Květen 2013

Den díkůvzdání

25. května 2013 v 20:27 | SH |  Povídky od SH
Takže ten slíbený příběh :D řekla jsem kamarádce ať mi dá 2 slova a dostala jsem kedlubnu a krocana, tak vzniklo toto :P

John odjakživa neměl rád Den díkůvzdání. Vlastně ani nechápal o co přesně jde. Přesto ale musel pomáhat paní Hudsonové s přípravou krocana. Sherlock stál ve dveřích a s úsměvem Johna pozoroval. "Kolikrát v životě jsi vařil?" zeptal se Sherlock a nahlas se zasmál. "Nevěřil bys tomu, ale když jsme jako děti se sestrou zůstali sami doma, vždycky jsem nám připravil několikachodovou večeři. Hrozně mě bavilo vařit. Bohužel mě to nadšení ale opustilo. Nechceš mi radši pomoct, než tam jen tak stát a dívat se na mě?" John rozkrojil poslední kousek kedlubny a smíchal všechnu nakrájenou zeleninu.

Překlady

25. května 2013 v 17:29 | SH |  Off topic
Ahoj,
po nějaké době psaní krátkých příběhů (které se snad i trochu stydím zveřejnit jak moc jsou blbé) jsem se rozhodla, že bych mohla zkusit přeložit nějaké povídky z angličtiny. Na FB jsem objevila jeden krátký, lehký (potom jsem zjistila že to nepsala rodilá mluvčí, tak proto byl lehký :D) příběh a pustila jsem se do něj. Myslím že to nedopadlo až tak katastrofálně, ale dávat ho sem nebudu. V pátek jsem ale poprosila JW ať mi najde nějakou povídku, kterou chce abych přeložila a ona mi teda vybrala. Netušila jsem, jaká hrůza to bude. I když anglicky se učím už od školky, tak tohle jsem opravdu nedala. Sice jsem povídku přeložila celou, ale je to hrůza. Takže to ROZHODNĚ zveřejňovat nebudu. Ještě sem přidám jednu ze svých krátkých povídek jen tak pro zpestření a potom se vrhnu na psaní něčeho většího, ale to až mě něco napadne :)
SH

Samota

20. května 2013 v 19:29 | JW |  Povídky od JW
Nedávno jsem se pokusila napsat nějaké povídky. Postupně je sem budu přidávat. Vím, že asi nebudou dokonalé, protože s tím teprve začínám, ale snad se vám budou líbit :)
JW



Jsou to už dva roky od Sherlockovi smrti. Ještě jsem se s tím vůbec nevyrovnal. Pořád mi strašně moc chybí. Jak mi to mohl udělat? Jak? Proč mě tu nechal? Copak neví, co pro mě znamená? Není den, co bych na něj nepřestal myslet. Z mého přemýšlení mě vytrhla paní Hudsonová, která se svým typickým "hu-hu" vešla do pokoje. Podíval jsem se směrem k ní. V jedné ruce měla talíř s nějakým jídlem, které mi udělala, a ve druhé držela příbor. Od doby, co tady Sherlock už není, mi často vařila. Nejspíš se nudí a nemá nic jiného na práci. Musím přiznat, že i já se nudím. Když tady byl Sherlock, vždy se něco dělo. Teď nemám pro co žít. Nic mě netěší. "Oh Johne. Pořád tady sedíte v křesle od doby, co jsem sem přišla utřít prach. Zase myslíte na Sherlocka?" Nechtěl jsem se o tom s ní bavit. Kdybych si s ní o něm začal povídat, tak by mi bylo určitě do pláče a ona by mě začala utěšovat a říkat mi, že se prostě musím smířit s tím, že už není mezi námi a to nechci slyšet. "Děkuji vám za jídlo paní Hudsonová" řekl jsem zdvořile a pokusil se usmát. Ale podařil se mi udělat jenom takový pokřivený úšklebek. Talíř položila do kuchyně na stůl a potom potichu odešla. Vstal jsem z křesla a sedl si k jídlu. Konečně se ten stůl dal využívat jako jídelní stůl. Předtím tady měl Sherlock různé zkumavky a já jsem se s ním kvůli tomu často hádal. Paní Hudsonová je všechny dala do krabice a navrhla, abych je věnoval škole, ale já jsem je chtěl nechat doma. Když jsem dojedl, tak jsem umyl nádobí a přemýšlel jsem, co bych mohl dělat. Řekl jsem si, že bych mohl jít na hřbitov ke Sherlockovi. Oblékl jsem se a sešel po schodech dolů. "Kampak jdete Johne?" vykoukla z obýváku paní Hudsonová. "Jdu se jen tak projít". "Tak dobře. Měl jste se obléknout tepleji. Venku fouká studený vítr" řekla starostlivě. Já jsem ji ale nevnímal. Vyšel jsem ze dveří a chytil taxi.

