bratra. Bez jediného slova se otočil a odkrácěl dlouhou chodbou pryč.


Top Gear

24. července 2013 v 15:15 | SH |  Off topic
Určitě to všichni viděli.. Nebo... Možná ne, ale všichni by to vidět měli. Benedict v Top Gearu. I když jsem nikdy nebyla a asi ani nikdy nebudu faninka aut nebo čehokoliv, co je s tím spojené, na tohle jsem se podívat musela. Nejen, že "ypiaei motherfucker" jsem si musela stáhnuit jako vyzvánení do mobilu, ale taky pro mě byl Benedict asi nejlepšǐm hostem vůbec (a to jsem viděla dost dílů). Takže kdo neviděl, okamžitě se musíte podívat :D.


HAPPY BIRTHDAY!

23. července 2013 v 21:56 | SH |  Off topic
Ahoj!!! Nastal menší trapas. Náš nejlepší Sherlock, jeden z nejlepších herců a nejhezčích mužů, měl 19. 7. narozeniny. Ano, ani já, ani JW jsme sem nenapsaly přání k 37. narozeninám Benedictovi. Sice jsem si vzpomněla (kdo z Benedictových fanoušků ne), ale mobil nebyl ochotný spolupracovat a jiné zařízení jsem neměla po ruce, takže jsem nemohla popřát. Několik dní jsem potom pořádně neměla ani telefonní signál, natož Wi-Fi. Podobně je na tom JW. Takže se omlouváme a přejeme Benedictovi Timothymu Carltonovi Cumberbatchovi všechno nejlepší, i když o pár dní později!

(Nechtějte psát to jméno :D)

Tumblr

7. července 2013 v 21:27 | SH |  Off topic
Tak jsem se konečně rozhodla si založit to, o čem všichni mluví. Tumblr. Ta stránka, kde jsou všechny fandomy, které mě zajímají. Musím říct, že po těch několika týdnech co tam jsem, od té doby, co jsem sdílela 1. obrázek, jsem závislá. Sice mám "jen" asi 50 followerů, ale co bych za tak krátkou dobu chtěla. Sice se mi ještě pořád nepodařilo pochopit některé drobnosti, ale musím říct, že je to tam opravdu skvělé. Baví mě tam číst Johnlock povídky, i když anglicky, ale aspoň něco. Taky obrázky od Reapersun (http://reapersun.tumblr.com/) jsou skvělé. Ne, že bych je neznala už před tím, ale teď když jsem je našla všechny na jednom místě, prohlížela jsem si je celý večer :D.

Konflikt, část 2.

7. července 2013 v 18:11 | SH |  Povídky od SH
2. část:

Nevěděl čím to bylo, jen ho dnes Sherlock něčím hrozně vytáčel. Chystal se, že asi půjde na chvilku ven, možná se zeptá Grega jestli by nemohl k němu domů. Přece jen by rád konečně byl i s někým jiným než se Sherlockem, i když s tím si nedávno užil moc hezké chvíle. Sherlock se zase vrátil k notebooku a několika jednoduchými kroky zase zprovoznil počítadlo na Johnovém blogu. "Tak to máš spravené!" Zavolal Sherlock od notebooku a John se neobtěžoval poděkovat. Sherlockovi se v hlavě tvořil plán. Když má John tak špatnou náladu, mohl by mu ji zvednout příjmným večerem. Až si jeho přítel vypije kafe, mol by na tom Sherlock začít pracovat. John mezi tím stůl osušil a šel si sednout zpátky k notebooku. "Dík za to kafe." poděkoval a napil se. "Kurva co to je? Ty zalíváš kakao vodou? Sherlocku ty jsi blázen!" John se rozkašlal a běžel tu světle hnědou směs vody, mlěka a kakaa vylít do dřezu.

Konflikt, část 1.

7. července 2013 v 18:10 | SH |  Povídky od SH
Tak je to tady. Prázdniny. Přidávám článek napsaný ještě ve školním roce, nemůžu říct, že by se povedl, ale aspoň něco :D. Teď se já i JW snažíme psát, ale (jak s oblibou říkáme) navtívil nás Anderson, takže teď nás opravdu nic nenapadá.

Rozděleno na 2 části, protože je to moc dlouhé :D

Slova: kakao, PC
John seděl za svým počítačem a Sherlock něco dělal v kuchyni. John se snažil přijít na to, jak zprovoznit počítadlo návštěvnosti na jeho blogu, které se seklo na čísle 1895. Věděl, že Sherlock by mu to spravil za několik sekund, ale taky si dokázal představit jaké řeči by tomu předcházely a tak radši napsal do svého nového článku jako P.S. otázku, jestli by mu někdo neporadil. Mezi tím se Sherlock v kuchyni snažil vytvořit něco ve skumavkách, ale zřejmě se mu to nepodařilo a snažil se jakkoli zastavit čím dál víc bublající tekutinu, která vystřikovala ven ze zkumavky a na oblečení mu tvořila světlé tečky. "Johne!! Pojď sem!" John se zvedl a otráveně se přesunul za Sherlockem do kuchyně. Říkal si, že on taky nemusí být pořád jen přijemný a nechat Sherlocka, aby si s ním dělal co chtěl. "Co je?" Zeptal se znuděně John. "Můžeš mi to pomoct uklidit?" Sherlock se podíval na špinavý stůl, pak na svoje zničené tričko a potom na svého přítele, kterého původně chtěl políbit, ale nakonec od toho upustil, protože viděl jak se John tváří. John si povdechl, přešel ke dřezu, napustil houbičku jarem a začal drhnout stůl. Sherlock se na něj chvíli díval se založenýma rukama, ale pak si řekl, že by mezi tím mohl Johnovi uvařit kafe. Šáhl do skříňky, vytáhl sklenici ve které bylo obvykle kafe, do hrnku nasypal 3 lžičky a sklenici vrátil zpět. Věděl, že John má rád hodně mléka a tak kávu zalil vodou jen trošku a zbytek dolil mlékem. Hrnek postavil Johnovi k notebooku kde měl zrovna otevřený svůj blog, a tak si Sherlock sedl na židli a přečetl si nový článek. "Proč jsi mi neřekl, že ti to nepočítá návštěvnost? Já bych ti to spravil!" Sherlock se zvedl ze židle a šel do kuchyně za Johnem, který ještě pořád umýval stůl. "Protože kdybych tě poprosil, tak budeš hodinu remcat a potom to za minutu budeš mít hotové. Zatímco já tu umývám stůl co jsi ty zašpinil už čtvrt hodiny a neřekl jsem ani slovo." John se sám sobe divil jak je dnes nepříjemný.