Střela

19. května 2013 v 18:50 | SH |  Povídky od SH
Oficiálně zahajuju přidávání článků a povídek! :D Dneska jsem konečně po dlouhé době napsala celkem dlouhou povídku, tak doufám, že se bude líbit :) SH
...
..
.
Seděl jsem v křesle a díval jsem se na televizi. Vlastně jsem ani nevěděl co dávají, protože jsem
pohledem hypnotizoval hodinky. Bylo už dost pozdě a Sherlock pořád nebyl doma. Věděl jsem, že se mu u Microfta nemůže nic stát, ale přes to jsem byl nervózní. Taky mi bylo divné, že mě
Sherlock nezásobuje značnou dávkou smsek, ze kterých bych si dokázal sestavit dost podrobnou
konverzaci mezi Sherlockem a jeho bratrem, nebo bych ho musel neustále utěšovat ať z nudy
nestřílí, že už bude brzo doma.
Zvedl jsem se a sešel dolů k paní Hudsonové abych se zeptal, jestli Sherlock něco nenapsal jí, i když odpověd jsem znal už teď. Paní Hudsonová mě s úsměvem přivítala, nabídla mi sušenky a uvařila nám čaj. "Představ si, že tam měli ten prací prášek o 2 libry drazší!" stěžovala si paní Hudsonová a já jsem pořádně ani nevěděl o čem mluví, protože jsem pořád jen musel myslet na Sherlocka, jestli se mu něco nestalo. Přece by u Microfta nezůstal přes noc. "Johne! Ty mě vůbec neposloucháš!" vyrušila mě paní Hudsonová z přemýšlení a mimořáně měla pravdu. "Promiňte, já mám jen strach o Sherlocka, že se tak dlouho nevrací." odpověděl jsem a chystal jsem se že si půjdu lehnout, protože jsem usoudil, že čekat na Sherlocka nemá cenu. "Tak já už půjdu nahoru, děkuju za čaj a za sušenky." "Nemáš za co, dobrou noc" paní Hudsonová vstala a šla umýt nádobí. Já jsem za sebou zavřel dveře a šel jsem si dát sprchu. Teď jsem se ve svém oblíbeném pyžamu došoural k posteli a lehl jsem si. I když jsem byl unavený, nemohl jsem usnout. Rozsvítil jsem lampičku a vytáhl jsem z nočního stolku dnešní.. vlastně včerejší noviny. Znovu jsem si pročítal všechny články a konečně se mi začaly zavírat oči. Usnul jsem přikrytý novinama.

Vítejte!

13. května 2013 v 17:21 | SH |  Off topic
Vítáme Vás na našem novém blogu! :)
S kamarádkou jsme se před nějakým časem rozhodly, že začneme psát povídky Johnlock. Potom jsme se ale shodly na tom, že bude lepší je dávat na blog, kdyby si je náhodou chtěl přečíst ještě někdo další. Časem je začneme zveřejňovat a doufáme, že se vám budou líbit.
Dlouho jsme přemýšlely, jaké přezdívky budeme používat, ale nakonec jsme usoudily, že bude lepší si říkat jen SH a JW, než nějak překrucovat naše jména. Takže já se budu podepisovat jako SH a kamarádka JW.
Ještě jednou, vítáme Vás a doufáme, že se vám tu bude líbit :)